Indiánské repliky jsou výrobky, které respektují charakteristiky, tedy styl, propor- ce, materiály a design dobových indiánských předmětů, zejména z 18. a 19. století. Replika nemusí být nutně přesnou a detailní napodobeninou některého konkrét- ního artefaktu, ale i může. V takovém případě hovoříme o kopii.
Dobové indiánské předměty se pak nazývají originály, nebo artefakty. Většina kvalitních indiánských replik na současném trhu je zaměřena na kultury indiánů Velkých plání nebo Východních lesů.
Za indiánské repliky nelze považovat většinu výrobků v indiánském stylu nabízených na současném trhu, zejména v různých etno či western obchodech. Často jde o různé lapače snů, mluvící hůlky, čelenky ze slepičích per či podobné nesmysly. Většinou jde o komerční a laciné cetky, často masově vyráběné v Číně či Indii, které jsou určené pro turisty a které mají se skutečnými indiány a jejich materiální či duchovní kulturou společného jen velmi málo.
Většina indiánských replik vyráběných v současné době je neautentických a nekvalitních, jenom zlomek je kvalitních a autentických. Na základě praktických zkušeností jsem se pokusil shrnout největší nedostatky a chyby, kterých s výrobci indiánských replik dopouštějí.
Originální indiánské artefakty podléhaly poměrně úzkým dobovým a kmenovým rámcům. Každý kmen si časem vyvinul svůj specifický styl, který se navíc měnil s dobou. To bylo dáno přirozeným vývojem, ale i dostupností materiálů. Například korálky seed beads nebyly na pláních dostupné před rokem 1840, kostěné kostice zase nebyly dostupné dříve, než po roce 1870, určité barvy se používaly jenom v určitém období a tak podobně. U většiny dochovaných originálů je tak poměrně snadné určit, na základě jeho charakteristických prvků, v jaké době byl vyroben a jaký je jeho kmenový původ.
Neznalost reálií je a největším a nejrozšířenějším problémem výrobců indiánských replik. Mnozí ani netuší, že tyto rámce existují a že jsou poměrně přísně vymezené.
Kdo nezná dobové reálie, vytváří výrobky zcela nesmyslných tvarů, vzory bez hlavy a paty, bez návaznosti na dobové a kmenové rámce. Mnozí svévolně míchají vzory různých kmenů nebo různých období, čímž vzniká chaotický mišmaš. Necitlivé zapojení vlastní fantazie pak dokoná dílo zkázy.
Výsledkem jsou výrobky, které jsou z etnografického a historického hlediska často zcela nesmyslné.
Dobří výrobci znají velmi dobře kmenové a dobové rámce, mají přesnou představu, jak vypadal design toho či onoho kmene v tom či onom období. Často mají obsáhlou databázi fotografií originálů z muzeí a soukromých sbírek, stejně jako sbírku dobových obrazů a fotografií a umí s nimi efektivně pracovat.
Dobové a kmenové rámce je možné studovat
Studium originálů z obrázků je cenné, nicméně cennější je vidět originály „naživo“, případně je dobré mít možnost si je i „osahat“. Člověk pak má možnost prohlédnout si detaily, vyzkoušet si váhu artefaktu, či zhodnotit materiály (měkkost, ohebnost, síla kůže, atp.) což z fotek není možné.
Zapojení vlastní invence není v principu špatné, ale musí se aplikovat s citem. Dobové a kmenové rámce nabízejí určitý prostor pro seberealizaci umělce. Není třeba otrocky kopírovat nějaký vzor či design a vytvářet přesnou kopii. Je možné vytvářet vlastní vzory, ale vždy velice obezřetně a s citem a vždy pouze v rámci dobového a kmenového stylu.
Někdy méně znamená více, proto se nepokoušejte zapojit příliš mnoho vlastní invence. To platí zejména pro vzory výšivek či maleb a pro nejrůznější ozdobné prvky. Příliš silná vlastní invence může vést k posunu vzoru mimo dobový a kmenový rámec. Nadměrná aplikace ozdobných prvků (zejména za účelem zvýšení vizuální atraktivity repliky) často vede ke snížení její „věrohodnosti“.
Indiánské artefakty mají velmi specifické proporce, často jsou úzké, štíhlé a elegantní spíše než silné a krátké. To je dáno vytříbeným indiánským estetickým cítěním.
