Realizované projekty     O mně     Kontakt    

Výrobky

Materiální kultura

Dobové technologie

Dobové zbraně

Táboření, reenactment

Fauna - zvířata

Blog

Vyhledávání

Přístupy

Kategorie: Korálky a quill

Původ ozdob z ursoních ostnů

Původ ozdob z ursoních ostnůZdobení ursoními ostny bylo v předrezervačních dobách rozšířené ve valné části severoamerického kontinentu. Před kontaktem s bělochy, kteří indiánům představili skleněné korálky, bylo zdobení ursoními ostny jednou z hlavních dekorativních uměleckých technik. Poté, co získali indiáni korálky se sice míra ostnování snížila, nicméně ostny se zdobilo stále a toto umění přetrvalo mezi indiány dodnes.

Technice zdobení ursoními ostny se říká ostnování, někdy také quillování (čti kvilování), z anglilckého quill, což znamená osten. Anglicky se technice ostnování říká quillwork, nebo quillworking.

Mezi hlavní zdobné techniky patřilo omotávání (proužků surové kůže, březové kůry nebo jelenice), vyšívání na kůži, březovou kůru, splétání ostnů nebo jejich vypltétání do osnovy.

Historie

Zdobení ursoními ostny je prastará, výhradně indiánská technika. Nejstarší dochovaná ostnová práce pochází ze 6.století n.l. Ostnování je však pravděpodobně ještě starší. Mezi nejstarší techniku zřejmě patří omotávání proužků březové kůry. Našívání ostnů na kůži je zřejmě novější technika, jelikož vyžaduje velmi tenké jehly, které společně se šlachovým vláknem přichytávají ostny ke kůži. Takové jehly však mohli získat indiáni až obchodem od bělochů.

Mokasín z východních lesů nádherně zdobený ostny (British museum Londýn)

Původ

Ostnování vzniklo pravděpodobně v oblastech, kde žije urson kanadský, zvíře, jehož ostny se k ostnování používají, tedy v oblastech jehličnatých a smíšených lesů Severní Ameriky. Postupně se rozšířilo i na ostatní místa severoamerického kontinentu, jelikož se s ostny čile obchodovalo.

Samotní indiáni vysvětlují původ ostnování prostřednictvím barvitých legend, jak je u indiánů běžné. Indiáni věří, že všechny věci jsou jim sdělovány prostřednictvím snů a vizí. Každý kmen má vždy vlastní takové legendy.

Tak například Lakotové věří, že je ostnovat naučila Dvojitá žena, mystická bytost, která se jedné ženě zjevila ve snu a ukázala jí, jak s ostny pracovat a jak vytvářet dekorativní vzory. Poučená žena pak naučila ostnovat i svoje soukmenovkyně. Obecně Lakotové věří, že ty ženy, kterým se zdá o Dvojité ženě budou velmi zručné a požehnané ve vyšívání ostny.

Lakotská žena snící o Dvojité ženě

Posvátnost ostnových prací

Většina kmenů považuje práci s ostny, stejně jako ostnové výšivky i vzory za posvátné, za dar bytostí z duchovního světa, nabité mystickou silou a požehnáním. Proto k ní přistupuje s velkým respektem.

Řemeslné spolky

U některých, zejména algonkinských kmenů, například u Šajenů, existovaly speciální spolky či cechy, které sdružovaly ženy, které směly ostnovat. Šajenským ženám, které nebyly členkami posvátného vyšívacího spolku, nebylo vůbec dovoleno ostny používat. Spolek měl stanovenou hierarchii, odstupňovanou podle dosažené zručnosti a množství odvedené práce. Na nejvyšší úrovni byly starší ženy s největšími zkušenostmi. Tyto ženy se staraly o řemeslnou kvalitu práce a o kompaktnost vzorů. Vzory byly získávány od Vyšších sil a měly posvátný charakter. Ženy na nejnižší úrovni mohly ostny zdobit pouze určité jednodušší předměty, například mokasíny. Na vyšších úrovních bylo možné zdobit například nosítka na děti. Nejzkušenější ženy směly zdobit takové rozsáhlé projekty, jako byly třeba bizoní pláště.

Dětská nosítka vyšitá ursoními ostny.

Urson kanadský

Zvíře, ze kterého ostny výhradně pocházejí je urson kanadský, severoamerický hlodavec. Dorůstá velikosti cca 85 cm a váží kolem 20kg. Jeho tělo je celé pokryté bílímy dutými trubicovitými ostny s černou nebo hnědou špičkou. Ostny jsou dlouhé cca 1-10cm a široké jsou od cca 1 až po 5 mm. Kromě ostnů je tělo pokryté i dlouhými chlupy. Jedno zvíře může mít až 30.000 ostnů.

