Search

Dobový indiánský způsob stahování zvěře – „hranatý řez“

Print Friendly, PDF & Email
Indiánský způsob stahování zvěře v bizoních dobách se lišil od způsobu bělošského. Je těžší a složitější, ale produkuje mnohem přirozenější, hezčí a praktičtější tvar kůže. Tvar takové kůže je spíše obdélníkový, na rozdíl od bělošského tvaru, který je neuspořádaný.
Porovnání bělošského a indiánského způsobu stahování zvěře.

Tvar

V bizoních dobách stahovali indiáni kůže ze zvířat jinak, než jak je to dnes běžné mezi bílými myslivci, lovci, či řezníky v Evropě a USA.

Rozdíl se projeví především ve výsledném tvaru stažené kůže. Z tohoto hlediska je indiánský způsob lepší a kvalitnější, protože produkuje vhodnější, kompaktnější tvar, víceméně hranatý, obdélníkový nebo lichoběžníkový.  Proto se mu někdy v anglickojazyčném prostředí říká „square cut“ neboli „hranatý řez“.

Běžný způsob stahování produkuje tvar s více výstupky a prohlubněmi. Rozdíl je patrný zejména u bočních hran kůže, viz obrázek níže.

Porovnání bělošského a indiánského způsobu stahování zvěře.
Porovnání běžného a indiánského způsobu stahování zvěře. Bizoní kůže vlevo byla stažena běžným způsobem. Vykazuje výrazně nerovné boční hrany s velikými výkusy za předními běhy. Bizoní kůže vpravo byla stažena indiánským způsobem a její boční hrany jsou téměř rovné. Tvar je pravidelný obdélník nebo lichoběžník.

Stahování

Běžný způsob stahování je jednoduchý a intuitivní a víceméně se sám nabízí. Kdyby člověk stahoval kůži poprvé v životě, dělal by to pravděpodobně tak, jak to dělá většina myslivců, či řezníků. Tedy oddělí nohy u kloubů a hlavu a pak povede řez prostředkem břicha.

Potud se tento způsob od indiánského neliší. Rozdíl spočívá ve stahování oblasti nohou a hrudníku. Zatímco běžný způsob vede řez u předních i zadních nohou po vnitřní straně nohy, indiáni vedli řez u předních nohou vepředu a u zadních nohou vzadu.

Z oblastí spojnice předních běhů zvířete s hrudníkem se dále vedly dva šikmé řezy směrem ke středovému břišnímu řezu šikmo dozadu. Na hrudníku tak vznikl řez ve tvaru písmene „V“.

Nejlépe je vedení řezů vidět z přiložených obrázků.

Indiánský způsob stahování zvěře. Vedení řezů.
Na obrázku vlevo je vedení řezů při stahování indiánským způsobem, vpravo vedení řezů při běžném stahování zvěřiny.
Na obrázku vlevo je vedení řezů při stahování indiánským způsobem, vpravo vedení řezů při běžném stahování zvěřiny.
Na obrázku vlevo je vedení řezů při stahování indiánským způsobem, vpravo vedení řezů při běžném stahování zvěřiny.

Tvarové rozdíly

U stažené kůže je rozdíl patrný zejména na boční linii kůže a v oblasti předních běhů. Zatímco u indiánského způsobu jsou boční linie téměř rovné a přední nohy směřují spíše dopředu, u běžného způsobu jsou boční linie vlnité s výraznými prohlubněmi a „výkusy“ za předními běhy a s předníma nohama směřujícími spíše do stran.

Na obrázku vlevo je kůže stažená indiánským způsobem, vpravo kůže stažená běžným postupem.
Na obrázku vlevo je kůže stažená indiánským způsobem, vpravo kůže stažená běžným postupem.
Kůže z jelence stažená indiánským způsobem tzv. "hranatý řez".
Kůže z jelence stažená indiánským způsobem tzv. "hranatý řez".

U indiánského hranatého řezu vždy vzniká „klín“ mezi předními běhy a oblastí hrudí. V případě, že šlo o bizoní, losí či jelení kůži určenou na plášť, byl tento klín sešit šlachou, jinými slovy byly přední běhy přišity ke hrudí, čímž dojde k ještě větší „kompaktizaci“ kůže (pláště).

Dva švy mezi předními běhy a oblastí hrudí (vždy na levé a pravé straně) jsou typickou součástí všech dobových indiánských plášťů. Nesetkal jsem se ani s jedním, který by nebyl stažen hranatým řezem a neobsahoval tyto typické švy.

Bizoní plášť, kůže byla stažena indiánským způsobem pomocí tzv. hranatého řezu. Detail švu, kdy přední běh je přišit k oblasti hrudí.
Bizoní plášť, kůže byla stažena indiánským způsobem pomocí tzv. hranatého řezu. Detail švu, kdy přední běh je přišit k oblasti hrudí.
Bizoní plášť, kůže byla stažena indiánským způsobem pomocí tzv. hranatého řezu. Všimněte si typických švů.
Bizoní plášť, kůže byla stažena indiánským způsobem pomocí tzv. hranatého řezu. Všimněte si typických švů.

Závěr

Dobový indiánský způsob stahování hranatým řezem, který se zdá být rozšířeným a zcela samozřejmým minimálně na celé oblastí Velkých plání je velice sofistikovaný a byl vyvinut s důrazem na praktičnost i estetiku. 

Indiánský způsob stahování vyžaduje více zkušeností, praxe, cviku i přemýšlení, než dnes běžně rozšířený způsob. Ten je jednodušší a asi i rychlejší, navíc dnes nejsou bizoní pláště ani nezbytným kusem oblečení, ani uměleckým dílem, takže jejich dokonalý tvar dnes téměř nikdo nevyžaduje.

Bizoní plášť kmene Mandan. Ozdoben je quillovým pásem a symbolem slunce či péřové čelenky namalovanými hlinkou. Všimněte si typických švů. Pennsylvania museum.
Bizoní plášť kmene Mandan. Ozdoben je quillovým pásem a symbolem slunce či péřové čelenky namalovanými hlinkou. Všimněte si typických švů. Pennsylvania museum.
Bizoní plášť z centrálních nebo severních plání. Ozdoben je quillovým pásem a piktografickými výjevy. Všimněte si typických švů. Pennsylvania museum.
Bizoní plášť z centrálních nebo severních plání. Ozdoben je quillovým pásem a piktografickými výjevy. Všimněte si typických švů. Pennsylvania museum.
Bizoní plášť kmene Lakotů. Ozdoben je malbou přírodními hlinkami ve stylu "box and border". Všimněte si typických švů. Pennsylvania museum.
Bizoní plášť kmene Lakotů. Ozdoben je malbou přírodními hlinkami ve stylu "box and border". Všimněte si typických švů. Pennsylvania museum.

Mohlo by vás také zajímat