Realizované projekty     O mně     Kontakt    

Výrobky

Materiální kultura

Dobové technologie

Dobové zbraně

Táboření, reenactment

Fauna - zvířata

Blog

Vyhledávání

Přístupy

Kategorie: Mužské oblečení

Válečné haleny

Válečné halenyVálečné haleny indiánů plání patří mezi nejkrásnější dobové artefakty z plání. Bylo by chybou se domnívat, že jsou pouze zajímavými a atraktivními kusy svrchního oblečení.

Právo nosit válečnou halenu si musel bojovník vysloužit. Pouze ti muži, kteří projevovali opakovaně nebývalé hrdinství v boji, kteří byli známí svojí nesobeckou povahou, starostí o druhé a o blaho kmene, moudrostí a silou, dosáhli pocty nosit válečnou halenu.

Dobrý jestřáb - Lakota. Na sobě má nádhernou válečnou halnu. Fotografie Alexandra Gardnera z roku 1872. Lakotská válečná halena s korálkovanými pásy. Ozdobená je kožešinkami hranostaje a žlutozelenou malbou. Peabody museum.

U Lakotů se například mužům, kteří získali takové právo, říkalo "oblečení v košilích". Pokud takový majitel košile v budoucnu projevil slabost, zbabělost nebo nějakou charakterovou vadu, mohla mu být halena odebrána.

Indián, který si oblékl válečnou halenu, si neoblékl jen kus oděvu, ale insignii, určitou vážnost, funkci a společenský status ve kmeni. Na dobových fotografiích z indiánských delegací do světa bílého muže (nejčastěji do Washingtonu) jsou téměř vždy náčelníci oblečení do válečných halen. Vyjadřuje to jejch společenský status, kterému se těší u svého lidu.

Rudý oblak - náčelník oglalských Lakotů na fotografii z roku 1878. Jako významný muž svého lidu byl Rudý oblak "oblečený v košili". Na fotografii má stejnou skalpovou halenu jako je na obrázku vpravo. Halena se v současné době nachází v Buffalo Bill Histrical Center. Delegace Vraních indiánůch ve Washingtonu z roku 1880. Všechny sedící Vrány jsou oblečeny do nádherných válečných halen.

Výroba haleny byla považována za posvátnou věc. Haleny byly považovány za předměty oplývající mocí, silou. Tato síla či energie jim byla předána částečně při výrobě, ale především pak tím, jak ji vnímali příslušníci kmene. Totiž jako předmět společenského statusu, spojeného s určitými vlastnostmi svého nositele.Tato moc pak přecházela na toho, kdo halenu vlastnil a nosil.

Haleny se vyráběly ve většíně případů z vydělaných kůží z vysoké zvěře, nejčastěji z jelence, vidloroha nebo z ovce tlustorohé. Na výrobu byly potřeba dvě až čtyři takové kůže, vždy podle konkrétního střihu. Přední a zadní díl košile vždy tvořily dvě samostatné kůže, další kůže se používaly na výrobu rukávů. Přední a zadní díl byly spojené pouze v horní části, v oblasti ramen, jinak visely na nositeli volně vepředu a vzadu. Zejména ve starších dobách se respektoval tvar kůže zabitého zvířete, proto se často ponechávaly i běhy, které jsou pak na haleně viditelné.

Nádherná lakotská halnea zdobená skalpy. Pásy jsou vyšívané korálky. Halena je nabarvena na modrou a žlutou. National Museum of American Indian. Černonožská halena ze 40.tých let 19.století. Pásy jsou vyšívané ursoními ostny Halena kmene Nez Perce. Skalpová. Namalovaná lehce červenou hlinkou.

Ozdobnou dominantou každé válečné haleny byly 4 vyšívané pásy. Vyšívaly se na kůži zvlášť a pak se našívaly na hotovou halenu, vždy dva delší na ramena a dva kratší na rukávy. Pásy mohly být vyšíté korálky, ursoními ostny nebo kombinací obou technik.

Výroba výšivek byla výhradně ženská práce. Výroba výšivky je časově nesmírně náročná, jelikož jde o práci titěrnou. Za hodinu člověk nevyšije více, než několik málo čtverečních centimetrů. Vyšít pásy trvalo ženě běžně i několik měsíců.

Detail výšivky z ursoních ostnů (rukávový pás). Našití každého jednotlivého ostnu je nesmírně titěrná práce. Ostny je třeba navíc zpracovat a obarvit. Indiánky vyšívaly výhradně zvířecími šlachami. Za každým centimetrem každé řady je obrovská práce a mnoho stráveného času. Hunkpapská halena. National Museum of Natural History.

