Search

Ekologicky ohleduplné táboření – 3.díl – Odpad

Print Friendly, PDF & Email
Článek o ekologickém a k přírodě šetrném zacházení s odpadem na stylovém táboření.
Skalisté hory, krajina.

Náš seriál uzavřeme povídáním o odpadech a několika postřehy týkajícími se obecně našeho pobytu na loukách, v luzích a hájích.

Odpad

Nepopulární otázka “Kam s ním!“ nás pronásleduje i na tábořeních. Abychom nebyli zahlceni odpadem, osvědčilo se provést následující kroky.

Nejlepší variantou je žádný odpad nemít, pak odpadají starosti kam s ním.:-)  Tento ideální stav však nikdy nenastane, ale můžeme se pokusit objem námi vyprodukovaného odpadu alespoň snížit na minimum

Vše to začíná již doma či v obchodě. U čehokoli, co bere s sebou či kupujeme, je dobré přemýšlet o tom, co mi z dané věci zbude a co s tímto „zbytkem“ potom. Tento postup je dobré aplikovat i v běžném životě. Jde jen o zvyk na určitý typ chování, který nás nic nestojí, ale může hodně ulehčit okolnímu prostředí. Dobrou tradicí na tábořeních bývá přesypávat potraviny do plátěných pytlíků a většinu odpadu nechat už doma, ale tím obecný problém odpadu neřešíme, jen se snažíme jím nezahlcovat týpí.

Dalším důležitým krokem je třídění. Prvotně bychom měli vytřídit bioodpad, který můžeme v přírodě nechat rozložit, a další odpad, který odvezeme z tábořiště.

Bioodpad

Mezi bioodpad patří veškerý organický materiál – zbytky ovoce a zeleniny, nepotištěný papír a kartony, kuchyňský odpad např. vaječné skořápky, čajové pytlíky apod. Nejvhodnějším řešením je pravděpodobně vykopat „biojámu“ a do ní odpad deponovat. Jen zopakuji, že biojáma by neměla být přímo v nivě potoka a na naplaveninách aby nedocházelo k průsakům do spodní vody a splachům pří povodních, čím dále od potoka, tím lépe. 

Ale bioodpad můžeme i nárazově zakopat např. při procházce lesem. Pokud se týká zbytků jídel, většinou se najde někdo, nebo něco, kdo je spolehlivě zlikviduje. Především masité zbytky je lépe předhodit chlupatým mazlíčkům než je míchat do bioodpadu, pečlivě zakopávat a posléze nacházet totálně rozhrabané a pečlivě „vytřízené“.

Nebiologický odpad

Ostatní odpad roztřídíme při příhodu do „civilizace“. Dneska najdete i v zapadlé vísce kontejner na plasty, sklo a papír. Přesné informace jak a co třídit najdete např. na www.jaktridit.cz.

Dámské hygienické potřeby

Jedním z problémů, který nastává na tábořeních je např. likvidace dámských hygienických potřeb. Na ten často narážíme i při procházkách kolem táboříšť. Výrobci nás zahlcují produkty, které zajišťující nejen naší ochranu a pocit a svěžesti, ale vyznačují se především nebývalou „dlouhověkostí“ a odolností vůči všem přírodním rozkladným procesům.

 Takže pokud nechcete potkávat neustále „své staré známe“ a chcete po sobě opravdu uklidit, můžete použít jednorázové ekologické vložky a tampóny  např. od firmy Natracare (ale poslední dobou podobných výrobků neustále přibývá, stačí jen trošku zabrousit po internetu). Jsou naprosto ekologicky nezávadné, přírodní a rozložitelné. Cena je sice méně příznivá, ale pořídit si je alespoň na dobu táboření není zas až takovou finanční zátěží. Pro jejich „uložení“ bych spíš doporučovala použít latrínu, protože se můžeme často přesvědčit, že bezpečně hluboko není pro naše psí kamarády nikdy dost.

Jednorázové pleny

Obdobně „nepoddajným“ materiálem jsou jednorázové pleny. Ty pravidelně odvážíme do komunálního odpadu. Použitá jednorázová plena válející se někde v křoví je už opravdu „zvěrstvo“. Na trhu můžeme již narazit na jednorázové ekologické pleny, které jsou k přírodě ohleduplnější a snadno rozložitelné. Na táboře se nám osvědčilo vykopat vedle biojámy i „plenkojámu“ na rozložitelné plenky. Řadu informací ohledně ekologického “plenkování“ naleznete na internetu (například www.ekospotrebitel.cz) Ekologické pleny, dámsko hygienu,  kosmetiku, čistící a prací prostředky můžete také najít např na http://www.slune.eu/  .

Přepálené tuky

Nesmíme zapomenout na nebezpečný odpad! Ač je to překvapivé, i tím disponujeme a v dost značné míře. Mám namysli tuky, tedy přepálené tuky, z našich pánví. Byla o tom řeč již v našem prvním díle, ale jen zopakuji, že tuky jsou nebezpečné především pro vodní organismy a v podobě, v jaké je používáme, pro přírodu cizí a těžko rozložitelné. Je ovšem problém, kam s litry přepáleného oleje na táboření (jinak běžně můžete předat ve sběrnách nebezpečného odpadu). Nejlepším řešením je, ho prostě používat co nejméně a smažit alternativním způsobem např. na suché plotýnce, jak už jsme také zmiňovali.

