Realizované projekty     O mně     Kontakt    

Výrobky

Materiální kultura

Dobové technologie

Dobové zbraně

Táboření, reenactment

Fauna - zvířata

Blog

Vyhledávání

Přístupy

Kategorie: Týpí a vybavení

Týpí v bizoních dobách

Týpí v bizoních dobáchTýpí, lining, ozan, kolíky, jehlice a tyče v bizoních dobách.

Týpí je typickým stanem kočovných indiánských kmenů Velkých plání a přilehlých oblastí. Je zkonstruováno a uzpůsobeno ke kočovnému způsobu života. Lze jej rychle postavit i zbourat a dá se transportovat za pomocí koní. Týpí je poměrně komfortní stan, ve kterém se dá rozdělat oheň.

Týpí bylo známé indiánům již před příchodem bělochů. První zmínky o týpí pocházejí od španělských dobyvatelů ze 16.století, kteří se setkali pravděpodobně s Apači. Před rozšířením koní byla týpí velmi malá (cca 3 metry v průměru), po rozšíření koní se průměrná velikost týpí zvětšina na 4-5 metrů, největší týpí mohly v bizoních dobách dosahovat velikosti až šesti metrů.

Samotné slovo "týpí" je převzato z lakotštiny. Lakotsky se vyslovuje thipi a znamená místo k bydlení. Slovo týpí se v češtině často nesprávně zapisuje jako "tee-pee" nebo "teepee", tedy pomocí anglické transkripce, což je samo o sobě nesmyslné. Čeština je totiž pro přepis lakotštiny mnohem vhodnější, než angličtina.

Týpí je kuželovitý stan, který se skládá z dřevěných tyčí poskládaných do kužele a z pláště. Za součást týpí je ještě považována vnitřní plachta - lining {lajnyng}. U postaveného týpí je plášť vypnut okolo tyčí a v přední části je sepnut dřevěnými jehlicemi. Spodní okraj pláště je k zemi připevněn pomocí dřevěných kolíků nebo zatížením kameny.

Postavené týpí netvoří precizní, ale nakloněný kužel, přičemž přední strana (kde je vchod) je méně strmá, než zadní část. Typickou součástí pláště jsou dvě kouřové chlopně, které pomáhají regulovat odvod kouře z ohniště.

Hlavní výhodou týpí je, že v něm lze rozdělat a udržovat oheň. Kouř vychází z týpí kouřovým otvorem mezi dvěma kouřovými chlopněmi.

Týpí na obrázku G.Catlina ze 30.tých let 19.století Týpí na obrázku K.Bodmera ze 30.tých let 19.století Fotografie Vran z tábora na řece Yellowstone z roku 1871. Foto W.H.Jackskon. Týpí je kožené.

Plášť

Za bizoních časů byly prakticky všechny pláště týpí vyrobené z vydělaných bizoních kůží sešitých k sobě. Téměř vždy šlo o kůže z mladých bizoních krav,které jsou tenčí než kůže býků a starších kusů. Proto se snáze činí. Na výrobu jednoho průměrného pláště padlo cca 10-20 bizoních kůží. Na běžné týpí o průměru cca 4m bylo potřeba cca 10 bizoních kůží, na týpí o průměru 5m až 18 kůží.

Dobová fotografie z komančského tábora. Týpí je kožené. Švy jsou dobře viditelné. Dobové kožené týpí kmene Omaha. Velikost cca 5m. Dobové kožené týpí kmene Černonožců. Týpí kmene Krí. Kožené s uhnilými okraji.

Kůže vydělávaly ženy, které si navzájem vypomáhaly, takže na jedné bizoní kůži pracovalo vždy několik žen současně. Vydělání každé bizoní kůže byla fyzicky namáhavá a úmorná práce. Kůže se nejprve napínaly k zemi nebo do rámů, kde se za sucha škrábaly ostrými škrabkami. Cílem bylo kůži co nejvíce ztenčit, aby se usnadnil průnik činící mozkové směsi. Po napuštění mozkem a valchování přes lano se kůže udily a poté se sešívaly prameny zvířecích šlach do požadovaného tvaru.

Rozvržení bizoních kůží v plášti ukazuje schematický obrázek.

Rozvržení bizoních kůží v plášti.

