Realizované projekty     O mně     Kontakt    

Výrobky

Materiální kultura

Dobové technologie

Dobové zbraně

Táboření, reenactment

Fauna - zvířata

Blog

Vyhledávání

Přístupy

Kategorie: Braintanning

Činění usní a kožešin mozkem

Činění usní a kožešin mozkemČinění usní a kožešin pomocí zvířecího mozku je prastará, tradiční, přírodní metoda. Nebyla vlastní pouze indiánským národům severní a jižní Ameriky, ale využívali ji kdysi předkové všech dnešních lidí celého světa, naše předky nevyjímaje.

Například oblečení známeho muže z ledovce, Otziho, který zemřel v době před asi 5300 lety v Alpách na dnešní Rakousko-Italské hranici bylo vyrobeno z kůží a kožšein, vydělaných zvířecím mozkem.

V době, než se k severoamerickým indiánským kmenům dostaly bělochy vyráběné látky, vyráběli indiáni většinu oblečení a velkou část předmětů denní potřeby ze zvířecích kůží a kožešin.

Mízdření

Kůže z uloveného zvířete se stáhla a vymízdřila (odstanila se veškerá podkožní tkáň, zbytky masa a tuku). Mízdření se mohlo provádět různými způsoby, podle dostupných nástrojů a velikosti kůže. Menší kůže se mízdřily na dřevěných špalcích. Jako nástroj sloužilo nejčastěji žebro většího savce, například bizona.

Větší kůže, jako třeba bizoní, losí nebo z jelena Wapiti se vypnuly pomocí dřevěných kolíků, kterými se po obvodě kůže přikolíkovala k zemi. Mízdření pak probíhalo pomocí škrabky se zubatým ostřím, vyrobené z kosti z jeleního běhu, později z oceli. Taková škrabka velmi efektivně trhala a odstraňovala podkožní tkáně, kterých má například bizoní kůže velké množství.

Obraz od George Catlina. Ženy mízdří bizoní kůži přikolíkovanou k zemi. Žena v pozadí pracuje na dalším škrábání bizoní kůže napnuté do rámu. Indiánská žena z kmene Odžibva mízdří kůži napnutou v rámu.Cca přelom 19. a 20.století. Autor článku mízdří jelení kůži napnutou do rámu. Detail masové strany bizoní kůže. Je zde krásně viditelný rozdíl mezi vymízdřenou a nevymízdřenou částí. Zubatá ocelová škrabka. AMNH. Zubatá ocelová škabka se zuby na mízdření. Je vykována z hlavně staré pušky což indiáni běžně dělali. AMNH. Škrabka z bizoního žebra. Na mízdření a škrábání menších kůží. AMNH. Škrabka z bizoního žebra. Na mízdření a škrábání menších kůží. AMNH.

Odstranění chlupů

Pokud se činí kůže na useň (kůže bez chlupů), je třeba odstranit chlupy, epidermis a papilární vrstvu kůže. Toho lze docílit dvěma odlišnými způsoby. Škrábáním za mokra nebo za sucha. Indiáni předezervačních dob používali prokazatelně obě metody. Žádná z metod není lepší nebo horší, každá má výhody i nevýhody, záleží vždy na kontextu, zejména na druhu a velikosti činěné kůže.

Na činění menších a slabších kůží, jako je třeba jelenec, srnec, daněk, muflon nebo malý jelen se hodí škárbání za mokra, na jeleny, losy a bizony pak škrábání za sucha.

Škrábání za mokra, jak se zdá, u většiny indiánských kmenů převažovalo. Chlupová strana mokré či čerstvě stažené kůže se škrábe na dřevěném trámku pomocí stejného nástroje, jako u mízdření, tedy například naostřeného bizoního žebra, jehož konce byly omotány kůží nebo látkou pro snadnější úchop. Oškrábat kůží tímto způsobem je poměrně vyčerpávající práce a je u ní zapotřebí intenzívní fyzické síly.

Škrábání za sucha vyžaduje nejdříve kůži usušit ve vypnutém stavu. Toho je možné docílit jejím vypletením do rámu, nebo přikolíkováním k zemi pomocí dřevěných kolíků. Když kůže uschne, tak výrazně ztvrdne. Chlupy a horní vrstvy kůže je pak možné odstranit ostrou škrabkou s ocelovou nebo pazdourkovou či obsidiánovou čepelí.