Urson kanadský Urson kanadský Urson kanadský - detail ostnů

Končetiny ursona jsou opatřeny mohutnými drápy, jež společně s dlouhými silnými palci umožňují šplhání po stromech. Na jaře se tito živočichové živí pupeny a květy, později výhonky, listím a nejrůznějšími plody. V zimě požírají jehličí a oloupávají kůru ze stromů. Jediný urzon dovede za týden zničit celý strom.

Urzoni žijí převážně v jehličnatých, méně častěji ve smíšených a listnatých lesích od Aljašky po severní Mexiko. V minulosti se v letním období vyskytovali i na severu a západě Velkých plání. Zajímavé je, že na území některých kmenů, které použvaly ostny ke zdobení ve velké míře, ursoní vůbec nežili. Tyto kmeny si ostny opatřovaly obchodem od kmenů, na jejichž území jsou ursoni hojní. Prodávaly se celé, stažené kůže s desetitisíci ostnů na každé.

Rozšíření ursona kanadského

Ostny slouží ursonovi jako obrana před predátory. Ostny mají na ostré špičce zpětné háčky a proto se snadno zabodnou do kůže útočníka a pak jdou vyndat jen ztěží. Čím víc se jich zvíře snaží zbavit, tím pronikají hlouběji. To může způsobit těžké hnisavé záněty, jež někdy vedou až k úhynu. Většina šelem, jako jsou rysové či vlci, si je vědoma tohoto nebezpečí a proto se uroznovi raději vyhnou. Pouze rosomák a zejména velká americká kuna rybářská dokáže urzona obratně zakousnout a sežrat, aniž by ji jeho ostny dokázaly zastavit.

Urson versus dikobraz

V žádném případě nelze ursona zaměňovat za dikobraza, který v Severní Americe vůbec nežije. Většina české literatury minulých dob sveřepě informuje o zdobení "dikobrazími" ostny, což je naprostý nesmysl. Jde o chybný laický překlad anglického slova "porcupine", který obecně může znamenat i dikobraza, ale v souvislosti s ostnováním a severoamerickými indiány jde vždy a pouze o ursona kanadského.

Zpracování ostnů

Práce s ostny, stejně jako všechno ostatní dekorativní techniky byly výhradně prací žen. Ostny se nejprve vytrhaly z kůže a pak se roztřídily podle velikosti, jelikož různé techniky vyžadují různě silné ostny.

Hromada vytrhaných ostnů Ostny různé šířky se hodí na různé projekty

K uchovávání ursoních ostnů sloužily indiánkám na pláních speciálně upravené močové měchýře.

Obaly na ostny jednotlivých barev vyrobené z močových měchýřů

Poté se ostny barvily. K tomu se používalo původně přírodních barviv zejména rostlinného původu, například kořenů, slupek a podobně. Na pláních se po roce 1850 začala používat i komerční barviva bělochů a ještě později dokonce i anilinové barvy. Mezi nejstarší barvy na pláních patřila světle žlutá, světle modrá, oranžová a hnědočerná. Později se vyskytla i červená. Zelená nebo fialová barva se na pláních téměř nepoužívala. Ostny se barvily v nádobách s horkou, ale ne vařící vodou a s barvící esencí.

Původně bílé ostny obarvené na žlutou barvu

Práce s ostny

Práce s ostny je velmi náročná a ke každé technice je potřeba obrovský dávka zručnosti, trpělivosti a tréninku. Před zpracováním je třeba ostny změkčit a zploštět. Indiánky si strkaly ostny do úst. Enzymy ve slinách ostny dokonale změkčí během několika minut. Indiánka vždy zpracovávala konkrétní osten, zatímco další dva tři měla v ústech na změkčení. Po změkčení je osten vláčný a zcela měkký. Indiánka ostnu uřízla špičku, nebo i opačný konec a osten zplacatěla. K tomuto účelu některé ženy používaly zplošťovač ostnů, speciální nástroj vyrobený ze dřeva nebo z kosti. Jiné ženy placatěly ostny mezi zubama. Placatý osten je stále vlhký a vláčný a lze s ním dále pracovat, omotávat jej nebo našívat. Po zpracování osten zase ztuhne, ale zůstane zploštělý.

Ostnové techniky

Existuje celkem několik desítek různých ostnových dekorativných technik. Každá technika vždy souvisí s konkrétními vzory a je pak spojena s určitým kmenem nebo spíše kulturní oblastí. Tedy podle techiky a použitého vzoru lze určit přibližnou dobu a oblast vzniku.

Konkrétními technikami se pak bude zabývat samostatný článek.

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).

Jméno
Kontrola captcha
Text
b i u s img code url hr   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

, Quillwork odpovědět
Jen bych drobátko poopravil zmínku o novosti techniky našívání ostnů na kůži....Indiáni vůbec nepoužívali jehly...ani na šití ani na ostnování...používalo se šídlo a šlacha....ještě dodnes některé staré ženy používají šídlo,i když je všude kolem jehel přehršel....