Realizované projekty     O mně     Kontakt    

Výrobky

Materiální kultura

Dobové technologie

Dobové zbraně

Táboření, reenactment

Fauna - zvířata

Blog

Vyhledávání

Přístupy

Kategorie: Dobové bělošské zboží

Dobové nože amerického pohraničí

Dobové nože amerického pohraničíStručná historie běžně používaných nožů v období osídlování severoamerického kontinentu v 17.-19.století.

V současné době jsou pro nás nože něčím samozřejmým. Něčím, co lze koupit v kdejakém obchodě, v kdejaké kvalitě a za kdejakou cenu. Výběr je široký, od levných, nekvalitních nožíků masově vyráběných v Asii, až po špičkové zakázkové nože specializovaných nožířů.

V dobách osidlování amerického pohraničí však byla situace zcela jiná. Nože byly pro evropské kolonizátory, stejně jako pro indiány věcí každodení potřeby a dokonce i věcí přežití. Indiáni potřebovali nože ke stahování a bourání zvěřiny, k výrobě zbraní a předmětů denní potřeby, stejně jako k boji. U evropských přistěhovalců tomu nebylo jinak.

Předkolumbovské období

V předkolumbovských dobách používali indiáni především nože s kamennými čepelemi, zejména z pazourku a obsidiánu, marginálně i z mědi a z mosazi (doloženo historickými vykopávkami). Kolem roku 1000 n.l. navštívili severoamerický kontinent Vikingové, kteří sice představili Indiánům železo, což ale nezměnilo skutečnost, že Indiáni neuměli získat železo z rudy, ani s ním pak dále pracovat.

Prehistorická čepel z pazourku - S.Amerika cca 10000-5000 před Kristem Prehistorická čepel z obsidiánu - S.Amerika cca 7000-4500 před Kristem.

Počátek kolonizace

S počátkem kolonizace a osídlovaní severoamerického kontinentu započal i čilý výměnný obchod mezi indiánskými kmeny a Angličany, Francouzi, Holanďany, Švédy a dalšími příslušníky evropských národů. Indiáni velmi vysoce cenili evropské zboží, které jim značně usnadňovalo život. Kromě vlněných přikrývek a látek to bylo zejména železářské zboží, nářadí, mosazné a měděné nádobí, palné zbraně a v neposlední řadě nože.

Kovové nože evropského původu byly v očích indiánů vhodnější pro jejich potřeby, jelikož více vydržely a daly se kdykoliv znovu nabrousit, na rozdíl od obsidiánových a pazourkových. Nože s kamennými čepelemi indiáni po zisku železných definitivně odložili a již se k nim nikdy nevrátili.

Kovový nůž evropského původu - ručka je ozdobena ostny v indiánském stylu.

Evropská produkce

Železné nože, se kterými se indiáni na východě nejdříve setkali, byly vyráběny zejména v Anglii a Německu, méně pak ve Francii, Holandsku, Španělsku a dalších evropských zemích. Mezi nejznámější oblasti výroby nožů patřil anglický Sheffield a německý Solingen. Ani Sheffield ani Solnigen nepředstavuje konkrétní značku nějakého výrobce, jak je někdy mylně interpretováno. Sheffield je město v severní Anglii a Solingen město ve středozápadním Německu. Obě oblasti prosluly výrobou vysoce kvalitní oceli a čepelí, potažmo nožů, mečů a nůžek, a to již od středověku. Vysoká kvalita sheffieldských a solingenských nožů je připisována zejména organizovanosti výroby a kontroly kvality, které fungovaly na principu řemeslných cechů. Cech kontroloval úroveň zvládnutí technologií každou jednotlivou nožířskou dílnou, stejně jako výstupní kontrolu každého vyroběného nože. Nože vyráběné v Solingenu či Sheffieldu se staly synonimem kvality a vysoké profesionality zpracování.