Ignorování proporcí je častou chybou i u pokročilejších výrobců replik. Výrobky jsou pak často příliš velké nebo příliš malé, nebo poměry jednotlivých stran jsou chybné. Výrobky pak působí nevyváženě, bachratě, nebo naopak příliš protáhle, nebo prostě působí divně.
Často lze na první pohled poznat mizernou repliku již jen podle hamatné, neindiánské siluety, či chybnému poměru jednotlivých stran.
Například mnoho indiánských vaků na dýmku se směrem nahoru viditelně zužuje, ale většina výrobců tyto vaky vyrábí obdélníkové, protože nemají dost citu, aby se tímto designovým prvkem vůbec zabývali.
Proporce výrobků je třeba citlivě vnímat a zachovávat, stejně jako originální rozměry a velikosti. Všechny tyto parametry mají svůj význam.
Bídné povědomí o historické autenticitě jde ruku v ruce s použitím neautentických materiálů. Použití neautentických a nepůvodních materiálů snižuje úroveň, hodnotu a věrohodnost repliky.
Celá řada výrobců indiánských replik používá neautentické materiály, buď aby ušetřili, proto, že nemají přístup ke kvalitním materiálům, nebo je ani neznají.
Dobří výrobci replik naopak používají stejné materiály, jako indiáni v 18. a 19. století a pokud možno se vyhýbají všem náhražkám a zjednodušením.
Použití průmyslově činěných kůží je vždy velkým kompromisem, který je poznat na první pohled a který výrazně snižuje autenticitu repliky. Indiáni v předrezervační době používali pouze mozkem činěné kůže. Nicméně i mezi mozkem činěnými kůžemi jsou rozdíly. Nejen v kvalitě (silná, tenká, měkká, tuhá) a původu (jelen, vidloroh, jelenec, ovce tlustorohá), ale i ve způsobu zpracování (škrábání za mokra či sucha), což se projeví na její struktuře. To vše je na výsledném produktu poznat.
Chybou je i použití příliš silných a tuhých kůží nebo naopak příliš měkkých a tenkých tam, kde to není vhodné. Například dobové indiánské oblečení bylo téměř vždy vyrobeno z velice tenkých a měkkých kůží, proto je chybou použití silných nebo tuhých kůží na oblečení. Stejně tak je chybou například použití příliš tenké kůže na třásně, protože indiáni většinou používali na třásně kůže silné.
Většina amatérů koupí první látku, na kterou narazí v obchodě a stačí jim, že je červená nebo modrá. Vlněné látky v 19. století však měly svou strukturu a poměrně úzkou škálu odstínů, danou dobovými barvícími technologiemi. Na mnoha originálech se také vyskytuje bílý neobarvený okraj, který vznikl při výrobě látky a který indiáni považovali za ozdobný prvek.
Dnes se dají koupit poměrně kvalitní repliky dobových látek s bílým pruhem, ovšem nejsou levné. Mnozí to řeší tak, že se látku snaží vyrobit svépomocí, což většinou dopadne špatně.
Kvalita a autenticita korálků z velké části určuje autenticitu repliky. Dobové korálky v 19. století měly specifické odstíny a někdy i nepravidelný tvar, což je odlišuje od současné produkce korálků, které jsou příliš kulaté, rovnoměrné a mají příliš zářivé barvy. „Staré korálky“, ať již originální z 19. století nebo kvalitní repliky nejsou levné a špatně se shánějí, přesto se do nich vyplatí investovat. Použití „moderních korálků“ s jejich zářivými, „chemickými“ barvami jsou doménou začátečníků a amatérů.
Jen málo quillworkerů dokáže nabarvit ostny tak, aby vypadaly jako ty v 19. století. Člověk musí mít dobré oko a pozorovací talent a musí vidět hodně originálů a hodně experimentovat s barvami, aby docílil dobových odstínů. Je to velmi obtížná a dlouhodobá práce.
Příliš svítivé barvy ostnů nebo odstíny odlišné od dobových originálů jsou typickým znakem začínajících quillworkerů, nebo i pokročilých, kteří ale nemají cit pro správné barvy.
