Search

Uzdy indiánů plání v 19. století

Print Friendly, PDF & Email
Většina indiánů používala při jízdě na koni bělošské uzdy (španělské, mexické a později americké), které se k indiánům dostaly společně s koňmi. Často si je dozdobovali dle svého vkusu pomocí korálků, ursoních ostnů, řetízků nebo stříbrných či alpakových šperků. V ojedinělých případech používali indiáni i vlastní primitivní uzdy vyrobené z provazů.
Stíhlové udidlo s uzdou lakotských indiánů.

Uzdy používané indiány na Velkých pláních v 19. století se dají rozdělit na tyto kategorie:

1) Uzdy neindiánského původu
2) Indiánské uzdy
3) Kombinace předchozích variant

1) Uzdy neindiánského původu

Tak, jak se šířili koně z Mexika mezi indiány směrem na sever, na Velké pláně, šířily se i znalosti a zkušenosti jak se o koně starat, stejně jako jezdecké pomůcky, jako sedla a uzdy. Především se jednalo o španělský způsob ježdění a španělské jezdecké pomůcky, jejichž styl se vyvinul během středověku. Na území dnešního Mexika se tento styl dále vyvíjel a zejména jej převzali tzv. vaqueros, jak se říkalo španělským honákům dobytka.

Mexický vaquero - honák dobytka.
Mexický vaquero - honák dobytka.

Indiáni od vaqueros převzali nejen koně, ale částečně i způsob ježdění a část vybavení, zejména uzdy. V Mexiku i ve Španělsku existovala celá řada výrobců jezdeckého vybavení a část tohoto zboží se mezikmenovým obchodem šířila po celých pláních, z jihu na sever. Dá se předpokládat, že první španělské, potažmo mexické uzdy se k indiánům dostaly s prvními koňmi, nebo krátce poté.

Použití mexických uzd ve staré době je doloženo jak dobovými piktogramy, tak i dobovými záznamy (zejména španělského a francouzského původu). Španělské a později mexické uzdy byly tak dobře zavedené a osvědčené, že je používali indiáni po celé oblasti Velkých plání a to po dobu několika set let, až do konce 19. století.

V 2. polovině 50. let 19. století začaly vznikat základy amerického způsobu ježdění, které v podstatě vycházelo ze španělského, resp. mexického stylu vaqueros, který byl bílými anglosasy upraven pro vlastní potřeby a pro oblast severoamerických plání a ze kterého se později vyvinul westernový styl. I nově vzniklé americké jezdecké vybavení plně vycházelo ze španělsko-mexického.

Mezi indiány plání se tak v tomto období začaly objevovat americké uzdy, které stále více konkurovaly těm mexickým.

Americké pákové udidlo.
 Americká armádní kavaleristická uzda.

Popis

Španělská a mexická udidla měla velmi specifický tvar. Základ tvořila nedělená tyčka s výběžkem ve tvaru oválku nebo podkovy. K tomuto výběžku byl často připevněn kovový kroužek (ring bit), který procházel koňskou hubou a pod spodní čelistí. K této tyčce byla často připevněn další prvek ve tvaru hranatého U, který měl ozdobnou funkci.

Řetízky

Často z něj visely kovové řetízky, které byly velmi dekorativní. Původ těchto řetízků je v Mexiku, později jejich výrobu převzali Navahové, kteří vyvinuli vlastní variantu řetízků, nazývanou COSCOJOS. Některé závěsné řetízky vyráběli také indiáni kmene Vran z nakoupených komerčních řetízků. Uzdy se závěsnými řetízky byly pro indiány velmi atraktívní a vyhledávané. Uzda s řetízky patřila k prestižní výbavě každého jezdce. Obliba a použití ozdobných řetízků na uzdách je doložena ze záznamů a z piktogramů již z počátku 19. století, ale je možné, že jejich původ je ještě mnohem starší.

Některá španělská a mexická udidla mohla být páková.

Westernová, resp. americká udidla se vyvinula z mexických a španělských. Zejména byla jednodušší ve tvaru a konstrukci. Velká část amerických udidel byla pákových. Někdy v této době se také objevila dělená, stíhlová udidla.

2) Indiánské uzdy

Tam, kde indiáni neměli přístup k bělošským, respektive mexickým uzdám (které byly ale indiány preferované), nebo si je nemohli dovolit, nebo kde nebylo vhodné tyto použít (například při krádeži koní), používali uzdy vlastní výroby.

Jako materiál se používaly nejčastěji

– Řemeny z polovydělané bizoní kůže
– Provazy z polovydělané nebo vydělané kůže splétané z více kusů
– Provazy spletené z bizoní srsti
– Provazy spletené z koňských žíní
– Komerční lněná lana vyrobená bělochy

Více informací o těchto lanech je zde.