Odžibvejská žena škrábe kůži za mokra na trámku. Žena v popředí udí kůži nad jámou v zemi. Odžibvejská žena škrábe za mokra kůži z jelence na trámku. Autor článku škrábe kůži z daňka za mokra na plastovém trámku pomocí ocelové škrabky. Obrázek od Karla Bodmera ze 30.tých let 19.století zachycuje indiánskou ženu u škrábání kůže za mokra na dřevěném trámku. Škrábání jelení kůže za sucha vypnuté v rámu. Detail chlupové strany škrábané za mokra. Dobře je zde vidět bílá oškrábaná část. Na okrajích je vidět šedý epidermis a papilární vrstva kůže.

Indiánské škrabky

Indiánské dobové škrabky (přinejmenším z oblasti plání) jsou vyrobeny z jeleního parohu s čepelí z uhlíkové oceli, připevněné k držadlu pomocí provázku ze surové kůže. Obrázky originálních pazourkových škrabek jsem nikde nenašel, nicméně mám potvrzeno od přítele, že lze vyrobit pazourkovou škrabku a v pohodě s ní oškrábat kůži, stejně jako s ocelovou.

Škrabka musí být u suchého škrábání ostrá jako břitva a musí z kůže odebírat špony. Je třeba odstranit chlupy i horní vrstvy kůže, konkrétně epidermis a papilární vrstvu. Indiánky některé větší kůže, jako třeba bizoní, vytenčovaly, aby se snáze činily a nebyly příliš těžké.

Originální dobová škrabka z jeleního parohu a oceli. Používala se na škrábání chlupů za sucha. Originální dobová škrabka z jeleního parohu a oceli. Používala se na škrábání chlupů za sucha.

Mozkování

Další fází zpracování kůží a kožešin je mozkování. Zvířecí mozek je tvořen z větší části tukem, který v kožních vláknech působí jako lubrikant. V podstatě lze použít jakýkoliv olej či tuk, třeba i vaječný žloutek, ovšem kvalitě mozekm činěných kůží se nevyrovná nic. Mozek lze použít jak syrový, tak i vařený. Mozek je možné do kůže vpravit několika způsoby. Nejstarší a nejjednodušší způsob je mozek do kůže vtírat. U usně se vtírá z obou stran, u kožešiny pouze z masové strany. U usní je alternativně možné kůži ponořit do roztoku vody a mozku. V některých případech se mohou použít i směs mozku a jater, kde játra působí jako emulgrátor. To znamená, že napomáhají mozku lépe proniknout do kůže.

Nasytit kůži mozkem je poměrně náročná práce, jelikož kůže přirozeně vzdoruje absorpci "cizích" částic, kterými mozek zajisté je. Proto je třeba mozkování opakovat tak dlouho, až je kůže zcela nasycená. U kůží škrábaných za mokra je penetrace mozkem opravdu problém, a proceduru mozkování je třeba provádět mnohokrát a velmi intenzívně. U kůží škrábaných za sucha je mozková penetrace jednodušší, jelikož semišový povrch kůže lépe přijímá mozek.

Povařený mozek nerozmixovaný. Povařený mozek rozmixovaný s trochou vody. Vtírání mozku do kůže rukou.

Namáčení a měkkčení

Namáčení je dalším činícím krokem. Useň lze namočit jednoduše ponořením do potoka, nebo do nádoby s vodou. Kožeišna by se neměla máčet s chlupy, pouze řemen. Toho lze docílit přiložením mokrých látek, nebo dalších kůží. Po určité době kůže nasaje dostatek vody, jako kdyby byla namočená, ale chlup zůstane suchý.

Další fází je měkkčení. Je to fyzicky poměrně náročný a namáhavý krok. Kůže se dá nejprve schnout a když je jen vlhká, přetahuje se přes lano, nebo přes ostrou dřevěnou hranu. Takto se během schnutí roztahují kožní vlákna a znemožňuje se jejich slepení a tím i ztuhnutí kůže. Roztahování kůže je třeba provádět až do úplného uschnutí kůže či kožešiny, která by měla být zcela měkká a poddajná.

Šajenská žena při měkkčení kůži přetahováním přes provaz. Cca 70tá léta 19.století. Autor článku při měkkčení kůže přes provaz. Šajenská žena na hromadě rozpracovaných kůží. 70tá léta 19.století.

