Realizované projekty     O mně     Kontakt    

Výrobky

Materiální kultura

Dobové technologie

Dobové zbraně

Táboření, reenactment

Fauna - zvířata

Blog

Vyhledávání

Přístupy

Kategorie: Rawhide

Výroba surové kůže

Výroba surové kůžeSurová kůže byla pro indiány plání cenným a často používaným materiálem. Je ohebná, pružná, pevná, nepromokavá a jako taková je předurčena k celé řadě využití. Nejčastěji se využívala kůže z bizonů, méně pak z losů, jelenů, jelenců, koní nebo později z hovězího dobytka.

Výroba, zpracování

Mízdření

Surovou kůži je vhodné zpracovávat, když je čerstvě stažená ze zabitého zvířete, protože má optimální vlhkost. Pokud kůže uschne, je třeba ji znovu rozmočit ve vodě.

V prvním kroku je třeba kůži odmízdřit (odstranit zbytky masa, tuku a podkožních tkání a blan). K tomu sloužila nejčastěji speciální škrabka, vyrobená z kosti nebo vykovaná z puškové hlavně. Škrabka měla obloukovou čepel s vybroušenými zuby, aby dobře trhala zbytky tkání.

Zubatá škrabka na mázdry vykovaná z hlavně pušky. AMNH. Zubatá škrabka na mázdry vykovaná z hlavně pušky. Konec hlavně včetně drážky na mušku je dobře viditelný. AMNH.

Bizoní kůže se mízdřily jednoduše přímo jak ležely na zemi masovou stranou nahoru. Alternativně bylo možné kůži přikolíkovat k zemi, aby se neposouvala. Menší kůže bylo možné mízdřit po vypnutí do rámu nebo na kulatém trámku. V takovém případě se mízdřilo pomocí speciální škrabky vyrobené z bizoního žebra s omotanými konci pro lepší úchop.

Mízdření na zemi

Absarocké ženy mízdří společnými silami čerstvě staženou kůži. Mízdření kůží jak v rámu tak i na zemi. Obrázek od Geogra Catlina z roku 1833. Polovina bizoní kůže napnutá k zemi pomocí kolíků. Foto autor článku.

Mízdření v rámu

Odžibwejská žena mízdří menší kůži napnutou v rámu. Jelení kůže napnutá v rámu - foto autor článku. Mízdření jelení kůže napnuté v rámu - autor článku.

Mízdření na trámku

Mízdření kůže na dřevěném trámku na obrazu K.Bodmera z roku 1833. Odžibwejská žena mízdří kůži na dřevěném trámku. Škrabka z bizoního žebra je vhodná i na mízdření kůží na dřevěném trámku. AMNH.

Pečlivě omízdřená masová se strana se mohla alternativně ještě za mokra nebo později za sucha přeškrábat ostrou škrabkou, aby došlo k definitivnímu dohlazení a dočištění masové strany kůže.

Detail masové strany bizoní kůže. Očištěná část ve středu ukazuje jak má vypadat masová strana pečlivě zbavená všech mázder. Kolem očištěného místa jsou vidět ještě neodstraněné mázdry. Ostrá škrabka vyrobená ze starého pilníku. BBHC.

Odstranění chlupů

Zbývá odstranit srst. K tomu bylo možné použít několik metod. Nejčastěji byly odstraňovány pouze chlupy se současným zachováním intaktního epidermu (pokožka - nejhornější část kůže). Tento postup má tu výhodu, že není třeba chlupy pracně škrábat (ušetří se spousta dřiny). Navíc intaktní epidermis zvyšuje kvalitu a trvanlivost kůže. Na naprosté většině dobových indiánských originálů je epidermis intaktní, což svěčí o metodě odstranění chlupů bez škrábání. Toho mohlo být dosaženo několika způsoby:

Za mokra

- nechat kůži v potoce tak dlouho, až chlupy začnou samy slézat

-nechat kůži mírně zahnít, až začnou chlupy samy slézat

-ponořit kůži do roztoku popela a vody. Popel s vodou vytvoří zásaditý roztok, který podstatně urychlí odpadávání chlupů

-u velkých kůží, například bizoních, kde není možné namáčení do vody s popelem, je možné použít alternativní způsob, kdy se do chlupů vetře břečka popela smíchaného s vodou. Silně zásaditá břečka uvolní chlupy z kůže.

Za sucha

Nejprve je třeba nechat kůži vyschnout. K tomu stačí, aby byla kůže napnutá do rámu nebo mezi kolíky na zemi. Pak je možné použít některou následující metodu:

-vytloukání chlupů je asi nejpracnější způsob. Spočívá v tlučení těžkým kulatým kamenem do chlupové strany již uschlé kůže, která leží na zemi podložená nějakou podložkou, aby se kůže nezašpinila. V místě úderu kamenem chlupy odpadnou. Výhodou této práce je fakt, že dojde ke znatelnému změkkčení kůže.

-odíráním kůže přes nějakou ostrou hranu je možné docílit odstranění chlupů, například surovinové řemeny se mohly zbavovat chlupů protahováním přes hranu očního otvoru bizoní lebky.

-alternativně bylo možné odstranit chlupy ostrou škrabkou. Je to ale velmi pracné a současně s oškrábáním chlupů dojde i k odstranění či poškození epidermis. Tato metoda se používala jen zřídka.

Sušení kůže

Pokud se odstraňovaly chlupy za mokra, což byl nejčastější případ, bylo třeba kůži dosušit. K tomu ji stačilo napnout, aby se nezcrvrkla. Velké kůže, jako například bizoní se prostě přikolíkovaly k zemi, menší kůže se vyplétaly do rámů. Preferovalo se pomalé schnutí před rychlým. Někdy se pro účely pomalejšího schnutí kůží stavěly stínící přístřešky, nejčastěji ze starých, vyřazených týpí.

print Formát pro tisk

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.