Lano z bizoních chlupů
Lano z bizoních chlupů
Lano z koňských žíní
Lano z koňských žíní
Řemen z polovydělané kůže
Řemen z polovydělané kůže
 Lano ze spletených jelenicových řemenů
 Lano ze spletených jelenicových řemenů

Indiánské uždění

Existuje několik indiánských variant uždění koně pomocí obyčejného provazu. Nejjednodušší varianta spočívá v tom, že se provaz strčí koni do huby a udělá se smyčka pod jeho spodní čelistí. Složitější varianta ještě vytvoří další oko, které prochází koni za ušima. Tato varianta zaručuje, že provaz koni nevyklouzne z huby. Toto je bezudidlová varianta.

Nejjednodušší varianta indiánského uždění. Kouzelná vrána.
Nejjednodušší varianta indiánského uždění. Kouzelná vrána.
Nejjednodušší varianta indiánského uždění. Autor článku.
Nejjednodušší varianta indiánského uždění. Autor článku.
Varianta uždění se smyčkou protaženou za ušima.
Varianta uždění se smyčkou protaženou za ušima.

Existují i indiánská udidla, vyrobená ze dřeva. V podstatě se jedná o obyčejné dřevěné tyčky s dřevěnými disky na krajích, ke kterým jsou připevněny otěže. Některé kmeny z centrálních plání také vyráběly udidla ze zkrouceného drátu s dvěma oky na krajích. K těmto okům se pak připevnily otěže.

Kombinace indiánských a neindiánských prvků

V podstatě se jedná o kombinaci španělské, mexické nebo amerického uzdy s indiánskými doplňky a ozdobami, nebo pouze o neindiánské udidlo, kde zbytek uzdy je indiánský.

Indiáni měli vždy smysl pro krásu a veškeré předměty se snažili zdobit podle svého vkusu, jak to šlo. Uzdy nebyly výjimkou. Na jižních a částečně na centrálních pláních bylo oblíbené zdobení uzd pomocí stříbrných ozdob. Nejčastěji šlo o disky (konča), ale také obdélníky a jiné tvary. Původně se tyto ozdoby vyráběly ze stříbra a vyráběli je mexičtí výrobci uzd. Takové uzdy ale byly velmi drahé a pro indiány těžko dostupné.

 V 2. polovině 19. století se naučili Navahové od Mexičanů vyrábět šperky a ozdoby z pravého stříbra (používali k tomu stříbrné mince, které přetavovali). Součástí této navažské tradice se stala i výroba krásně zdobených ohlávek se stříbrnými prvky. Později se začala jako materiál používat i alpaka, která byla mnohem levnější. Do určité míry se výrobou alpakových ozdob zabývaly i ostatní kmeny z jižních plání, jako byli například Kiowové, Arapahové nebo Jižní Šajeni. Ti také vyráběli alpakové prvky k ozdobě ohlávek. Uzdy a ohlávky ozdobené stříbrnými nebo alpakovými prvky byly velmi vzácné a mezi indiány velmi ceněné.

Kombinace mexického udidla a ohlávky ozdobené navažskými ozdobami z alpaky.
Kombinace mexického udidla a ohlávky ozdobené navažskými ozdobami z alpaky.
 Kombinace amerického pákového udidla a ohlávky ozdobené navažskými ozdobami z alpaky.
 Kombinace amerického pákového udidla a ohlávky ozdobené navažskými ozdobami z alpaky.

V severní části plání byla situace odlišná. Ohlávky byly zdobené korálky nebo ursoními ostny. Součástí některých ohlávek mohly být i korálkované panely, které visely koni na čele. Zejména se jednalo o panely ve tvaru „klíčové dírky“, jak to bylo běžné u kmenů Vran, nebo kmenů z Plató.

Stíhlové udidlo s uzdou lakotských indiánů.
Stíhlové udidlo s uzdou lakotských indiánů.
Ohlávka kmene Krí zdobená ursoními ostny.
Ohlávka kmene Krí zdobená ursoními ostny.

Závěr a shrnutí

Obecně se dá říci, že pokud indiáni mohli, používali bělošské (španělské, mexické, americké) uzdy s kovovými udidly. Tyto uzdy byly mezi indiány plání vysoce rozšířené a oblíbené, jelikož byly praktické, funkční, dekorativní i dostupné.

Uzdy získavali indiáni obchodem, výměnou za kožešiny či jiné zboží. Často uzdy zdobili vlastními prvky, zejména korálky, ursoními ostny, kornoutky, žíněmi nebo stříbrnými či alpakovými šperky. Nejkrásnější uzdy byly zdobené mnoha řadami řetízků nebo navažských coscojos.

Použití čistě indiánských uzd, zejména tedy provazů, bylo rozšířené méně, než by se mohlo zdát. Masívní použití a rozšíření bělošských uzd je doloženo jak dochovanými písemnými záznamy, mnohými piktografickými záznamy, tak i množstvím dochovaných originálů. Také na většině dobových fotografií jedou indiáni na koních s bělošskými uzdami. Snímky s indiánskými provazovými uzdami prakticky až na výjimky neexistují.

Bojovník kmene Komančů nebo Kiowů z jižních plání s komerční uzdou.
Bojovník kmene Komančů nebo Kiowů z jižních plání s komerční uzdou.

Mohlo by vás také zajímat