Realizované projekty     O mně     Kontakt    

Výrobky

Materiální kultura

Dobové technologie

Dobové zbraně

Táboření, reenactment

Fauna - zvířata

Blog

Vyhledávání

Přístupy

Kategorie: Mužské oblečení, Dobové bělošské zboží

Dobové látkové košile

Dobové látkové košilePřehled dobových látkových košil používaných během 19.století jak bělochy, tak i indiány.

Košile jako spodní prádlo

Látkové košile byly během 18. i 19. století běžnou součástí pánského oblečení, jak v Evropě, tak i v Nové Anglii. Na rozdíl od dnešní doby však byly košile v tomto období striktně považovány za spodní prádlo.

Ve "slušné" společnosti se přes košili nosilo většinou sako, v pozdějším období byla tolerována i vesta, ne však samotná košile. Dobové obrázky však dokazují, že někteří lidé nosili košile i jako svrchní oděv, většinou však šlo o příslušníky dělnické třídy, kteří si mohli dovolit nedodržovat společenskou etiketu.

Viditelné nošení košile jako svrchního bylo v 19.století považováno za neetické. Dělníci si však na společenskou etiketu nepotrpěli. Všichni dělníci na obrázku na sobě mají košile hranatého střihu. Obraz od George Calba Binghama z roku 1847.

Materiál, barva, vzory

Dobové košile se v 19.století vyráběly především z přírodní lněné a bavlněné látky, nebo z kalika (tenká, balvněná látka potištěná barevným vzorkem). Vzorky potisku se mohly značně lišit, od tenkých či širších proužků, přes kostičky až po květinové vzory nebo kombinaci předchozího. Zdá se ale, že přírodní či bílá barva převažovala. Jednobarevné košile byly také běžné, doložena je existence červených, modrých, zelených či dokonce fialových košil.

Rozdíly ve společenském postavení

Košile se odlišovaly co do kvality zpracování a materiálu, podle toho, ze které společenské třídy pocházel zákazník. Košile pro dělnickou třídu byly z nejhrubějšího materiálu a neměly žádné ozdobné prvky, košile pro vyyší třídy byly zhotovovány z jemnějších a dražších materiálů, byly pečlivěji zpracovány a obsahovaly více ozdobných prvků, zejména v oblasti hrudníku, kolem rozparku u krku.

Základní střih košil byl téměř vždy poplatný době svého vzniku a nelišil se podle společenského postavení.

Košile a západní trappeři

Látkové košile tvořily základ oblečení západních lovců kožešin (do roku 1840). Jejich použití je doložené jak z dobových obrázků, tak i z obchodních i osobních písemných záznamů. V některých případech nosili trappeři košile navrstvené na sobě, třeba dvě nebo i tři.

Košile a indiáni

Bělošké látkové košile nosili i indiáni, pokud se k nim dostali. Na obrázcích z 1.poloviny 19.století jsou k vidění oblečeni do látkových košil pouze indiáni z lesů nebo východních prérií. U západních kmenů se látkové košile neobjevují v tomto období téměř vůbec.

Naopak na fotografiích ze 60.tých a 70.tých let nosí indiáni plání látkové košile poměrně běžně, někdy i v kombinaci se slušivými vestičkami. Lze tedy usuzovat, že rozšíření látkových košil mezi indiány plání bylo postupné, přičemž k jeho rozmachu došlo především v 2.polovině 19.století.

Oglalský Lakota Tři medvědi na fotografii z roku 1877.

 

Typy košil v 19.století

Košile lze dle základního střihu rozdělit na 2 období:

1)Košile hranatého střihu (cca do roku 1860)
2) Košile krejčovského střihu (cca od roku 1850)

Košile obou střihů mají shodný znak a tím je rozparek v obalsti krku. Všechny košile z tohoto období se totiž oblékaly přes hlavu. Otevřená košile se zapínáním odshora až dolů, jak ji známe dnes, se neobjevila dříve, než kolem roku 1900, spíše ale po roce 1910. Americká armáda používala košile s rozparkem u krku až do roku 1941.

Porovnání obou střihů košil

 

 

Košile hranatého (primitivního) střihu (do roku 1860)

Popis

Základ těchto košil tvoří obdélník, sešitý po stranách, s průřezem na hlavu a rozparkem u krku, ke kterému jsou přišité rukávy, které jsou v podstatě jenom dalšími obdélníky. Rukávy jsou nabírané, jak na straně manžety, tak i v oblasti, kde jsou přišité k hlavní části košile. Všechny košile z tohoto období mají poměrně vysoký límeček se zapínáním na jeden až tři knoflíky. Manžety se zapínaly na jeden knoflík. U všech košil z tohoto období je v oblasti podpaždí všitý trojůhleníkový klínek. Další trojůhelníkové klíny jsou všité do prostřihu na prostrčení hlavy po obou stranách krku. Košile jsou nabírané také kolem krku.

Součástí většiny košil je i vyztužení v oblasti ramen. Většinou se jedná o proužky látky, které jsou našité zvenku nebo zevnitř na ramena, od oblasti od krku až po rukáv. Další výztuhy jsou větišnou v oblasti, kde je rukáv přišit k vlastní košili. Tyto výztuhy jsou téměř vždy na vnitřní straně košile, takže nejsou vidět. Hranatý (primitivní) košile. Originální košile hranatého střihu z přelomu 18. a 19.století. Detail originální košile hranatého střihu z přelomu 18. a 19.století.

