Zdroj: http://www.indiani.cz/clanky/index.php?a=dobove-nakrcniky  •  Vydáno: 14.9.2012 22:51  •  Autor: Lukáš Navrátil

Dobové nákrčníky

Dobové nákrčníkyV bizoních dobách není doloženo použití kostěných nákrčníků, pouze kelnatkových.

Kostěné nákrčníky

Použití kostěných nákrčníků je jednou z nejčastějších chyb celé řady indianhobbystů. První použití nákrčníků z kostic je doloženo až z počátku 90.tých let 19.století u kmenů Sauků a Lišek, Otů, Tonkawů a Osedžů, přičemž širšího rozšíření nedosáhly tyto nákrčníky dříve, než ve 20.století, tedy hluboko v rezervační době.

Příslušník kmene Sauků a Lišek s kostěným nákrčníkem. Fotografie z počátku 90tých let 19.století. Osedž s kostěným nákrčníkem. Fotografie z roku 1904.

Existuje kresba od Georga Catlina z roku 1834 zachycující náčelníka Kiowů Dohasana, který má kolem krku ozdobu, která by mohla být jistou formou kosticového nákrčníku. Bohužel jde o záležitost zcela ojedinělou, která nemá jinde obdoby. Pravděpodobně jde o zcela unikátní formu ozdoby, navíc není zcela jisté, zda jde o kostice.

Hlavní kiowský náčelník Dohasana. Kresba Georga Catlina z roku 1834.

Na předrezervačních dobových fotografiích je vidět nákrčníků celá řada, žádný však není z kosic, prakticky všechny jsou vyrobeny z kelnatek.

Nákrčníky z kelnatek

Nákrčníky z kelnatek neboli z dentálií jsou na dobových předrezervačních fotografiích běžné, zejména u příslušníků kmene Sů, a to ve stejné formě jak u žen tak i u mužů. V menší, ale stále zaznamenatelné míře jsou k vidění i u příslušníků kmenů Šajen a Arapaho. Poprvé se objevují na fotografiích z konce 60.tých let 19.století, naopak na obrazech z 1.poloviny 19.století stejně jako na fotografiích z 50.tých let zcela chybí. Z toho lze odvodit, že doba vzniku kelnatkových nákrčníků spadá do začátku 60.tých let 19.století.

Vzhledem k faktu, že naprostá většina těchto ozdob se objevuje u Sůú, lze považovat Sůy i za jejich vynálezce. S výjimkou Šajenů a Arapahů se u okolních kmenů tyto nákrčníky vyskytují pouze marginálně a lze se domnívat, že může jít o dary či kořist.

Súové

Sičanguové u Fort Laramie v roce 1868. Dívka nalevo má kelnatkový nákrčník. Foto Alexandr Gardner. Příslušník kmene Yankton. Fotografie z roku 1867. Příslušník kmene Yankton. Fotografie z roku 1867. Příslušník kmene Yankton. Fotografie z roku 1867. Malý velký muž. Oglala. Forografie z roku 1870. Velká hlava na forografii Alexandra Gardnera z roku 1872. Sůjská žena. 1870.

Šajeni a Arapahové

Ostný nos. Severní Arapaho. Černý uhel. Severní Arapaho. Bílý kůň. Severní Arapaho. Černý vlk. Šajen. Prášek. Arapažský náčelník. Fotka z roku 1877. Malý vlk a Tupý nůž. Šajeni na fotografii z roku 1873. Jeden vlk a Chromý bílý muž. Šajeni na fotografii z roku 1868.

Vrány

Vraní bojovník s kelnatkovým nákrčníkem. Vraní bojovníci s kelnatkovým nákrčníkem.

Kelnatkové nákrčníky sestávají z několika oddílů (cca 8-12) kelnatek navlečených na niti nebo šlaše, vzájemně oddělených proužkem suroviny nebo komerční hověziny. Každý oddíl sestává z cca deseti nebo i více "pater". Nákrčník se zavazoval vzadu řemínkem a byl zpravidla tak široký, že zakrýval téměř celý krk. V některých případech mohly být ozdobeny oddělující proužky kůže mosaznými cvoky, které zvyšovaly krásu a atraktivitu nákrčníku.

Originální nákrčník z kelnatek.

Ke kelnatkovým nákrčníkům nosili jak muži tak i ženy i kelnatkové náušnice a kelnatkové náprsenky, které dohromady vytváří krásný a harmonický komplet.

Sůjská žena má vyroben z kelnatek jak nákrčník tak i náušnice.

Na dobových fotografiích jsou tyto nákrčníky viditelné během 60.tých, 70.tých a 80.tých a částečně i 90.tých let. POzději byly pravděpodobně nahrazeny nákrčníky kosticovými, po vzoru kmenů Osedž, Sauků a Lišek a dalších, které byli jejich průkopníky.

Kelnatky - někdy nazývané také dentálie - jsou skupinou měkkýšů s jednolitou mušlovou schránkou ve tvaru sloního klu. Schránka je na obou stranách otevřená. Kelntaky žijí pod vodou zahrabány v bahně, přičemž do vody vyčnívá jen tenký konec schránky, jímž nasávají vodu. Na ozdoby se používala pouze schránka měkkýše, dlouhá cca 3-5cm.

Dentalie ve svém přirozeném prostředí v mořském dně. Dentalie Dentalium Vulgare z evropského moře.

Původně kelnatky začaly používat kmeny severozápadního pobřeží, které je lovily z Pacifiku pomocí důmyslného zařízení připomínajícího smeták. Kelnatky byly považovány velmi vzácné, nebo dokonce za určitý druh platidla. Vlastnictví většího množství kelnatek znamenalo bohatství a prestiž. Prostřednictvím mezikmenového obchodu se kelnatky dostaly až na pláně a ještě dále.

Zhotovování ozdob z kelnatek nemělo pouze ozdobný účel, ale bylo také demonstrací bohatsví a prestiže. Čím byla indiánská rodina zámožnější, tím více kelnatkových ozdob si mohla dovolit.

Poptávka po nich byla tak vysoká, že je začali na severoamerický kontinent dovážet běloši, kteří je těžili v evropských lokalitách a hbitě je indiánům prodávali. Evropseké kelnatky (Dentalium Vulgare) se od těch amerických (Dentalium Pretiosum) liší, ale jenom neznatelně.