Realizované projekty     O mně     Kontakt    

Výrobky

Materiální kultura

Dobové technologie

Dobové zbraně

Táboření, reenactment

Fauna - zvířata

Blog

Vyhledávání

Přístupy

Kategorie: Dobové bělošské zboží

Kostice

KosticeStručná historie výroby kostic a jejich využití indiány plání

Kosticemi se obvykle myslí dlouhé, úzké, válcovité trubičky, zpravidla bílé barvy, dlouhé cca 1 až 10cm, vyrobené z kosti nebo z mušloviny.

Původní anglický název pro kostici je "hair pipe", což by se dalo volně přeložit jako trubička do vlasů. Vznikl pravděpodobně na základě faktu, že ony bílé trubičky používali severoameričtí domorodci především jako ozdoby hlavy, kdy byly kostice připevněny k pramenům vlasů.

Válečník ze severních plání na kresbě George Catlina. Na pramenech vlasů má navlečené kostice. Šošonský chlapec na fotografii z roku 1869. Ve vlasech má kostice.

Kostice nejsou bělošským vynálezem, jak je někdy mylně interpretováno, byly známé indiánům již v prehistorických dobách. Vyráběly se z mušlí nebo z ptačích kostí. To je doloženo archeologickými nálezy, z nichž některé jsou staré přinejmenším 4 tisíce let.

Běloši si brzy všimli, že indiáni vysoce cení opracované trubicovité předměty z kostí či mušloviny, které používali jako ozdoby. S obchodním a výrobním talentem sobě vlastním pak začali sami vyrábět obdobné zboží, které se snažili indiánům prodat.

Již v první polovině 17.století začali běloši dodávat indiánům z východních lesů dlohué válcovité trubičky vyrobené ze skla, které domorodci přijali jako náhražku za vlastnoručně vyráběné kostice. V menším množství byly bělochy vyráběny i kostice ze stříbra a z mosazi. Byly však velmi drahé. Zdaleka největší popularity však dosáhly kostice vyráběné z mušloviny a později i z kostí.

Prakticky všechny kostěné a mušlové kostice, používané indiány plání a východních lesů v 18. a 19.století, byly vyráběné komerčně bělochy speciálně pro obchod s indiány.

Dobová náprsenka označená jako Assiniboin. Ovšem pravděpodobně je lakotského původu. AMNH.

 

Kostice z mušlí

Centrem průmyslové výroby mušlových kostic bylo město Pascack (nyní Park Ridge) v Bergen County v New Jersey. Výroba zde začla v poslední čtvrtině 18.století a dominovala jí rodina Williama Campbella, irského přistěhovalce, který byl pravděpodobně i autorem nápadu vyrábět kostice z mušloviny (někdy nazývané Wampum) ve velkých objemech a nahradit jimi drahé kostice ze stříbra.

Jako výchozí materiál se používaly mušle Strombus Gigas, původem z Indie. Vozily se v obchodních lodích jako zátěž a Cambellovi je nakupovali po pěti a deseti tisících kusech.

Kostice se vyráběly z nejsilnější části mušle, tzv. "pysku". Pysk se odlomil pomocí dláta a opracoval se do hrubého tvaru. Přesného tvaru bylo dosaženo pomocí broušení brusnými kotouči.

Mušle Strombus Gigas a z ní vyrobené kostice. Mušle Strombus Gigas. Kostice se vyráběly z pysku.

Zdaleka nejobtížnšjším výrobním krokem bylo vyvrtání středového otvoru. Zpočátku výroby se k tomu používaly vrtáky, se kterými se otáčelo pomocí vrtění lučíku, podobně jako když se rozdělává oheň třením dřev. Kostice se vrtala z obou stran, vždy do půlky. Obě díry se měly setkat uprostřed. Často se to nepovedlo a zmetkovitost byla značná.

Zručný dělník byl schopen za jeden den provrtat asi 100 kusů kostic.

Později vynalezli Campbellovi určitou verzi primitivní vrtačky, která byla schopna vrtat 6 kostic současně. Vrtáky se roztáčely pomocí točení klikou. Takto byli schopní vyvrtat 400 kostic denně. Vrtačka byla tajemstvích Cambellových a nikomu mimo rodinu nedovolili aby stoj byť jen viděl. Díky tomu si byli schopní uhájit monopolní postavení výrobců kostic po dlouhou dobu.