Nůž vyrobený dílnou I.Wilsona ze Sheffieldu Značka I.Wilsona ze Sheffieldu

Problémy s evropskými noži

Se vstupem evropských nožů na severoamerický kontinent však byly spojeny i určíté problémy, zejména vysoká cena, nepravidelná distribuce a pak i samotná stavba nožů. Evropské nože nebyly nejlevnější a jejich cena se ještě zvyšovala díky dopravě přes moře a marži obchodníků. Je třeba si uvědomit, že americké obyvatelstvo té doby bylo spíše chudé a zemědělské, indiáni navíc neměli peníze a museli platit kožešinami. Dalším problémem byla distribuce, zejména zpočátku koloniálního období, kdy v pohraničí neexistovaly sítě obchodů jako v Evropě, spíše postupně civilizovaná divočina, kde dodávky evropského zboží byly více nárazové, jak pravidelné. Dalším problémem byla poměrně subtilní stavba evropských nožů, stavěných spíše pro potřeby evropských domácností. Takové nože se příliš nehodily pro farmáře, lovce, pionýry, vojáky nebo indiány, kteří požadovali nože bytelnější, vhodné pro všechny typy situací, včetně lovu či boje.

Americké primitivní nože

Poptávka po levnějších a bytelnějších nožích vedla k tomu, že si část amerického obyvatelstva nechávala vyrábět nože u místních kovářů nebo puškařů. Většina těchto řemeslníků však nebyla specializovanými nožíři, i když byli schopni nějaký ten nůž vyrobit. Kvalita zpracování, stejně jako tvar nožů, vyrobených místními kováři se většinou velmi lišily, vždy podle schopností a fortelu toho či onoho kováře. Většinou nešlo o nějaké speciální či propracované tvary, ale o velmi jednoduché, až primitivní a hrubé, nicméně účelné a bytelné nože.

Kvalitní oceli byl v Americe v koloniálních počátcích nedostatek, a tak byla spousta těchto primitivních kovářských nožů vykována ze starých pilníků, opotřebených pil, zlomených mečů, a podobných recyklátů. Čepele se vyráběly z uhlíkové oceli a střenky z parohů, ze dřeva nebo z kostí. Paroh byl nejběžnějším materiálem na střenku, jelikož byl dostupný, měl přirozené zahnutí, dobře padl do ruky a snadno se s ním pracovalo. Nejčastěji se čepel vybrousila tak, že měla dlouhý trn, který se prostě narazil na paroh. Jindy se mohl paroh spojit s čepelí pomocí nýtů. Na dřevěné ručky s používalo prakticky jakékoliv dostupné tvrdé dřevo. Ručky z kosti se také vyskytovaly, ovšem spíše marginálně. Začištění styku ručky a čpele mohlo být vyřešeno vylitím olovem, případně mosazným či měděným kroužkem. Některé ručky mohly být vylívané olovem či cínem, nešlo však o běžnou věc, spíše okrajovou

Dá se říci, že tradice nožů, vyráběných místními kováři se zachovala v USA až do období občanské války (1861-65), kdy je začaly vytlačovat lépe, kvalitněji a profesionálněji zpracované komerční a průmyslově vyráběné nože americké výroby.

Sada typických amerických primitivních nožů. Všechny mají ručku z parůžku. Sada typických amerických primitivních nožů s ručkou ze dřeva Typické americké primitivní nože - 18. a 19. století.

Riflemanské nože

Určitou variantou amerických primitivních nožů jsou tzv. riflemanské nože, které proslavili američtí riflemani (střelci) z Americké války za nezávislost (1775 - 1783) a v Britsko-americké válce (1812-15). Od běžných kovářských nožů se liší delší čepelí (až 30cm). Podle některých teorií jsou riflemanské nože předchůdci nožů typu bowie. Dlouhé riflemanské nože

Bowie nože

Nože typu bowie sice patří k těm známějším a legendárnějším, nicméně jejich rozšíření v americkém pohraničí bylo spíše marginální, vzhledem k ostatním, běžnějším typům nožů. Noži bowie se rozumí nože s čepelí dlouhou minimálně 15cm, většinou ale i 30cm a více, s širokou čepelí (5-6)cm vyrobené ze silné oceli (5-7mm). Typickým znakem bowie nožů je železná (nebo mosazná) záštita, která má sloužit k ochraně ruky při případném souboji, nebo před sklouznutím prstů na čepel. Dalším charakteristickým prvkem bowie nože je oblý výbrus na horní straně čepele u špičky, někdy také nazýván "falešné ostří", což odráží fakt, že se nezužuje do čepele. Údajně má sloužit k nadzvedávání kůže při porcování ulovné zvěřiny.