Uzení

Konečnou procedurou je uzení kůže. Tato fáze je zcela nezbytná. Pokud by nedošlo k vyuzení mozkem činěné kůže, po namočení a uschnutí by ztvrdla a byla by jako plech. Při uzení vstupuje do kůže formaldehyd, který upevňuje vazby mezi kožními vlákny, vytvořené mozkem a roztahováním kůžě. Po nasycení kůže kouřem nebude tato nepropustná pro vodu, jak se někdy nesprávně tvrdí, ale bude se chovat jinak při kontaktu s vodou, než kůže nevyuzená. Zejména po namočení a uschnutí neztvrdne na plech, ale bude stále měkká, nebo změkne po promnutí mezi prsty.

Vyuzenou kůži je pak dobré vyprat ve vodě, aby se zbavila většiny kouřového odéru, zesvětlala a získala stejnoměrnou barvu.

Odžibvejská žena udí kůži nad dírou v zemi. Kůže je omotána kolem kostry z dřevěných proutků. Uzení kůže nad kamny. Kůže je dole nadstavena látkou aby nedošlo k jejímu spálení od žáru.

Mnoho tváří mozkem činěné kůže

Činění kůží mozkem je řemeslo, stejně jako věda a ani pouhé zvládnutí technologie zdaleka nestačí. Výsledný produkt, tedy velikost, síla a kvalita kůže závisí na celé řadě parametrů. Zkrátka není kůže jako kůže. Jiná kůže je z biozna, jiná z jelena a zcela jiná třeba z vidloroha nebo ovce tlustorohé. Jiné jsou kůže ze zvířat ulovených v zimně a jiné v létě. Jiné jsou kůže ze samic a odlišné ze samců, velmi záleží i na věku zvířat.

Tutéž kůži lze vyčinit do různých stupňů měkkosti či tvrdosti, například nedostatečným oškrábáním či promozkováním lze docílit tužšího produktu, což může být někdy žádoucí.

Indiáni a indiánky vyráběly celou škálu výrobků z kůží a kožešin a na každý druh výrobku byla zapotřebí kůže jiné kvality, velikosti či tuhosti. Výrobci si na každý výrobek vybrali právě vhodnou kůži. Tak například na výrobu týpí se pláních používaly pouze kůže z mladých bizoních krav, většinou do věku maximálně tří let a které byly uloveny v létě. Na pláště se používaly kůže z bizonů, jelenů Wapiti nebo losů, většinou se používaly kůže z krav, protože se mnohem snadněji činily a byly stejnoměrněji silné, než kůže ze samců.

Na severních pláních si indiáni nejvíce oblíbili na slavnostní oblečení slaboučké kůže z vidlorohů, kůže z ovce tlustorohé byly považovány za luxusní záležitost. Používaly se i kůže z jelenců. Na všednější oblečení se mohla použít i silnější kůže z jelena Wapiti.

Hotová vydělaná vyuzená a vypraná kůže. Připravená k použití.

Mýtus

A zcela na závěr bych, jak už to mám ve zvyku, rád rozbořil jeden mýtus. Traduje se, že každé zvíře má dostatek mozku na vyčinění vlastní kůže. Údajně má tato moudrost pocházet od indiánů. Bohužel, praxe ukazuje, že jde zřejmě o nesmysl, který vymyslel někdo, kdo si činění mozkem v praxi moc nevyzkoušel. Například mozek z jelena by svým objemem stačil ve skutečnosti tak možná na vyčinění kůže o velikosti průměrného kapesníku, ale rozhodně ne na kůži o velikosti dva čtvereční metry. Dle mého odhadu je potřeba na kůži ze zvířete asi pěti až desetinásobný objem mozkové hmoty, než jakou má samo zvíře.

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).

Jméno
Kontrola captcha
Text
b i u s img code url hr   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

, mýtus o mozgu odpovědět
Ahoj ..