Někdy mohlo pracovat na jedné výšivce více žen. Ženy si na výšivkách a na svém vyšívacím umění velice zakládaly a jejich vážnost ve kmeni závisela ve velké míře na tom, jak byly zdatné vyšívačky. U některých kmenů existovaly i jakési řemeslné cechy, spolky vyšívaček, zejména to platilo u ursoních ostnů, u kterých byla práce s nimi považována za posvátnou.

Ne každé ženě bylo dovoleno pracovat s ostny, pouze členky spolku směly vykonávat takovou práci. Tam na ně dohlížely starší ženy, které hlídaly zachovávání tradičních vzorů.

Některé ženy věřily, že jejich vzory pocházejí od posvátných sil a mají nadpřirozenou moc. Tvorba vzoru proto nebyla záležitostí nějaké náhody, ale řídila se vždy velmi přísnými zákonitostmi. Díky nim je dnes například možné identifikovat dobu a kmen, kde která výšivka vznikla.

Kromě vyšívaných pásů byly válečné haleny zdobeny skalpy, hranostajími kožešinkami nebo třásněmi. Zdobení skalpy bylo pravděpodobně nejrozšířenější. I proto se válečným halenám někdy říká haleny skalpové.

Skalpy se na halenu nevěšely celé, ale byly rozřezány na jednotlivé tenké prameny vlasů, které se na konci omotaly ursoními ostny nebo bavlnkou a připevnily se k haleně, většinou podél okraje vyšívaných pásů. Na některých halenách mohlo být takových pramenů i několik set.

Interpretace významu těchto skalpů se liší. Podle některých výkladů se jedná o skalpy zabitých nepřátel, Lakotové naopak tvrdí, že se jedná o kadeře členů vlastního kmene. Ten kdo nosí skalpovou halenu tím vlastně vyjadřuje svoji odpovědnost za svůj lid a kmen.

Interpretace se rozchází také o zdobení halen hranostajími kožešinkami. Podle některých pramenů se jedná o ještě vyšší stupeň statusu, než jaký poskytuje halena se skalpy, zatímco zdobení pomocí třásní nebyl přisuzován žádný zvláštní význam.

Nebývalou moc a krásu halenám propůjčovalo i obarvení hlinkou. Haleny mohly být nabarveny jednou nebo více barvami. Většinou šlo o přírodní pigmenty. Interpretace barvení se opět lišila v závislosti na kmeni, době či místě vzniku. Lakotové například často barvili haleny dvěma barvami, žlutou a modrou nebo žlutou a zelenou. Vrány zase často měly haleny nebarvené, či nabarvené jenom jednou barvou, která ustupovala a bledla směřem dospodu. Některé kmeny nebarvily haleny vůbec.

Halena Černonožců. Cambridge museum. Delegace Vraních indiánůch ve Washingtonu z roku 1873. Kráčející střelec - Lakota na obrázku Alexandra Gardnera z roku 1872.

Pokud došlo k boji, snažili se je mít nositelné halen na sobě. Dávali tím nepříteli najevo kdo jsou a jaký význam mají ve svém kmeni. Napřítelský bojovník se tak snažil započítat úder či usmrtit významného nepřítele ve válečné košili, jelikož mu to přineslo větší věhlas než překonání nezkušeného mladíka.

V některých případech mohly být haleny předmětem daru (nezřídka diplomatického), kořisti, výměny nebo obchodu. Například pokud byl v boji zabit válečeník s halenou, vítěz si ji pak většinou ponechal. Jsou známy situace, kdy si indiánské delegace mezi sebou vyměňovaly dary a mimo jiné i válečné haleny. Jindy například mohl získat halenu bílý důstojník darem, nebo ji mohl od indiána odkoupit. V mezikmenovém obchodu pak mohly být haleny předmětem prodeje, či směny.

V dnešní době existuje poměrně dost dochovaných originálních halen z 19.století, tedy z obodbí rozkvětu bizoních kultur. Většina se nachází v soukromých sbírkách a v muzeích, kde je můžeme obdivovat.

Občas se objeví i nějaká originální halena na trhu, ovšem v takovém případě se prodej koná většinou přes nějakou prestižní aukční síň a cena takových artefaktů začíná na cca 2 až 3 milionech korun, u některých zvláště cenných exemplářů se může cena vyšplhat mnohem výše. Zaznamenal jsem halenu, která byla vydražena za cenu odpovídající 16 milionům českých korun.

Arapažská halena z poloviny 19.století. V roce 2009 byla vydražena v aukční síni Skinner za sumu 303.000 USD což odpovídá hodnotě asi šesti milionů korun.

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Jméno
Předmět
Kontrola captcha
Text
b i u s img code url hr   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Nebyly přidány žádné komentáře.