První nůž typu bowie byl navržen Rezinem Bowie, bratrem Jamese Bowieho, který nůž později proslavil. Rezin Bowie byl při shánění dobytka na rodné farmě napaden rozzuřeným mladým býčkem. Když se jej snažil zastřelit, selhala mu v rozhodující chvíli puška. Pokoušel se tedy bránit svým nožem, který se snažil býkovi vrazit do hlavy. Nůž se ale od lebky odrazil a Rezinovi rozdvojil palec. Později si proto nechal vyrobit nový nůž se záštitou, navržený podle svých představ, který se mnohem lépe hodil k boji i k lovu. Vytvořil jej pro něj kovář Jesse Clifft. Později nůž představil svému bratrovi Jemesovi, který měl v té době osobní rozepře s majorem Norrisem Wrightem a dalšími muži.

V roce 1827 došlo ke známému souboji na písečném břehu řeky Mississipi, nedaleko města Natchez. James Bowie se zde zúčastníl souboje dvou jiných mužů jako sekundant, druhým sekundantem byl major Wright, Bowiův osobní nepřítel. Ačkoliv při souboji nebyl nikdo zraněn, strhla se všeobecná rvačka, při které Bowie v sebeobraně zabil nožem majora Wrighta, ačkoliv byl sám potlučen a zasažen několika kulkami.

V roce 1830 se Bowie utkal s přesilou tří mužů, kteří byli najatí, aby jej zabili. V potyčce všechny tři zneškodníl pomocí svého nože, přičemž jednomu téměř useknul hlavu, dalšímu rozpůlil lebku a třetího vyvrhnul.

Nůž se proslavil a bratři Bowiové dostali mnoho poptávek po podobném noži. James Bowie pak navrhl další prototyp, zdokonalenou verzi nože svého bratra, pro kterou vytvořil dřevěný model. Nůž nechal vykovat kováři Jamesi Blackovi, který později navrhl ještě další modifikace. James Black vytušil tržní příležitost a v roce 1830 začal tyto nože prodávat ve Washingtonu v Arkansasu. Ve výrobě pokračoval až do roku 1839, kdy musel zanechat výroby ze zdravotních důvodů. Příležitosti vyrábět a prodávat "bowie nože" se chopili angličtí nožíři ze Sheffieldu, kteří však vyráběli spíše jejich subtilnější a zdobnější variany. Kromě sheffielských nožířů se objevila i celá řada dalších výrobců bowie nožů, kteří je vyráběli v nejrůznějších tvarech a modifikacích.

Dobový nůž bowie - 19.století Dobový nůž bowie - 19.století

Počátky amerických komerčních nožů - nože Green River

První komerční, sériová výroba nožů se objevila v USA až ve 30.tých letech 19.století, kdy v roce 1833 založil američan John Russel firmu na výrobu dlát a seker. V rodeném Greenfieldu v Massatschusets postavil malou továrnu poháněnou parním strojem o výkonu šestnácti koňských sil. Zařízení dílny čítalo dva buchary na kování oceli a řadu brusných kamenů. V prvním roce výroby vyráběl Russel pouze sekery a dláta, o rok později začal s výrobou nožů. Russelovy nože, které nesly značku "J.Russell & Co American Cutlery" se proslavily pouze lokálně, většina zájemců dávala přednost zavedeným nožům sheffielských značek. Přesto význam výroby nožů postupně rostl a Russel později zprovoznil další parní stroj.