potvrdzujem informáciu od Larryho Belitza . Píše to nielen v knižke, ale mi to is sám osobne vysvetli. Vyskúšal som to a výsledok bol skoro výborný. Samozrejme , mám čo zlepšovať:) Teda mozog zvieraťa stačí na jeho vlasnú kožu. Žiaden päť či desať násobok. Toľko odo mňa. Howk
, mýtus odpovědět
Ahoj Lukáš, ten mýtus spomína Larry Belitz v " brožúrke" Braintanning by sioux way (neviem či je to presný názov). Píše tam, že na jednu jelenicu potrebuješ "len" dva prasačie mozočky. Tiež som si dlho myslela, že je to mýtus, ale asi na tom dačo pravdy bude, keď to tam uvádza.Navyše podla mojich skúseností ,na jelenicu, srnca, daniela (proste naše vysoké),bohate stačí ich vlastná šedá hmota.
, Dlouhosrstá kráva odpovědět
Tak jsem tu krávu mozkem přeci jenom udolal a jsem spokojen.
Napnul jsem ji do lešenářských trubek a všude dal nerez esíčka na vyvázání jsem použil ocelové lanko 3 mm. V závěru byla kůže použita jako tranpolína.
http://www.kozeluzstvi.cz/postup-cineni/mekceni.html
odpověděl(a)
No podle obrázku to vypadá dobře, i zábavu jste si užili. Není to nový vynález, i indiánské děti takto skákali po vypnutých bizoních kůžích.

Zajímalo by mě, jak moc byla ta kráva měkká po konečném vyměkkčení?
, činění kůží odpovědět
Ahoj dá se někde činění mozkem přiučit naživo?
Mám za sebou nějakou jelenici ale nejsem uplně spokojen. Možná jsem podcenil vláčnění.
Teď mám možnost sehnat nasolenou dlouhosrstou krávu a tak jí chci zkusit ale obávám se že to bude oříšek.
Jaky prosím navrhuješ postup?
odpověděl(a)
Leda se s někým domluvit, kdo to dělá ve tvém okolí. Já to klidně předvedu, jsem z Brna a občas něco činím. Jestli nemáš s jelení kůží dobré výsledky, může být příčit více. Špatné oškrábání, špatné promozkování jsou nejčastější. Vláčnění většinou není problém. Kráva vyčinit mozkem vůbec nejde, nemá cenu se ani o to pokoušet. Začal bych něčím menším, srnama, muflonama, nebo tak.
, činění odpovědět
Ahoj. začínám se tohle učit a chci se zeptat zda je možné udit i průmyslově vyčiněnou kůži tak, aby měla stejné výhody že po namočení potom neztvrdne a nemusí se potom znovu třít. Používal jsem syrový mozek u lisky, nutrie, koz a dobrým výsledkem. Na svém youtube kanálu mám více videí o tom zde je jedno z nich https://www.youtube.com/watch?v=R6klirZfFTc Pokud by jste mi někdo chtěli poradit jak se zdokonalit budu vám za to vděčný.
odpověděl(a)
Ahoj. Vyudit průmyslovou kůži můžeš, ale nebude to mít na nic vliv. Každá kůže po vyprání trochu ztuhne, i mozkem činěná a prouzená, ale stačí ji trochu promnout v ruce a zase povolí do původní měkkosti. Rád poradím, ale musíš se zeptat na konkrétní dotaz.
odpověděl(a)
Ahoj, děkuji za odpověď byla jasná chemicky průmyslově činěné kůže nemá cenu udit to jsem potřeboval vědět. Mozkem činěnou a vyuzenou kůži jsem při experimentování namočil a rychle usušil nad radiátorem měkost jsem měl stejnou, ale i kdyby ne tak jak říkáš stačí ji pomnout.
Můj další dotaz je na to zda se může udit kůže činěná metodou ocet a sůl. Tato metoda je prý alternativou k činění mozkem (mozek se nedá u řezníka sehnat) Zde mám video z činění dvou lišek jedna byla mozkem (použil jsem mozek srnce ) a druhá metodou ocet a sůl. https://www.youtube.com/watch?v=tLi3WDN0CGY Video kde testuji namočenou vyuzenou kůzlečí useň:https://www.youtube.com/watch?v=00Yz8lDCkpA Předem díky za případnou odpověď. Míla
odpověděl(a)
Pěkné videa. Udit můžeš jakoukoliv kůži, tím nic nezkazíš. U mozkovky je to nutnost, u ostatních je to volitelné.

Metoda ocet a sůl není plnohodnotné činění, spíše taková nouzkovka. Alternativa k činění mozkem to úplně není, je to spíše takové "předčinění". U tenoučkých kůží se to tak nepozná, ale u takového jelena už ano.

Mozek se u řezníků sežene, ale jen u některých. Je třeba hodně poptávat, ale po čase se vždy najde nějaký, kdo je ochotný mozek dodat. Na jatkách ho běžně mají, ale ne každý řezník ho dodá.

Jinak je u této metody lépe se naučit dělat prvně useň a pak až přejít na kožešiny. Navíc useň třeba z jelena a kožešina z lišky, to je dost velký rozdíl.