Pláště z bizoních kůží měly omezenou životnost, jelikož byly denně vystavovány vlivům počasí (déšť, vítr, slunce, vlhko). Průměrný plášť z bizoních kůží vydržel jednu až dvě sezóny. Pak se začal trhat ve švech. Často také začaly uhnívat okraje pláště, které byly v kontaktu se zemí.

Bohatší rodiny vyráběly nové pláště každý rok, méně bohaté pak každé dva roky. Bohatší rodiny mohly dosluhující týpí věnovat nějaké chudé rodině. Její příslušníci pak často odřízli okrajovou část týpí (často uhnilou), čímž zmenšili jeho průměr a používali jej pak dál.

Malovaná medicinová týpí, která dosloužila, se někdy obřadně rozprostřela na hladinu jezera a nechala se klesnout na dno. Předtím byla ale vždy zhotovena jejich přesná kopie.

Běžně se ale rozpadající se týpí recyklovalo na zcela nové produkty, například tašky, jako základ pod výšivky, na svršky mokasínů a podobně.

V 60.tých letech 19.století začalo být dostupné lněné nebo bavlněné plátno, kterým začali indiáni nahrazovat bizoní kůže. Plášť z tkaniny byl vhodnější, než kožený, protože byl snáze vyrobitelný, byl lehčí (výhoda při stavění i přepravě), trvanlivější a v týpí bylo více světla (kožená týpí jsou uvnitř velmi temná, protože propouštějí málo světla).

Látkové týpí kmene Černonožců. Dobové týpí ušité z látky.

V 70.tých letech 19.století se v indiánských táborech běžně setkávaly týpí z bizoních kůží a z tkaniny, aby na konci 70.tých let bizoní týpí zcela vymizela (časově odpovídá období masívního vybíjení bizonů). Látka se pak stala jediným materiálem na výrobu týpiových plášťů a to platí dodnes.

Foto W.H.Jacksona z roku 1871. Vrány. Týpí vlevo je vyrobeno z bizoních kůží

Tvar pláště a naklonění kužele

Základem tvaru pláště není půlkruh, jak by se mohlo zdát. Střed obvodové kružnice není uprostřed rovné linie, ale mimo ni, směrem ven, kam vykukují kouřové chlopně. Vzdálenost od tohoto vychýleného středu k okraji pláště se pak udává jako průměr týpí.

Postavený plášť díky vychýlení středu netvoří přesný kužel, ale nakloněný kužel se zadní stranou stmější než přední. Tato typická vlastnost týpí má svůj praktický účel. Na pláních vanou větry nejčastěji ze západní strany a nejméně z východní, proto se staví týpí vchodem na východ. Pozvolnější spád východní strany a strmější spád západní strany prodlužuje průmět kouřového otvoru a umožňuje posunout ohniště více ke vchodu, čímž se získá více místa na obyvatelné západní straně (oproti vchodu). Půdorysem týpí tak není kruh, ale ovál, přičemž vzdálenost od vchodu (východní strana) k západní straně je delší, než od severní strany k jižní.

Naklonění kůžele týpí je zde dobře viditelné. Zadní strana je strmější než přední. Foto Throssel.

Zdobení pláště

Některé pláště mohly být zdobené. Většinou šlo o "medicinová" týpí. Tato týpí byla spojena s duchovním světem prostřednictvím vizí a snů. Vlastnictví takového týpí bylo spojeno s dodržováním určitých pravidel.

Kromě zdobení malbou se týpí zdobila korálkovanými nebo ostnovými rozetami, závěsy kožených řemínků či proužky suroviny zdobenými osnty, kopýtky z vysoké zvěře, skalpy nebo koňskými žíněmi.

Plášť týpí zdobený malbou. Černonožci. Korálkované rozety z týpiového pláště. Šajen nebo Arapaho. AMNH. Týpiové závěsné ozdoby jsou vyrobeny ze surové kůže omotané kukuřičným obarveným šustím. Arapaho. AMNH. Závěsy ze surové kůže omotané ostny. Jsou určeny k ozdobě pláště týpí. Lakotové. AMNH. Látkové týpí silně ozdobeno ostny. Lakotové.

Lining

Lining je vnitřní plachta týpí, která sahá do výšky cca 1,5-2m. Hlavní funkcí liningu je cirkulace vzduchu v týpí, odvod kouře z ohniště a ochrana před větrem. Lining také podstatně zvyškuje tepelnou pohodu a celkový komfort v týpí.

