Search

Ekologicky ohleduplné táboření – 1.díl – Mytí nádobí

Print Friendly, PDF & Email
Článek o ekologickém a k přírodě šetrném mytí nádobí na dobovém táboření.
Krajina

Jako dlouholetý „táborník“ a přírodovědec jsem ke svému potěšení zjistila, že se řada lidí také jako já zajímá o šetrné způsoby táboření. Proto bych se ráda podělila o své zkušenosti a o informace, které se mi podařilo na toto téma najít.

Snažila jsem se vybírat z věrohodných zdrojů a hlavně vše použít v praxi. Jistě se mnou budete souhlasit, že táboření je povětšině věc velmi příjemná, kterou si můžeme naštěstí dopřávat poměrně často, proto je samozřejmostí, že se při něm snažíme chovat co nejohleduplněji ke svému okolí a naše snaha zanechat tábořiště a jeho okolí alespoň v takovém stavu jako před naším příchodem je naprosté minimum, které můžeme udělat.

Krajina

Mytí nádobí

V našem „miniseriálu“ bych se nejdříve zaměřila na mytí nádobí a úskalí, která s tím mohou být spojená.

Už se vám určitě někdy stalo, že když jste přikročili k potůčku na táboření s touhou se osvěžit v čisté průzračné vodě, najednou jste zděšeně uskočili, protože vám připadlo, že zde došlo přinejmenším k ropné havárii, nehledě k tomu, že podle špaget zmítajících se v proudu mezi kameny můžete spolehlivě identifikovat, co měli vaši sousedé k večeři. 

Při tomto pohledu byste rádi vzali nohy na ramena, ale najednou se vám chodidla zaboří do čehosi, co by mohlo být směsí trávy a sádla, nebo sádla a trávy? Jistě se najdou skalní příznivci „tradičního“ stylu táboření, kteří namítnou, že indiáni by něco takového neřešili a ekologie určitě nebyla v jejich boji o přežití prioritou. My ovšem o přežití momentálně nebojujeme (no, možná i bojujeme, ale poněkud jinak) a „poselství světa v kruhu“ je pro nás spíš inspirací a záleží, co si kdo z tohoto poselství vybere. Následující řádky jsou tedy pro ty, kteří chtějí být především ohleduplní k ostatním „příbuzným“.

Postup

1. Naprosto ideálním stavem by bylo nádobí umývat v nádobě mimo tok a špinavou vodu vylít do jámy na bioodpad či vyhloubit jamku v půdě, deponovat tam odpad a vše přikrýt zeminou či drnem. Jen dodám, že biojáma by neměla být přímo v nivě potoka a na naplaveninách aby nedocházelo k průsakům do spodní vody a splachům pří povodních, čím dále od potoka, tím lépe. Také znečištěnou vodu nevyléváme v bezprostřední blízkosti potoka, aby se stačila přefiltrovat než se dostane do toku. Tento způsob bez přímého kontaktu s tokem by byl ideální především v kombinaci – mnoho lidí – delší táboření – malý či vysychající tok (viz. např. „Československé táboření“ na Rychtářově). V těchto případech je opravdu nutné být nadmíru ohleduplný nejen k ostatním táborníkům.

2. Pokud onen ideální stav nenastane nebo podmínky na tábořišti jej zas až tak nevyžadují, měli bychom alespoň špinavé nádobí nořit do vody co „nejčistší“, tj. zbavit ho zbytků potravy (k tomu může posloužit již zmiňovaná tráva, písek, skvělé jsou přesličky a pro otrlejší i kopřivy, které na sebe skvěle „vážou“ mastnotu). Všechny zbytky i s použitou rostlinnou hmotou či pískem nejlépe „uschováme pod vyrýpnutý drn nebo do „biojámy“ viz výše, nikdy nevkládáme zpět do toku a jeho blízkosti. Dobré je např. nádobí nechat odmočit na břehu (případně i s hrstí popela, vzniklý slabě zásaditý roztok potaše – uhličitanu draselného si se zaschlou špínou také poradí) a pak vypláchnout i se všemi zbytky na již výše zmiňovaná „bezpečná místa“ mimo tok.

Co s mastnotou

3. Největším problémem je mastnota, se kterou si příroda hůř poradí než s ostatním organickým materiálem. Plavoucí mastná kola na vodě jsou taky nebezpečná pro vodní živočichy, především hmyz. 

Nejlepším řešením je omezit spotřebu tuků (sádla, oleje), které používáme především na smažení, na minimum. Smažení placek na oleji je však velmi rozšířenou věcí a je považováno za velmi stylové, dle mého názoru však pochybuji, že Indiáni dříve smažívali na vepřovém sádle a řepkovém oleji. Také pamatuji doby, kdy nám na táboření mizela jedna flaška oleje za druhou, ale vše má svou alternativu a řekla bych, že mnohem „stylovější“. 

Placky můžeme „péct“ nasucho např. na litinové pánvi, ale stejnou službu nám prokáže obyčejná plotýnka, která se používá na plynové sporáky a lze ji snadno pořídit v domácích potřebách. Takto se nám podařilo snížit celkovou spotřebu oleje na cca 2 dl za 14 denní táboření. Na plotýnce můžeme nasucho skvěle péct jak klasické placky, tak i kynuté, ale např. i bramboráky. Navíc nebudeme konzumovat nezdravé přepálené tuky a taky nám odpadne starost kam s přepáleným olejem a co s mastnou připálenou pánvičkou. plotýnku stačí jen otřít hadrem. K mé velké radosti lze „suchoplackopečení“ na tábořeních zaregistrovat a doufám, že se stane „módním“ a bude se nadále rozšiřovat.

Pokud se ovšem tuku nehodláte zbavit, tak byste měli postupovat obezřetně. Přepálený olej nelít nikdy do vody a nenamáčet tam ani mastnou pánvičku. Tu vypláchnout a vytřít mimo vodu a její okolí a pokud na ní zůstane trochu mastnoty…vždyť na ní zase budete smažit… Když je nutné se opravdu zbavit mastnoty a mít nádobí opravdu čisté, např. kvůli malým dětem, je rozhodně lepší použít pár kapek ekologického mycího prostředku a vypláchnout opět mimo vodu. 

Z ekologicky šetrných výrobků (Ekologicky šetrný výrobek EŠV podrobnosti např. na www.ekospotrebitel.cz, které jsou takto označeny a garantovány státem je to např. Lena natur a výrobky české firmy Missiva (dealerský prodej), kde můžeme použít buď přípravek na mytí nádobí Celestina či univerzální jemný přípravek Leontina, kterou lze použít také jako mýdlo, šampón a přípravek na praní. Existuje i celá řada zahraničních výrobků, které jsou označovány za přírodní a ekologické, narazíte na ně např. v obchodech se zdravou výživou a pod., ale já osobně dávám přednost českým a garantovaným.

Na nádobí lze použít i ocet, ten je však vzhledem své kyselé povaze nevhodný na měděné a mosazné nádobí, uvolňuje z něj měď.

Jen zdůrazňuji, že bych vše opravdu řešila co nejvíce mimo vodu a v potoku či říčce už jen „doladila“. Možná, se vám to bude zdát zbytečné, ale je to jen maličkost a otázka zvyku nebrat vodu jako něco, co spolkne a odklidí všechny naše nečistoty. Někdy stačí jen trochu promýšlet a domýšlet, co a jak děláme a co se stane v tím co si do přírody „odložíme“ a pak vše půjde skoro samo.

Mohlo by vás také zajímat