Realizované projekty     O mně     Kontakt    

Výrobky

Materiální kultura

Dobové technologie

Dobové zbraně

Táboření, reenactment

Fauna - zvířata

Blog

Vyhledávání

Přístupy

Kategorie: Korálky a quill

Řadový steh (Líný steh)

Řadový steh (Líný steh)Řadový steh je jednou ze základních vyšívacích technik indiánů plání. Většina korálkových prací kmenů centrálních a jižních plání je vyvedena právě řadovým stehem. Jako hlavní vyšívací techniku jej používli zejména Súové, Šajeni, Arapahové, Kajovové, Komančové, Apači, Jutažci, Omahové, Pónyové a mnoho dalších kmenů. Využívaly jej i kmeny severních plání (Vrány, Černonožci, Assiniboinové, Kríové, Gros Venters, Atsinové, ..), horské kmeny (Ploché hlavy, Šošoni, ..) a kmeny Plateau (Propíchnuté nosy, Jakimové, Wišramové, Walla Walla, Kajusové, ...), ovšem spíše jako steh doplňkový.

NÁZEV

Řadový steh je široké veřejnosti znám spíše pod populárnějším názvem "líný steh" nebo také "steh líné ženy" (anglicky LAZY STITCH). Vymyslel jej etnolog William Orchard, který tuto techniku popsal jako první. V praxi ale zřejmě vyšívat nezkoušel, protože by pak těžko tento steh nazval "líným". Ve skutečnosti je to spousta práce a o lenošení nemůže být ani řeč. Vždyť vyšít například dětská nosítka, nebo sedlo k šatům trvalo vyšívačce často celé měsíce.

Volání po "politické a technické korektnosti" se promítlo i do oblasti indiánských vyšívacích technik a stále více se prosazují tendence označit steh jako "řadový". Jeho podstatu to vystihuje mnohem lépe, než "líný". Proto se budeme držet korektnějšího označení "řadový steh" (anglicky LANE STITCH). Nicméně pokud bude někde řeč o líném stehu, tak budeme vědět, že je to to samé.

Lakotská nosítka celá vyšitá řadovým stehem. Lakotské šaty Lakotská taška vyšitá líným stehem.

PROVEDENÍ

Řadový steh spočívá ve vytváření řad korálků, silných cca 8-15mm, nejčastěji kolem deseti milimetrů. Řady mohou ležet samostatně, nebo více řad těsně vedle sebe. Tím vznikne souvisle vyšítá plocha.

K vytvoření řady budete potřebovat kůži na podklad, vyšívací vlákno, vyšívací jehlu, šídlo, korálky, tužku a pravítko. (Podrobnější rozbor materiálů je níže).

Příprava:

Podklad (kůže) musí být zcela rovný, bez jakýchkoliv vln a nerovností. Na kůži narýsujte pomocí pravítka dvě rovnoběžné linky, vzdálené 1 cm.

Zapošití vlákna:

Navlečte vlákno do jehly (měly by projít dírkou v korálcích) a zapošijte nit do kůže, těsně u jedné z linek. Na ní se bude začínat. Je možné udělat několik stehů do kůže tak, aby se vlákno po zatáhnutí nevyvékalo. Alternativní možností je udělat na vláknu uzlík a vypíchnout jehlu přesně na jedné z linek. Uzlík by měl být na spodní straně kůže.

Nyní navlečete pomocí jehly na vlákno korálky. Zhruba tolik, aby stačily na šířku řady, ve vašem případě 1 cm. U seed beads to odpovídá cca 7-10 korálkům. Korálky přiložte k podkladu napříč řady tvořené linkami (kolmo k nim). Poslední korálka by měla přesně sahat k lince na opačné straně.

Pokud tomu tak není, musíte korálky přidat, nebo odebrat, případně vyměnit, abyste dostali přesně šířku řady. Poté zapíchněte jehlu do druhé řady, přesně naproti místu, ze kterého vlákno vychází. Takto přichytnete první řadu korálek. Ta by měla ležet kolmo k namalovaným ryskám. Tím jste vytvořili první steh, stavební kámen řadového stehu.