Původ

Střih hranatých košil pochází ze středověku. Během několika staletí se prakticky až na detaily vůbec nezměnil. Je velmi jednoduchý až primitivní. Důvod je ten, že většina těchto košil nebyla šita profesionálními krejčími, ale obyčejnými ženami v domácnosti. Bylo běžné (v USA přinejmenším až do občanské války), že oblečení šily svým mužům a dalším členům rodiny jejich ženy. Většinou byly na své výrobky náležitě pyšné.

Samozřejmě bylo možné také zakoupit košile již hotové. Většina obchodů, které takové košile prodávaly, většinou pouze nakupovaly látku (která byla v té době velmi drahá, mnohem dražší, než lidská práce, která byla naopak velmi levná) a nechávaly si košile šít od žen v domácnosti.

Zdá se, že byznys s hotovými košilemi se začal v USA pořádně rozbíhat až na počátku 19.století, s tím, že postupně nabýval na síle. Ze záznamů obchodníků s kožešinami vyplývá, že zatímco ve 20.letech 19.století nebyly hotové košile na randezvous a v obchodních stanicích na západě zcela běžným artiklem, ale prodávala se hlavně látka, o deset let později byla situace jiná a prodávaly se především hotové košile, kterých byl již slušný výběr, co do materiálu i vzhledu.

Dělníci plavící se po Missouri. Obraz G.C.Binghama z roku 1846. Bachraté košile hranatého střihu jsou na obrazu dobře patrné. Kresba indiána od G.Catlina ze 30.tých let 19.století. Neznámý indián z centrálních plání. Jeho košile se zdá být hranatého střihu.

Ačkoliv zůstal zákaldní střih košil v období do roku 1860 prakticky stejný, existují i některé drobné rozdíly:

Manžety

Až do roku cca 1790 byly manžety velmi úzké, asi 2,5 až 3cm. Po roce 1790 se šířka manžet znatelně zvýšila, až na 6-7cm. Podle konvencí měla manžeta začínat na zápěstí a končit u kotníků. Důvodem byla stejná móda dlouhých manžet u kabátů a sak. Jedním z hlavních atributů širokých manžet byl jeden knoflíček, který byl umístěn na okraji manžety směrem k rameni, nikoliv uprostřed, jak je tomu zvykem u dnešních košil. K opětovnému zmenšení manžet došlo s nástupem průmyslové výroby košil a s nástupem nového, krejčovského střihu, po roce 1850.

Knoflíky

U starších košil (18.století a začátek 19.století) byly všechny knoflíky nítěné, později se objevily knoflíky perleťové nebo z porcelánu. Některé takové byly potištěné stejným vzorem, jako kaliková látka, ze kterého byla ušita košile. Látka i knoflíky tak tvořily jeden stejnorodý celek.

Límeček

U starších košil (18.století) byly límečky velmi vysoké, zapínyly se na 2 až 3 knoflíčky. Vepředu se límeček překrýval, asi 1cm. U košil z 1.poloviny 19.století byl límeček mírně nižší, zapínal se jen na 1 knoflík (dole) a hodní část límečku byla prostřihnutá, nejčastěji do obloučku, patrně kvůli kravatě.

Rozparek u krku

U starších košil (18.století) se rozparek nezapínal, neměl žádné knoflíky. Nastřižen byl do tvaru mírného V. V pozdější době (19.století) se zapínal, většinou na jeden až 3 knoflíky.

 

Košile krejčovského střihu (od roku 1850)

Moderní krejčovský střih košile byl vyvinut jako reakce na vynález šicího stroje a průmyslovou revoluci. Šicí stroj byl navržen sice již na počátku 19.století, k jeho průmyslovému využití však došlo až později, ve 40.tých a 50.tých letech 19.století.

Bohatí podnikatelé nakupovali šicí stroje ve velkém, koncetrovali je do továren, kde na nich pracovaly ženy za mzdu. Součástí změny od domácí k průmyslové výrobě byla i změna střihu, od primitivního hranatého na krejčovský, více propracovaný střih. Košile krejčovského typu lépe seděly na těle a nepůsobily tak "bachratým" dojmem.

Nástup průmyslově vyráběných košil profesionálního krejčovského střihu vedl k postupnému vytlačení zastaralých, hranatých košil domácí výroby.

Hlavní rozdíly

Hlavní novinkou košil krejčovského střihu bylo, že sestávaly ze dvou částí, přední a zadní, s vybranými místy v oblastech, kde se k nim přišívaly rukávy. Tím se samozřejmě změnil i tvar rukávů. Košile byly vypasované. Další změnou bylo výrazné zúžení manžet a zmenšení límečku, z vysokého stojáčku na nízký, zesílený lem kolem krku. Změnily se také spodní rohy košile z hranatých na zakulacené. Trojúhelníkové klínky v podpaždí zcela zmizely. Z velké části zmizelo i nabírání látky kolem límce a obecně i nabírání rukávů bylo menší.

Košile moderního krejčovského střihu. Originální košile krejčovského střihu z období cca 1855-75. Kiowský náčelník Velký strom v komerčně vyrobené košili krejčovského střihu. Kiowa Osamělý vlk na fotografii z roku 1868. Custerův zvěd Honí jej běloch - Vraní indián. Žvýkající jelen - Komanč.

 

Další informace

Více informací je možné nalézt v knize Thoughts On Men's Shirts In America 1750-1900 od Williama L. Browna.

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Jméno
Předmět
Kontrola captcha
Text
b i u s img code url hr   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Nebyly přidány žádné komentáře.