Uzdy používané indiány na Velkých pláních v 19. století se dají rozdělit na tyto kategorie:
Tak, jak se šířili koně z oblasti dnešního Mexika mezi indiány směrem na sever, na Velké pláně, šířily se i znalosti a zkušenosti jak se o koně starat, stejně jako jezdecké pomůcky, jako sedla a uzdy.
Především se jednalo o španělský způsob ježdění a španělské jezdecké pomůcky, jejichž styl se vyvinul během středověku. Na území dnešního Mexika se tento styl dále vyvíjel a zejména jej převzali tzv. vaqueros, jak se říkalo španělským honákům dobytka.
Indiáni od vaqueros převzali nejen koně, ale částečně i způsob ježdění a část vybavení, zejména uzdy. V Mexiku i ve Španělsku existovala celá řada výrobců jezdeckého vybavení a část tohoto zboží se mezikmenovým obchodem šířila po celých pláních, z jihu na sever. Dá se předpokládat, že první španělské, potažmo mexické uzdy se k indiánům dostaly s prvními koňmi, nebo krátce poté.
Použití mexických uzd ve staré době je doloženo jak dobovými piktogramy, tak i dobovými záznamy (zejména španělského a francouzského původu). Španělské a později mexické uzdy byly tak dobře zavedené a osvědčené, že je používali indiáni po celé oblasti Velkých plání a to po dobu několika set let, až do konce 19. století.
V 2. polovině 50. let 19. století začaly vznikat základy amerického způsobu ježdění, které v podstatě zcela vycházelo ze španělského, resp. mexického stylu vaqueros, který si bílí anglosasové upravili pro vlastní potřeby a pro oblast severoamerických plání. I nově vzniklé americké jezdecké vybavení plně vycházelo ze španělsko-mexického.
Mezi indiány plání se tak v tomto období začaly objevovat americké uzdy, které stále více konkurovaly těm mexickým.
Španělská a mexická udidla byla převážně páková. Základ tvořila nedělená tyčka s výběžkem ve tvaru oválku nebo podkovy. K tomuto výběžku byl často připevněn kovový kroužek (ring bit), který procházel koňskou hubou a pod spodní čelistí. Součástí udidla byla vždy i “páka”, která zajišťovala, že práce s otěžemi měla na koně požadovaný efekt.
Americká páková udidla byla v podstatě zjednodušenou variantou španělsko-mexických udidel s minimálními ozdobnými prvky nebo zcela bez nich.
Španělsko-mexické uzdy byly někdy zdobeny řadami kovových řetízků, které visely z lišty, která spojovala obě páky. Tyto řetízky byly někdy krátší, ale jindy hodně dlouhé (až 15 cm nebo i více). Jejich funkce byla čistě dekorativní. Řetízky byly součástí udidla, ale někdy je mohli vyrábět i indiáni.
Například Navahové se od Mexičanů naučili zpracovávat stříbro, ale zejména alpaku. Nejčastěji nakupovali alpakové plechy, ze kterých pak vyráběli tepané ozdoby na uzdy a na opasky. Umně vyráběli také řetízky na udidla, kterým říkali COSCOJOS.
Řetízky na udidla vyráběli někdy i Vraní indiáni, kteří nakupovali již hotové, vyrobené kovové řetízky, které připevňovali ke španělsko mexickým pákovým udidlům, které u nich byly obzvláště oblíbené.
Tam, kde indiáni neměli přístup k americkým, respektive španělsko-mexickým uzdám (které byly ale indiány preferované), nebo si je nemohli dovolit, nebo kde nebylo vhodné tyto použít (například při krádeži koní), používali uzdy vlastní výroby.
Jako materiál používali indiáni nejčastěji:
Více informací o lanech a provazech používaných indiány je zde.
Existuje několik indiánských variant uždění koně pomocí obyčejného provazu. Nejjednodušší varianta spočívá v tom, že se provaz strčí koni do huby a udělá se smyčka pod jeho spodní čelistí. Složitější varianta ještě vytvoří další oko, které prochází koni za ušima. Tato varianta zaručuje, že provaz koni nevyklouzne z huby. Toto je bezudidlová varianta.
Existují i indiánská udidla, vyrobená ze dřeva. V podstatě se jedná o obyčejné dřevěné tyčky s dřevěnými disky na krajích, ke kterým jsou připevněny otěže. Některé kmeny z centrálních plání také vyráběly udidla ze zkrouceného drátu s dvěma oky na krajích. K těmto okům se pak připevnily otěže.
V podstatě se jedná o kombinaci španělské, mexické nebo amerického uzdy s indiánskými doplňky a ozdobami, nebo pouze o neindiánské udidlo, kde zbytek uzdy je indiánský.
Indiáni měli vždy smysl pro krásu a veškeré předměty se snažili zdobit podle svého vkusu, jak to šlo. Uzdy nebyly výjimkou.
Na jižních a částečně na centrálních pláních bylo oblíbené zdobení uzd pomocí stříbrných ozdob. Nejčastěji šlo o disky (konča), ale také obdélníky a jiné tvary. Původně se tyto ozdoby vyráběly ze stříbra a vyráběli je mexičtí výrobci uzd. Takové uzdy ale byly velmi drahé a pro indiány těžko dostupné.
V 2. polovině 19. století se naučili Navahové od Mexičanů vyrábět šperky a ozdoby z pravého stříbra (používali k tomu stříbrné mince, které přetavovali). Součástí této navažské tradice se stala i výroba krásně zdobených ohlávek se stříbrnými prvky. Později se začala jako materiál používat i alpaka, která byla mnohem levnější. Do určité míry se výrobou alpakových ozdob zabývaly i ostatní kmeny z jižních plání, jako byli například Kiowové, Arapahové nebo Jižní Šajeni. Ti také vyráběli alpakové prvky k ozdobě ohlávek. Uzdy a ohlávky ozdobené stříbrnými nebo alpakovými prvky byly velmi vzácné a mezi indiány velmi ceněné.
V severní části plání byla situace odlišná. Ohlávky byly zdobené korálky nebo ursoními ostny. Součástí některých ohlávek mohly být i korálkované panely, které visely koni na čele. Zejména se jednalo o panely ve tvaru „klíčové dírky“, jak to bylo běžné u kmenů Vran, nebo kmenů z Plató.
Obecně se dá říci, že pokud indiáni mohli, používali bělošské (španělské, mexické, americké) uzdy s kovovými udidly. Tyto uzdy byly mezi indiány plání vysoce rozšířené a oblíbené, jelikož byly praktické, funkční, dekorativní i dostupné.
Uzdy získavali indiáni obchodem, výměnou za kožešiny či jiné zboží. Často uzdy zdobili vlastními prvky, zejména korálky, ursoními ostny, kornoutky, žíněmi nebo stříbrnými či alpakovými šperky. Nejkrásnější uzdy byly zdobené mnoha řadami řetízků nebo navažských coscojos.
Použití čistě indiánských uzd, zejména tedy provazů, bylo rozšířené méně, než by se mohlo zdát. Masívní použití a rozšíření bělošských uzd je doloženo jak dochovanými písemnými záznamy, mnohými piktografickými záznamy, tak i množstvím dochovaných originálů. Také na většině dobových fotografií jedou indiáni na koních s bělošskými uzdami. Snímky s indiánskými provazovými uzdami prakticky až na výjimky neexistují.
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