Týpí bez liningu je asi jako dům bez dvěří a oken. Fučí do něj vítr, který se uvnitř nekontrolovaně točí, roznáší dým do všech stran a dělá týpí prakticky neobyvatelným.

Nejstarší týpí nepoužívaly lining a jejich pláště sahaly až na zem a zatěžovaly se po obvodu kameny. Aby se zvýšila pohoda v týpí, zavěšovali si jeho obyvatelé za sebe bizoní pláště (které sloužily jako hlavní součást oblečení a ochrany proti chladu). Sešitím několika plášťů k sobě pak vznikl základ liningu.

Dobře viditelný látkový lining. Současné foto. Dobová fotografie liningu. Černonožci.

První permanentní liningy se vyráběly z vydělaných bizoních kůží, stejně jako pláště. Každý lining sestával z cca 2 až 4 částí, které zakryly celý vnitřní obvod týpí. Nahoře se linig upevňoval pomocí šňůrek k tyčím, nebo k řemenu napnutému kolemm tyčí v příslušné výšce. Na spodní straně byl lining zatížen kameny nebo vybavením týpí. Část liningu pak byla zahnutá dovnitř týpí a překryta bizoními kůžemi nebo dekami.

Originální dobový lining (část) z vydělaných bizoních kůží. Černonožci.Je zdoben malbou geometrických vzorů. AMNH.

Pláště u týpí s liningem nesahaly až k zemi, ale kousek nad zem, aby pod ně mohl vnikat vítr. Naopak lining sahal až k zemi, aby žádný vítr nepronikl dovnitř. Vítr tak proudil vždy mezi pláštěm a liningem směrem nahoru, takže současně odváděl kouř z ohniště směrem do kouřového otvoru.

S příchodem tkanin se postupně upouštělo od kožených liningů a stále častěji se šily či vyráběly liningy látkové. Jako zdroj posloužily často plachty nákladních vozů, pytle od mouky, cukru, různé peřiny, prostěradla, závěsy či jakékoliv jiné látky.

Za zmínku stojí, že liningy sešité z pravidelných lichoběžníkových kousků, přesně matematicky spočítaných na každý průměr týpí, jak je známe z dnešních komerčních týpí, indiáni neznali. Původní látkové liningy byly prostě napasovanými překrývajícími se obdélníky.

Část látkového liningu zdobená korálkovou výšivkou (rozety a linie řadového stehu). Takto zdobené liningy byly charakteristick pro Šajeny a Arapahy.

Zdobení liningu

Některé liningy mohly být zdobené. Mezi nejčastější typy zdobení patřila malba. Liningy mohly být malované geometrickými vzory nebo piktografickými záznamy. Geometrické zdobení liningu bylo běžné zejména u Černonožců a spočívalo v barevných vodorovných a svislých liniích geometrických vzorů.

Piktografické záznamy na liningu přestavovaly většinou výjevy z bitevních scén. Některé liningy Šajenů nebo Arapahů mohly být zdobeny vodrovnými liniemi řadového stehu, případně i korálkovanými rozetami, nebo i řemínky či proužky surové kůže omotanými ursoními ostny nebo obarveným kukuřičným šustím.

Ozan

Současná literatura o týpí (zejména kniha The Indian tipi od Laubinových) uvádí jako součást týpí i tzv. ozan, což má být jakási nádstavba liningu na západní straně. Ozan má zvyšovat komfort v týpí a navíc chránit před případným deštěm, ovšem historická existence ozanu je sporná. Nikde v příslušné literatuře jsem o něm nenašel žádnou zmínku, ani na historických fotografiích se nikde nenachází. Proto se domnívám, že je ozan pouze moderním výmyslem, bez skutečné historické předlohy.

Tyče

Týpiové tyče jsou zásadní součástí týpí. Počet potřebných tyčí se lišil podle průměru týpí, dostupnosti tyčí a možností transportu. Na týpí o průměru 4m je potřeba cca 10 až 15 tyčí, velká týpí mohla být podpírána něco mezi 20 až 30 tyčemi. Tyče musí být vždy delší, než je průměr týpí. Za bizoních dob většinou byly tyče krátké, takže týpí příliš nepřesahovaly, v rezervačních dobách se začaly dělat tyče výrazně delší.