Jehlu vypíchnete z kůže na stejné lince, jak jsem jí naposledy vpíchnuli, ovšem vedle, přesně o šířku korálky. U seed beads je to cca 2mm, u pony beads cca 3-4mm. Tuto vzálenost se musíte naučit odhadnout. Po nějakém čase praxe se to dá zvládnout dosti přesně. Opět navlečete potřebné množství korálků, aby přesně vyšly na šířku řady a vpíchnete na opačné straně. Poté opět vypíchnete na stejné straně jen o kousek vedle, navlečete další várku korálků, vpíchnete naproti a takto pokračujete dál a dál. Vzniká jedna řada řadového stehu.

Prohlédněte si pořádně obrázky, ty jsou, myslím, samovysvětlující. Není na tom nic složitého.

Pokud dojde vyšívací vlákno, jednoduše jej zapošijte několika práznými stehy do kůže, abyste měli jistotu, že nepovolí. Následně nachystejte další vlákno, zapošijte a začneme tam, kde jste skončili.

Řada líného stehu může stát samostatně, nebo může být součástí větší plochy. V takovém případě se další řada vyšije těsně u předchozí, tak, že se krajní korálky jednotlivých řad dotýkají.

Schéma řadového stehu. Pásy řadového stehu přimknuté těsně k sobě tvoří souvislou plochu. Šajenský vak na dýmku - 19.století. Samostatné pásy řadového stehu na dobové vraní tašce.

Diskuse:

- Exitují celkem dva způsoby, jak přišívat korálky ke kůži

1) Prošívat kůži skrz
2) Šít pod povrchem

Indiánky většinou prošívaly kůži jen pod povrchem, protože je pak práce rychlejší a není nutné otáčet podklad. Navíc na rubové straně nejsou vidět stehy a nemohou se tak prodřít. To ovšem vyžaduje mozkem činěnou kůži, která podpovrchové stehy udrží. Obyčejná jelenice je neudrží a je nutné vyšívat skrz. Vyšívat pod povrchem je těžší a začátečníkům to nedoporučuji.

- řady vyšité řadovým stehem nemusí být jen rovné, mohou se stáčet (například u mokasínů)

- mohou se také zužovat nebo rozšiřovat

- většinou je nutné si dírky do kůže předpichovat šídlem, někdy stačí silnější jehla v dřevěné rukojeti

- není nutné mít v každém stehu stejný počet korálků, rozhodující je vždy šířka stehu.

- barevné vzory se tvoří tak, že do různých stehů zapojíte korálky různých barev. Dokonce je možné dát (a některé jemnější vzory to vyžadují) různé barvy korálků do jednoho stehu.

- každý vzor je třeba si předem rozkreslit na papír, nejlépe v měřítku 1:1, rozmyslet si důkladně vzor, až poté začít s výšivkou. Výborně pomáhá milimetrový papír

- výšivky pásů na legíny nebo válečné haleny se vyšívaly na samostatné pásy, které se pak celé našívaly na oblečení, je to tak mnohem praktičtější

Rozšiřující a zužující se řadový steh na originálním vaku na dýmku. Detail spojení řad řadového stehu na šajenských mokasínech. Replika šajenského dýmkového vaku. Všimněte si téměř strojového stehu a sterilního vzezření. To je častou chybou začátečníků.

NEJČASTĚJŠÍ CHYBY


1) Příliš mnoho korálků - obloučky

Nejčastější chyba začátečníků je způsobená příliš mnoha korálky ve stehu. Vznikají tak obloučky. Výšivka pak vypadá plasticky, jako vlnobití. Není to ani hezké, ani dobové. Vyvarujte se této chyby. korálky musí ležet na podkladu v naprosté rovině. Výšivka musí být plochá jako prkno.

2) Stehy příliš blízko

Druhá nejčastější chyba po obloučcích. Vyšívač se snaží, aby nebyla mezi stehy mezera a natlačí je příliš blízko sebe. Sousední stehy zapadnou do sebe a vytvoří se efekt zubaté pily. Je to ošklivé a na starých indiánských výšivkách se to neobjevuje.

3) Nestejná šířka korálků

Je způsobena nepečlivým výběrem korálků. Řada korálků tvořící jeden steh musí být široká přesně od linky k lince, na šířku řady. Ani více, ani méně. Hrany jednotlivých stehů by měly zařezávat, tvořit přímku, ne zubatou pilu. Pokud jsou korálky různě široké, lze šířku stehu doladit výměnou tenkého korálku za silný a podobně.