Mušlové kostice měly délku od jednoho do šesti palců (2,5 aý 15cm). Jejich střed byl silný asi 1cm a ke krajům se zužovaly na asi 6mm. Otvor byl silný asi 3mm.

Campbellovi, ani jejich konkurenti neprodávali kostice indiánům přímo, ale pomocí sítě prostředníků. Mezi distributory mušlových kostic patřily takové společnosti, jako Hudsons Bay company, Northwest Company nebo American Fur Company, stejně jako široká síť individuálních obchodíků a obchodních stanic.

Kostice byly součástí darů indiánům od Americké vlády, jako dárky je vezla známá expedice Lewise a Clarka.

Během krátké doby se kostice rozšířily prakticky po celém území plání, přičemž největší poptávka byla v oblasti Horní Missouri a pak na jižních pláních u kmene Kiowa.

Určitou nevýhodou mušlových kostic byla jejich křehkost a lámavost a také vyšší cena.

Výroba mušlových kostic trvala zrhuba do roku 1880, kdy byly nahrazeny kostěnými kosticemi.

Kiowský náčelník na dobové fotografii z 60.tých let 19.století. Jeho náprsenka je vyrobena z mušlových kostic. Kostice se zdají přepilované na půl. Náprsenka z mušlových kostic. Jižní pláně.

 

Kostěné kostice

Někdy kolem roku 1880 začal být k výrobě kostic používán jako mareriál kost, místo mušle. To přineslo mnoho výhod, zejména snadnější opracování, snadnější dostupnost a nižší cenu kostěného materiálu a také vyšší pevnost kostěných kostic. Díky podstatně nižší ceně a masovější výrobě byli indiáni doslova zaplaveni levnými kosticemi, což jim umožnilo vyrábět více a mnohem větších ozdob, než z mušlových kostic. Právě v tomto období nastal boom dlouhých lakotských náprsenek a ženských závěsů, které se tak často objevují na dobových rezervačních fotografiích.

Bruléský náčelník Medvědí tlapa s velmi dlouhou náprsenkou. Konstrukci takto velkých ozdob umožnila masová produkce levných kostěných kosti.Fotografie z roku 1890. Lakotská žena na fotografii z 90.tých let 19.století. Na sobě má bohatý závěs z kostic. Konstrukci takto velkých ozdob umožnila masová produkce levných kostěných kosti.

Kostěné kostice se vyrábějí dodnes, především v Indii, Honk Kongu a dalších asijských zemích.

Výrobky

Mušlové a později kostěné kostice se používaly v bizoních dobách zejména na výrobu náušnic, ozdob do vlasů, rozmanitých náhrdelníků, nákrčníků a náprsenek, v rezervačním období potom i ženských závěsů na krk. Zlomené, ale i celé kostice se často věšely jako ozdoba na vyšívané pytlíčky na ocílky, zejména na jižních pláních.

Kostice jako trubičky do vlasů. G.Catlin Kostice jako náušnice. G.Catlin Kostice jako nákrčník. G.Catlin Kostice jako náhrdelníky. G.Catlin Dobová náprsenka. Zdobený váček na ocílku.

 

Kostice dnes

V současné době jsou na trhu kromě mušlových kostic (které jsou enormě drahé) a tradičních kostěných také kostice z PVC. Paradoxně jsou tyto umělohmotné kostice velmi oblíbené u současných indiánů, kteří je masívně používají na výrobu tanečních ozdob - nákrčníků, náprsenek a nejrůznějších závěsů.

Plastové kostice jsou velmi levné, ale zejména lehké, několikanásobně lehčí, než kostěné. Také mají na rozdíl od kostěných naprosto uniformní tvar. Zejména nízká hmotnost tanečních rekvizit z PVC je pro indiány žádoucí.

Fakt, že jde o syntetický, nepřírodní materiál, indiány vůbec netrápí, pro ně je důležitější cena a praktičnost.

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Jméno
Předmět
Kontrola captcha
Text
b i u s img code url hr   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Nebyly přidány žádné komentáře.