Delší tyče vypadají mnohem lépe, ale je větší problém je transportovat. Delší tyče jsou těžší a dovolit si je mohli indiáni bohatší na koně. Nejlepší tyče jsou z Borovice pokroucené (Pinus murrayana), která se vyskytuje ve Skalistých horách. Používala se také Borovice těžká (Pinus ponderosa), Modřín americký (Larix americana) nebo Jalovec viržinský (Juniperus communis).

Téměř dokonalé týpí s dokonale dlouhými tyčemi na fotografii kmene Vran. Takováto týpí v bizoních dobách neexistovala. Až v rezervaci. Foto R.Throssel. Typický vzhled předrezervačního týpí. Tyče jsou velmi krátké. Lakotové 1875. Interier Šošonského týpí z roku 1878.

Málokterý kmen měl to štěstí, že se stromy vhodné na týpiové tyče vyskytovaly na jeho území, proto se musely podnikat často velmi dlouhé, mnohadenní výpravy na jejich těžbu. Nejčastěji směřovaly výpravy do Skalistých hor, kde se daly vytěžit nejkvalitnější tyče a kde jich také bylo nejvíce.

Z kmínků se po vytěžení sloupala kůra a nechaly se vyschnout, čímž ztratily větší část své hmotnosti a také ztvrdly. Pak se tyče co nejvíce vyhlazovaly. Každý suk či větvička znamenal větší riziko opotřebení pláště.

Větší průměr týpiových tyčí se pohyboval okolo 10cm. Na tenčím konci každé tyče, cca 50cm od kraje se propálila dírka na připevnění tyčí k transportnímu sedlu. Kvalitní sada tyčí měla vysokou cenu, ale poměrně krátkou životnost, ne více, než jednu nebo dvě sezony. Tyče nejvíce trpěly transportem. Převážely se pomocí koní. Tyče se rozdělily do několika stejných skupin a připevnily se k transportnímu sedlu koně, vždy ve skupinách po stranách. Tenčí konce byly připevněny k sedlu pomocí řemínků provlečených dírkami. Silnější konce tyčí se vláčely po zemi, čímž docházelo k jejich opotřebení a obroušení do špičky. Časem se takto tyče zkracovaly, až se staly nepoužitelné a bylo třeba opatřit nové.

Dveře

U většiny týpí spočíval vchod ve vyříznutém oválném či kruhovém otvoru v přední, východní části, který se zakrýval dveřmi. Dveře se vyráběly z rozličných materiálů. Nejběžnější byl oválný či hranatý kus kůže či plátna, který mohl být vyztužen pomocí dřevěné konstrukce. Některé kožené či plátěné dveře mohly být zdobeny malbou, či výšivkou z korálků či ostnů. Existovaly i dveře vyrobené ze surové kůže (mohly být malované) nebo z kožešiny bizona, medvěda či jiného zvířete. Existovaly i dveře z Hudsons Bay nebo jiných dek. Dveře se připeňovaly většinou k některé jehlici nad vchodem.

Obyčejné látkové dveře označené jako arapažské. Látkové dveře s ostnovou výšivkou. AMNH. Dveře kmene Vran zdobené malbou. Týpí kmene Vran s obyčejnými látkovými dveřmi vyztuženými dřevěnou konstrukcí. Foto R.Throssel. Týpí kmene Vran s dveřmi z malované surové kůže. Medicinové černonožské týpí s medvědí kožešinou použitou jako dveře.

U některých týpí vchod nebyl vyříznut. V takovém případě se obě části týpí překrývaly a zapínaly jehlicemi od chlopní až k zemi. Spodní část se pak nechala rozepnutá, aby bylo možné chodit do týpí a ven.

Spínací jehlice

Spínací jehlice slouží k sepnutí pláště v přední, východní časti. Vyráběly se z výhonků svídy krvavé, výběžkaté nebo ze střemchy. Některé jehlice mohly být ozdobené vyřezáváním do kůry, Lakotové někdy jehlice zdobili řemínky omotanými ursoními ostny. Takové jehlice jsou velmi dekorativní. Většina jehlic však byla nezdobených.

Kolíky

Kolíky sloužily k připevnění pláště k zemi. Vyráběly se většinou z jasanových kmínků. Byly asi 40cm dlouhé a asi 3 cm v průměru. U kožených plášťů se většinou provlékaly přímo dírami v plášti, u látkových plášťů pomocí provázků či řemínků připevněných k plášti.

Několik jehlic a kolíků. Černonožci. AMNH.

print Formát pro tisk

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.