4) Snaha o stejný počet korálků

Někteří začátečníci počítají korálky ve stehu a snaží se mít v každém stehu stejně korálků. Například 8 apod. Je třeba ale uvážit, že tloušťka některých korálků může kolísat. Počet korálků ve stehu není podstatný, podstatná je šíře stehu. Mohou tak být sousední stehy s různým počtem korálků, např. 8 a 9 a je to v pořádku.

5) Stehy příliš daleko

Tahle chyba není příliš častá, sem tam se ale objeví. Mezi korálky sousedních stehů by neměla být mezera. Měly by se dotýkat, ale jen lehce.

Na prvním obrázku jsou stehy příliš blízko sebe. Na druhém jsou příliš daleko. Na třetím obrázku jsou stehy v pořádku. Plastické obloučky-vlnobití-špatně. Výšivka musí ležet jako prkno. Správně. Výšivka musí ležet jako prkno.

VLÁKNO

V naprosté většině případů používaly indiánky zvířecí šlachu, z jelena, jelence nebo z bizona. Důvodem nebyl nedostatek nití (ty byly dostupné od obchodníků prakticky po celé 19.století), ani ekologická ideologie, jak by si mnozí mohli myslet (samotné korálky jsou průmyslový produkt), ale pevnost, trvanlivost a kvalita výšivky. Pokud se vyrobí dostatečně silné vlákno ze šlachy, je téměř nezničitelné a perfektně drží korálky na místě. Šlachou se vyšívá vlhkou a vláčnou, po uschnutí šlacha ztuhne, stáhne se a našponuje, jakoby "zdrátovatí". Navíc se "zakousne" do mozkem činěné kůže a neprokluzuje, nevytahuje se, ideálně drží. Když se náhodou někde přetrhne, tak se nepáře dál, protože stále drží tvar, narozdíl od nitě, která je stále volná a vláčná. Nit klouže skrz kůži, má tendenci se opotřebovávat, trhat a párat. Výšivka vyvedená nití je volnější, korálky se při doteku "vlní". Naopak šlacha korálky drží, jako by byly připevněné drátkem.

Nevýhodou vyšívání šlachou je oproti niti horší dostupnost, mnohem vyšší cena a je s ní těžší a delší práce. Zatímco ze špulky je možné odmotat libovolnou délku nitě, u šlachy je vyšívač (ka) omezen (a) délkou šlachy. Nejdelší bizoní šlacha ze hřbetu však může dosahovat délky až 1m, což je dostatečné. Nicméně je nutné šlachu roztlouci, vytvářet vlákna, naučet se s ní pracovat.

Určitou alternativou je umělá šlacha. Je to umělý produkt na bázi silonu, který imituje vlastnosti pravé šlachy. Prodává se ve špulkách nebo na metry a většinou se dá dělit na tenčí prameny (často 4 nebo 5), takže je možné zvolit sílu vlákna. Umělá šlacha je velmi pevná, má voskovou strukturu a práce s ní je velmi příjemná. Pevnost výšivky se blíží pevnosti pravé šlachy.

Použití umělé šlachy doporučuji všem začátečníkům a mírně pokročilým. Je s ní snadná práce a pevnost výšivky je vynikající. Naopak naprosto nedoporučuji nit, protože špatně drží, má tendenci se při vyšívání "cuckat" a napřináší žádné výhody, kromě zanedbatelné ceny.

Pokročilí a všichni, co mají ambice jít více do hloubky, mohou zkusit pravou šlachu. Z počátku je vhodné začít například hovězí, která je nejdostupnější a naučit se s ní pracovat, dělit vyšívací vlákna, stáčet je a zkoušet jimi vyšívat. Jakmile je šlacha zvládnuta, je možné přejít na jelení, nebo i bizoní, pokud na to má člověk ambice a peníze.