Exkrementy

Pokud jsme ale u odpadu, tak musíme zmínit i ten náš „nejvlastnější“. Mohlo by se zdát, že zabývat se tuto otázku je v našich kruzích naprosto zbytečné, ale bohužel zkušenosti ukazují, že osvěty není nikdy dost. O nevhodnosti umístění latrín v blízkosti vody jsme se zmiňovali už minule. Bohužel musím vzpomenout i lidské exkrementy ledabyle zanechané na cestách a často i „veřejných“ místech. Po případném „nočním spěchu“ by měl následovat „ranní spěch“, který by měl uvést vše do pořádku. Každý by si měl po sobě prostě uklidit a to platí vždy a všude i v „divočině“. 

Důležité je také upozornit a poučit děti, jak zacházet s věcmi sobě vlastními a jít jim příkladem.  Například i tím, že se stane pravidlem, že majitelé psů budou pravidelně obcházet tábořiště a uklízet to, co trousí jejich miláčci a co si tak často odnášíme do týpí na svých mokasínech (v tom lepším případě :-). Pak by např. i maminky malých dětí nemusely mít obavy své ratolesti pustit hrát si do trávy. Problém psích exkrementů je velice výrazný především při delších tábořeních s větší koncentrací lidí a tím i psů a, dle mě, opravdu znepříjemňuje táboření.

Tábořiště a my

Pří běžném stylu táboření, který praktikujeme, se nemusíte bát o trávu na louce, že ji náš pobyt výrazně ničí a sešlapává. Ta nejhorší věc, která se může louce stát, je to, že trávu nikdo pravidelně neodstraňuje (kosením, pastvou) nebo pokosená tráva zůstává neodklizená na místě. Naše občasné „disturbance“ jí opravdu nemohou louku nijak výrazně narušit, spíš naopak. 

Pokud po sobě dobře uklidíme ohniště a zbytky dřeva, není důvod k obavám. Ani vjezd aut na trávu jí nijak výrazně neškodí, pokud není zrovna louka příliš promáčená a hrozí rozježdění a narušení drnu. Nebezpečné je však vše, co může z aut vytékat, odkapávat apod., což se projevuje spíš při delším stání. Řešením je nádoba na zachytávání pod motor, která je velmi vhodná pokud máme auto zaparkované v lese nebo poblíž vody, které je dobré se svými auty co nejvíce vyhýbat, tj. parkovat co nejdál od ní (pozor na splachy a povodně) a omezit jízdu přes brody na minimum.

Pokud se týká odebírání dřevní hmoty, tak to není pro les nikterak výhodné (látky z tlejícího dřeva se vrací zpátky do půdy a opětovně jsou využívány stromy), leč pro nás nezbytné. Kácení živých stromů je věc, která se snad neděje a není ani nijak potřebná. Co se týká zelených větví na různé přístřešky, je třeba trochu přemýšlet. Keřové patro k lesu patří a je důležité pro řadu lesních obyvatel. Bohužel je lesníky odstraňováno, tak k tomu nemusíme přispívat také. Větve stromů a keřů se dají nahradit kusem plachty. Kdybychom si všichni začali stavět přístřešky z větví a zlikvidovali keře v širokém okolí, asi by to nebylo opravdu dobré, ale pokud se na tábořišti, kde v je v okolí přehršel křovin, objeví jeden přístřešek z větví, tak to není asi důvod k panice či pranýřování, ale dá se to řešit i jinak.

Ke všem praktickým informacím, které jsme dosud probrali by mělo být připojeno ještě něco… Pokud budeme brát okolní prostředí se všemi jeho částmi a obyvateli jen jako něco, kde jedem smýt „špínu města“, kde odhodíme vše, co nás tíží a budeme jen čerpat z přírody a bezuzdně nasávat okolní harmonii, tak vše, o čem jsme si tu psali, je celkem k ničemu. My jsme jen hosté, kteří mají to velké štěstí na nějakou omezenou dobu přijít do „lůna přírody“ a pobýt tam. Není to naše výsada ani právo, ale dar. 

Pokud se chceme inspirovat nejen úžasnou materiální kulturou „světa v kruhu“, můžeme např. přemýšlet o tom, že nejde jen brát, ale je třeba za to i děkovat a dávat zpátky…. Všichni ostatní, s kterými sdílíme okolní prostředí, tam byli dávno před námi a budou tam muset žít i po našem odchodu. Nesmíme zapomínat na další tvory, s kterými sdílíme ono místo a čas, a ke kterým bychom měli být ohleduplní, a těmi jsou i lidé. Nejen spolutáborníci, ale např. i zmatení turisté hledající pokračování turistické značky.

Krásná táboření přeje Všem

 

Makha Ho Win

Mohlo by vás také zajímat