V roce 1836 postavil Russel novou a větší fabriku v oblasti Green River v Massatschusets, kterou pojmenoval "Green River Works". Stáhl výrobu dlát a seker a věnoval se pouze výrobě nožů pod novou značkou "J.Russell & Co. Green River Works". Jeho nová dílna byla poháněná vodní energií, byla plně mechanizovaná s 12 buchary, sedmdesáti brusnými kameny a stovkou brusných kotoučů. Výrazná mechanizace práce měla za následek, že jeho továrna dosahovala několikanásobně vyšší produktivity, než konkurenční sheffieldský cech v Anglii, znevýhodněný stále z velké části ruční výrobou, těžkopádným systémech cechové kontroly, vyššími daněmi a v neposlední řadě nutností posílat výrobky přes moře. Při srovnatelné kvalitě tak dosáhl Russel nižších nákladů na výrobu a tím i podstatně příznivějších prodejních cen.

Russelovy nože také lépe odpovídaly potřebám amerického obyvatelstva, stejně jako indiánů. Ve 40tých letech, kdy začali proudit vystěhovalci na západ po Oregonské stezce, začal Russel s výrobou jednoduchých, ale velmi odolných nožů pro vystehovalce, lovce bizonů, hledače zlata, dobrodruhy i pro indiány. Nože byly konstruovány, aby posloužili pro každou situaci, která mohla nastat. Tak vzinkly legendární nože, známé pod názvem "Green River Knives", které platily za velmi kvalitní a dostupné.

Odhaduje se, že mezi léty 1840-60 bylo vyrobeno asi 720 ticís těchto nožů, které zcela zaplavily americký západ a staly se synonymem kvalitních, bytelných a dostupných nožů. Výroba nožů v Green River otřásla pozicemi sheffielských firem na americkém trhu. I když se sheffieldský cech snažil později získat své pozice zpět, například i díky dumpingovým cenám, nikdy se mu to již nepodařilo.

Originální nože Green River Značka J.Russel - Green River Works Originální Green River Značka J.Russel - Green River Works

Indiánské nože

Občas zaslechnu, že někdo shání, či naopak nabízí k prodeji "indiánský nůž". Otázkou je, co si pod takovým pojmem představit. V této otázce jsem mírně skeptický. Dá se totiž říci, že od počátku obchodu mezi evropany a domorodými kmeny, se nože používané indiány a evropany prakticky až na výjimky nelišily. Indiáni je nakupovali od obchodníků a obchodních společností, v obchodních stanicích, na randezvous, případně je mohli získat jako kořist, například po vyplnenění ranče, vlaku, nebo kolony dostavníků.

Nůž používaný Indiány. Nijak se neliší od nožů které ve stejném období používali běloši. Nůž používaný Indiány. Nijak se neliší od nožů které ve stejném období používali běloši. Nůž používaný Indiány. Nijak se neliší od nožů které ve stejném období používali běloši. Nůž používaný Indiány. Nijak se neliší od nožů které ve stejném období používali běloši.

Přesto existují výjimky a určité typy nožů lze skutečně považovat za výhradně indiánské, jelikož je běloši prakticky nepoužívali. Jedná se především o nože typu "bobří ocas".

Bobří ocasy

Známým nožům z amerického pohraničí, dýkám s ostřím na obou stranách se říká "bobří ocas", jelikož jejich tvar skutečně přípomíná ocas kožešinového zvířete. Čepel je na hřbetě velmi silná (cca 5mm) a zužuje se směrem k obou stranám. Čepele na bobří ocasy byly původně vyráběny jako komerční hroty na kopí a pravděpodobně byly navrženy podle původních indiánských hrotů z pazourku. Vyráběly se v Anglii na objednávku společností obchodujících s indiány (např. Hudsons Bay Company). Poprvé se objevily v oblasti Velkých jezer v polovině 18.století. Nejstarší hroty byly trojůhleníkového tvaru a říkalo se jim bajonety. Indiáni je přijali s velkým vděkem a velmi je poptávali. Obchodní společnosti si je nechávaly vyrábět ve velkých množstvích a velmi na jejich prodeji profitovaly. Kromě použití na hroty kopí je indiáni začali používat i jako hroty na válečné palice a poté i jako čepele na nože, které umně opatřovali dřevěnými nebo kostěnými ručkami. Když běloši zjistili, že indiáni dělají z čepelí nože, začali pak sami komerčně vyrábět celé bobří ocasy i se zdobenými střenkami.