PODKLAD

Většina předrezervačních indiánských výšivek je vyvedena na bizoní kůži. To je proto, že bizoní kůže je ideální podklad a bylo jí všude dostatek. Často se používala kůže z plášťů vysloužilých týpí, když byla ještě použitelná. V bizoních dobách musely kožená týpí čelit celoročním rozmarům počasí, vydržet úmorná horka i tuhé zimy. Není divu, že se po několika sezónách začaly rozpadat, hlavně ve švech. Proto bylo potřeba vydělat kůže nové, niceméně staré se nevyhodily, často se recyklovaly na šaty, tašky nebo právě na podklad na výšivky.

Mozkem činěná bizoní kůže je ideální, protože drží tvar, je pevná, nevytahuje se a příjemně se do ní vyšívá. Navíc je 100% autentická. Pro obyčejné indian hobbysty je taková kůže prakticky nedostupná, a tak ji využijí jenom experti, co to myslí s indian hobby velmi vážně. Ti dokáží sehnat a zaplatit opravdu cokoliv.

Bizoní kůže se dá velmi dobře nahradit mozkem činěnou kůží z vysoké zvěře, například z jelena, daňka, apod. Důležité je, aby nebyla zcela měkká a nevytahovala se, aby měla částečnou tuhost. Ta zajistí, že se podklad výšivky nebude pohybovat, že nebude "plavat". Na měkkou kůže se vyšívá velmi špatně.

Začátečníci se smíří s komerční průmyslovou českou jelenici. Sice moc nedrží tvar, ale vyšívat se do ní dá.

Vyšívání skrz - pod povrchem

Většina indiánských výšivek není prošívaných skrz kůži, ale prochází jenom pod povrchem. Důvod je ten, že indiánky nemusely při práci kůži obracet. Ušetřilo se tak spoustu času a výšivka přibývala rychleji. Některé dobové výšivky jsou také prošívané skrz, je jich ale menšina.

POZOR: Šití pod povrchem je možné aplikovat jenom u mozkem činěných kůží. U běžných, průmyslově činěných jelenic je to problém. Průmyslové činění narušuje celistvost kožních vláken, které pak větišnou neudrží podpovrchové stehy. Pozor na to, pokud nemáte mozkovou kůži, musíte vyšívat skrz. U kvalitní, silné mozkem činěné kůže je možné vyšívat jak pod povrchem, tak i skrz. Vyšívání pod povrchem je rychlejší, ale náročnější na přesnost a pečlivost.

Rozdíl mezi vyšíváním pod povrchem a skrz kůži.

KORÁLKY

Řadovým stehem lze vyšívat jak korálkami SEED (seed beads, velikost 11/0 až 13/0), tak i PONY (pony beads, velikost 6/0 až 8/0). Zkušenost hobbystů se pozná zejména při výběru korálků. Ten nejrychleji oddělí amatéry od zkušených matadorů. Začátečníci většinou nedokáží rozlišt staré korálky od moderních, nebo jen velmi málo. Ti pokročilejší a zkušenější se již snaží angažovat dobově vypadající korálky, s větším či menším úspěchem. Schopnost poznat staré korálky se nedá nabiflovat z tabulek, je to dlouhá cesta, která vede přes studium indiánských předrezeračních reálií. Zejména z knih, katalogů, z internetu nebo ideálně přímo v muzeích a soukromých sbírkách. Tam je třeba nasávat atmosféru, krásu a harmonii starých originálů. Jinak to nejde.

Korálky na dobovém orignálu - 19.stol. Korálky na originálních lakotských mokasínech - 19.století. Originální šajenský vak - 19.století.

VZORY

Podstatnou otázkou při korálkování je výběr vzoru. Existují různé názory, někteří schvalují jen přesné kopie originálů, jiní zase kopírování zcela zavrhují. Jak se v tom vyznat?

Především je nutné si ujasnit, jaký předmět vyrábím (vyšívám) a co od něj očekávám. Chci si vyšít pás na deku, nebo pouzdro na pušku? Jde mi o dobovou autenticitu, nebo ne? Odpovědi na tyto otázky jsou zcela zásadní, protože se dotýkají toho základního v každém člověku.

Ti povrchnější si většinou chtějí vyrobit něco hezkého v "indiánském stylu" a nezáleží jim na nějakém období, kmeni nebo dobové autenticitě. Většinou proto, že tyto parametry nechtějí studovat, nerozumějí jim, nebo vůbec netuší, že jsou rozdíly v designu jednotlivých kmenů a tlup.

