Dočasné přístřešky
Stavba dočasných přístřešků a stínítek byla na Velkých pláních v bizoních dobách běžná. Stavěli je jak indiáni, tak i běloši. Cílem těchto přístřešků byla ochrana před prudkým sluncem, nebo naopak před deštěm.
Takové přístřešky se stavěly na válečných, loveckých, loupežných, či jiných výpravách, kdy nebylo možné s sebou přepravovat týpí a tyče. Většina indiánů odmítala spát přímo pod širým nebem (z duchovních spíše než z praktických důvodů) a potřebovali mít nad sebou alespoň něco, nějakou plachtu, deku či plášť. Takový skrovný příbytek zároveň chránil proti dešti (do určité míry).
Provizorní přístřešky se stavěly z toho, co bylo zrovna po ruce, z větví stromů a z klacků, z kmínků a podobně. Přikrývaly se dekami, kůžemi, bizoními plášti nebo lněnými či bavlněnými plachtami.
Stínítka
V letních měsících se v indiánských táborech stavěly stínící přístřešky. Na dobových fotografiích je jich vidět dost. Jejich účelem bylo chránit lidi před slunečním žárem. V těchto příbytcích lidé odpočívali, bavili se nebo rokovali. Bylo pod nimi příjemněji, než v týpí, kde byl v letních pařácích těžký vzduch (zejména v těch kožených).
Stínící přístřešek zajišťoval stín, ale zároveň byl člověk na čerstvém vzduchu.
Takové přístřešky se vyráběly často z týpiových tyčí, přes které se napnul starý, vysloužilý týpiový plášť, nebo jeho část, či jiná plachta, nebo se prostě na několik klacků připevněných do země napnulo několik dek, bizoních plášťů, nějaká stará vozová plachta, hromada větví, nebo cokoliv jiného.
Fantazii se meze nekladly a jako konstrukce i samotné stínidlo se použilo cokoliv, co bylo zrovna k dispozici.
Stínítka se také využívaly při výrobě surové kůže. Ve fázi, kdy se surovina malovala bylo potřeba, aby schnula pomalu a právě k tomu se stínítka výborně hodila.