Sbírka bobřích ocasů - ručky jsou vyrobeny samotnými Indiány Bobří ocas - ručka je vyrobena dílensky bělochy. Lze to poznat podle profesionálního nýtování. Bobří ocas s ručkou patrně evropského původu. Nádherný bobří ocas komplet evropské výroby. Náherné pouzdro vyšívané ursoními ostny je pravděpodobně od kmene Krí.

Ostatní nože

Náš výčet nožů a jejich modifikací, které se vyskytovaly na severoamerickém kontinentu v době jeho osidlování evropskými přistěhovalci, pokrývá většinu nejběžnějších nožů. Zbývá říci, že se zde vyskytovaly menšinově i další nože, připomeňme například překrásné zdobené dýky, lovecké tesáky, meče a mečíky všemožných tvarů a výzdoby, používané především šlechtou, bojové dýky kmenů severozápadního pobřeží nebo athabaské dýky s rozeklanými rukojeťmi ve tvaru Y.

Nože evropské šlechty - nádherně zdobené - se také mohly vyskytnout v americkém pohraničí. Obě jsou vyrobeny mistry nožířskými v Sheffieldu v Anglii. Tlingitská dýka s mosaznou čepelí a hlavou vyřezanou ze dřeva. Tento vzácný kousek byl vydražen za 150.000 USD což odpovídá hodnotě asi tří milionů korun.

Možnosti pořízení dobových nožů

Možností pořízení ať již originálního dobového nože, či jeho repliky jsou dnes poměrně široké. Originální, dobový nůž, je možné sehnat například na ebay, při troše štěstí lze narazit v bazaru či vetešnictví na nůž vyrobený v Solingenu nebo Sheffieldu. Ceny se pohybují v řádech stovek korun až tisíců u vzácných kousků. Alternativně je možné zakoupit repliky dobových nožů, ať už primitivních, nebo třeba nožů J.Russela z Green River. Další možností je nechat si vyrobit nůž na zakázku od nožíře či kováře, podle dobových originálů. Takový nůž také vyjde na řádově stokoruny.

Část sbírky autora článku. Všechny nože pocházejí z 19.století a byly zakoupeny po brněnských bazarech a vetešnictvích.

Značky nožů

Pro zajímavost jsem se rozhodnul umístit sem výčet některých značek nožů, o kterých se mi podařilo zjistit, že se vyskytovaly na severoamerickém kontinentu. Pokud víte o nějakých dalších, je možné je do výčtu přidat.

-Diamond & Peppercorn and Sheffield, ENG
-Venture, SLater & Brothers, Sheffield
-Sycamore St. Sheffield, England
-Joseph Rodgers & Sons, Cutlers to his Majestry
-Nothing my Equal
-Juces Coulson & Co (hlavní dodavatelé HBC)
-P.C.J. & Co. (Pierre Choteau Jr and Company)
-Baldwin & Heyl
-Unwin & Rodgers
-I & H SORBY
-Lamson and Goodnow MFG co
-J.Russel & Co., Green river works
-Russel Green River Works

Doporučená literatura

American Primitive Knives 1770-1870, Gordon B. Minnus
ACCOUTERMENTS, James R. Johnston
ACCOUTERMENTS II, James R. Johnston
ACCOUTERMENTS III, James R. Johnston
EARLY KNIVES & BEADED SHEATHS OF THE AMERICAN FRONTIER, J.Baldwin

print Formát pro tisk

Komentáře rss


, paronychia emedicine odpovědět
http://undeclaiming.xyz <a href="http://undeclaiming.xyz">norsk kasino</a> norsk kasino
, Pěkný článek odpovědět
Pěkný článek hlavně bobří ocasy to jsem netušil. Nejlepší je že mám jeden doma: půdní nález.