Opravdovější se snaží jít do hloubky a vytvořit něco skutečně hodnotného a krásného. Studují staré indiánské reálie, aby pochopili rozdíly mezi designem různých kmenů a kulturních stylů a období.

Indiánské vzory nevznikaly chaoticky a náhodně, na základě nějakých momentálních hnutí mysli, jak se mnozí domnívají, ale byly vždy součástí stylu tlupy nebo kmene. Ten byl zase součástí stylu té které kulturní oblasti. Kmenový či oblastní styl respektoval proporce výrobku, materiály a v neposlední řadě i vzory. Ve většině kmenů starší vyšívačky radily těm mladším, vedly je a učily, jaké vyšívat vzory a jakým způsobem, aby byla zachována kmenová tradice. U některých algonkinských kmenů, jako například u Šajenů existovaly společnosti vyšívaček, jakési řemeslné cechy, které dohlížely nad kompakností a stylovou čistotu vzorů. Například bylo určeno, které barvy se smí kombinovat se kterými a podobně. Ženy, které nebyly členky vyšívacího spolku vůbec nesměly žádné vlastní výšivky vyrábět. Díky tomuto přístupu můžeme dnes více, či méně identifikovat předrezervační předměty, od kterého pocházejí kmene nebo oblasti a ze kterého období.

Zde se nabízí otázka, zda kopírovat dobové vzory přesně, nebo ne. Existují odpůrci i příznivci obou možností. Osobně nestojím na žádné straně, vždy zálaží na konkrétním případu.

Ideálním případem je člověk, který již dobře zná styl toho kterého kmene a je schopen navrhnout vlastní design, vlastní vzor tak, aby přesně zapadal do kmenového stylu. Například si chce vyrobit lakotskou tašku do týpí z období kolem roku 1870 a nastudoval několik desítek originálních tašek a přesně ví, jaké se používaly barvy, vzory, proporce a další parametry. Pokud si troufne, může vytvořit vlastní design tašky tak, aby ideálně zapadal mezi ostatní. Někdy stačí jen prohodit barvy a nějaké drobnosti a vlastní vzor je na světě. Jindy lze navrhout vlastní design od základu, to je ale již pro hodně zkušené.

Ne každý však má schopnosti studia rozsáhlého množství materiálů, nebo si prostě na vlastní vzor netroufá. Tehdy je možné sáhnout po originálním výrobku či vzoru a ten do puntíku napodobit (Samozřejmě mám na mysli obyčejné výšivky, ne magické malby pocházejících z vizí, například ze štítů medicinových vaků, a podobně.) Není na tom nic špatného, jak někteří tvrdí. Nesnese se na vás hněv indiánky, která původní vzor vymyslela a vyšila, ani vás nebude chodit po nocích strašit, ani na vás Velký duch za to nesešle zákeřnou nemoc. Jediné, co při kopírování riskujete je možnost, že se na táboření potkáte s někým, kdo bude mít například úplně stejné legíny jako vy, vyrobené podle stejné předlohy. V Čechách je taková pravděpodobnost malá, nicméně v Německu, kde jsou tisíce indianhobbystů není výjimkou potkat třeba čtyři lidi s tou samou košilí.

Vraní panelové legíny - 19.století. Řadový steh je využit jak na panelu Šajenské mokasíny celé vyšíté řadovým stehem. Dobové pouzdro na nůž - šajenské nebo lakotské.

DOPORUČENÁ LITERATURA

Native American Beadwork,George Barth

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Jméno
Předmět
Kontrola captcha
Text
b i u s img code url hr   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

, ti povrchnější odpovědět
Ahoj. Máte pěkné stránky. Hodně mi s několika věcmi pomohly, ale mrzí mě jedna věc...To, že nazýváte povrchními ty, kteří si vytvoří nějaký svůj vlastní vzor a nedrží se striktně reálií. To přece neznamená, že je člověk povrchní. Neznamená to ani to, že si nechce nastudovat reálie. Jen je sám sebou. Má svůj vlastní kmen.
Ti, jak píšete, opravdovější mají ale můj obdiv, že dokážou, nebo alespoň chtějí, věrně napodobit skutečnost. Indiáni si zaslouží přežít...
S pozdravem Ten povrchnější
Náčelník Jeho Kanape 10