V angličtině se jim říká “paint bags”, někdy také “paint pouches”, což znamená v překladu váčky na barvy. Ustálený český název neexistuje, proto jsem se rozhodl použít název “váček na pigment” nebo také “pigmentový váček”.
Jak již napovídá název, váčky byly určeny k uchovávání pigmentů. Pigment je jemný barevný prášek, který vznikne sušením, mletím a drcením barevné hlíny nebo minerálních hornin, které indiáni získávali ze zvláštních nalezišť. Každý kmen mohl mít i několik míst, odkud získával určité specifické odstíny. Pigmenty pak mohl dále distribuovat mezi ostatní kmeny pomocí sítě mezikmenového obchodu. V pokontaktní době se mnoho pigmentů dostalo mezi indiány obchodem s bělochy.
Smícháním pigmentu s klihem nebo s tukem lze vyrobit barvící směs, kterou lze následně malovat nebo barvit. Pigmenty se používaly nejčastěji k barvení kůže, ať již například k barvení jelenice (legíny, válečné košile, ženské šaty, dýmkové vaky), nebo malby na kůži (bizoní pláště, pláště týpí, liningy, štíty a podobně). Stejně tak mohly být použity k malování na lidskou kůži (válečné, taneční či obřadní malování tváře nebo celého těla, barvení pěšinky ve vlasech a podobně).
Mezi nejoblíbenější odstíny patřila červenohnědá (okr), žlutá (okr), hnědá, zelená a černá. Jenom velmi zřídka se objevuje modrý pigment.
Váčky se vyráběly ve dvou variantách. První, jednodušší varianta sestávala z kruhu vystřiženého z jelenice, složitější varianta váčku měla obdélníkový nebo lichoběžníkový tvar.
Jednodušší variantu tvoří obyčejný jelenicový kruh, asi 15-20cm v průměru, na který se nasypala hlinka, kterou bylo potřeba uchovat. Okraje váčku se pak opatrně ohrnuly a převázaly se řemínkem. Tímto způsobem vznikla “kulička”, která obsahovala pigment.
Některé váčky mohly být zdobeny I drobnou korálkovou výšivkou, či spíše “obšívkou” okraje váčku (vlastně jenom kruhu), nejčastěji stylem “stojí-leží”
Vzhledem k malému množství dochovaných originálů není možné přesně určit, kde tento typ váčků vznikl, nebo mezi kterými kmeny bylo jeho hlavní těžiště.
Sofistikovanější varianta byla rozšířená po celých pláních, od severních kmenů až po ty jižní. Nejvíce dochovaných exemplářů pochází od kmenů Lakota, Šajen, Arapaho nebo Jute, ovšem existuje I řada exemplářů vyrobených severními kmeny Černonožců, Assiniboinů, Atsinů nebo Sarsíů.
V podstatě jde o plnohodnotné váčky, I když poměrně malinké. Základem je obdélník či lichoběžník, který se přeložil na půl a sešil po straně. Spodní strana často obsahovala třásně, většinou dvojitě, aby byly bohaté. U některých váčků je na spodní stranu našit jelenicový trojúhleník (nebo lichoběžník), zejména u kmene Arapaho.
Průměrná šířka váčku se pohybovala mezi pěti až šesti centimetry, I když mohly existovat I váčky širší či užší. Viděl jsem I váčky široké jen 4cm nebo naopak i 7cm nebo více. To jsou však krajní případy. Výška váčku se pohybovala od cca dvoj až po trojnásobek základny s tím, že 2,5 násobek základny pro výšku je průměr.
Většina těchto váčků je nádherně zdobených, jenom velmi málo je prostých. Zdobení sestává často z korálkové výšivky vepředu i vzadu, jenom několik málo váčků má výšivku jenom z jedné strany. Na některých váčcích je přední I zadní výšivka identická, jindy může nést alternativní design. Vzor a styl výšivky je vždy typický pro ten či onen kmen, tedy navazující řady řadového stehu u kmenů centrálních a jižních plání a plošný steh u kmenů plání severních.
Některé váčky jsou jakoby zmenšeninami vaků na dýmky, takže mohou mít obšity i boční švy, nejčastěji jednou řadou řadového stehu. Existují i exempláře, které mají třásně omotané ursoními ostny nebo “hřeben” ze surové kůže taktéž omotaný ursoními ostny. Jsou to ale spíše výjimky.
Mnohé váčky jsou nabarvené barevnými pigmenty a zde se přímo nabízí možnost, že váček byl nabarven právě takovým pigmentem, jaký je skladován uvnitř. Mělo by to svou logiku, protože by indián jednak hned věděl, jaký pigment je uvnitř, aniž by musel váček rozbalovat a navíc manipulací s pigmentem časem dojde k (minimálně částečnému) samoobarvení váčku.
Jak to bylo ve skutečnosti je otázka. Většina dochovaných váčků je obarvených na červenou či hnědou barvu, jenom několik málo je zelených či žlutých. Modrý jsem ve sbírkách nenašel prakticky žádný. Možná je to dáno tím, že červenohnědé pigmenty byly častější, než pigmenty jiných barev. Bohužel, pokud člověk nemá přímo možnost nahlížet dovnitř oněch váčků, těžko zjistí pravdu.
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