Chybou je také použití nitě nebo umělé šlachy tam, kde indiáni používali pravou šlachu. Tedy zejména na sešití, kompletaci výrobku, ale také na výšivky. Výšivka provedená pravou šlachou vypadá jinak než výšivka vyvedená nití, což platí zejména u výšivky z korálků. V některých případech indiáni mohli používat i lněnou nebo bavlněnou nit, ovšem jenom tam, kde je to žádoucí, jako například přichytávací vlákno u plošného stehu a podobně.
Jde zejména o nezvládnutí některých technik, ať se již jedná o beadwork nebo quillwork, malování na kůži, výrobu surové kůže nebo jakékoliv jiné techniky. Nezvládnutá technika je na výrobku viditelná na první pohled.
Typickým příkladem jsou vlny u řadového nebo i plošného stehu nebo přišívání korálků příliš blízko k sobě nebo nevzhledné provedení stehu z ursoních ostnů, poskakování řad nebo viditelné mezery mezi ostny, což na starých originálech není vidět.
Opačnou krajností je příliš technické provedení výrobku. Mnozí výrobci používají při rozměření repliky, výšivky nebo malby pravítka a kružítka, veškeré proporce a linie rýsují jako na technickém výkresu. Výšivku pak provádějí tak, kdy jeden steh je přesně jako druhý, jako by výšivku vyvedl šicí stroj.
Technická výšivka, malba nebo příliš technické provedení a sterilní vzhled repliky je závažnou chybou, která výrazně snižuje její autenticitu a vytváří sterilní, průmyslový a chemický vzhled. Sterilita z repliky sálá na dálku a citlivější lidé si jí ihned všimnou. Sterilní výrobek nemá duši a je ve skutečnosti mrtvý.
Výroba indiánské repliky není jen technickou záležitostí, proto nelze podcenit či zcela ignorovat umělecký aspekt věci. Dobové indiánské výrobky nikdy nejsou sterilní. Vždy mají výrazně lidský rozměr, tedy určité designové i technické nepravidelnosti.
Většina výrobců indiánských replik na ně aplikuje patinu, aby vypadaly staře nebo alespoň použitě. Bez aplikace patiny totiž repliky vypadají příliš sterilně. Adekvátní aplikování patiny není snadné. Nalézt dobré a vhodné patinovací postupy je práce na dlouhé roky.
U patiny lze udělat tyto chyby: příliš mnoho patiny, žádná patina a nevhodná patina.
Někteří výrobci aplikují na své výtvory celé „kýble“ špíny, často aby tak zakryli jejich sterilitu a neautenticitu materiálů. Repliky pak vypadají, jako by se válely 150 let v bahně. Někomu může taková patina vyhovovat, protože podléhá iluzi, že má v ruce 200 let starý výrobek.
Ve skutečnosti i staré originály mohou být pozoruhodně zachovalé a v dobrém stavu, pokud jsou vhodně skladovány a restaurovány.
Druhým extrémem a chybou je zcela chybějící patina, kdy repliky září novotou a svítí do všech stran. Ve spojitostí se sterilním provedením jde o smrtící koktejl.
Chybou je také použití takových metod, které jsou nevhodné, například aplikace „špíny“ do míst, kam se normálně nemohla dostat a podobně. Vzniká tak efekt, který se na originálech nikdy nevyskytuje.
Mnohdy patina vypadá nevěrohodně, protože některé části repliky mají extrémní patinu, zatímco jiné části svítí novotou. Patina jednotlivých částí repliky musí být ve vzájemném souladu, jinak výrazně klesá její věrohodnost.
Patinování dává replice určité stopy používání a stáří. Nicméně patinu je třeba aplikovat vždy uvážlivě, s citem a v co nejmenší možné míře. Dobrý umělec použije patinu vždy jen neznatelně, aby výrobek vypadal přirozeně.
Osmý hřích je v našem výčtu tak trochu navíc, protože z jistého pohledu ani o hřích nejde. Jde totiž o estetickou a uměleckou schopnosti každého výrobce, o schopnost vnímat krásu a harmonii, a to je věc víceméně vrozená, která se nedá příliš naučit. Zde platí ono známé “komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí“.
Pokud tedy není někdo umělecky nadaný, nelze to považovat přímo za hřích, přesto chci tento bod zmínit.
Samotný design je totiž velmi důležitý. I když je replika dobově a kmenově autentická a obsahuje jen autentické materiály, její design může být slabý nebo nevyvážený. Nebo může být naopak příliš výrazný a přeplácaný. I mezi indiánskými originály jsou věci designově výtečné, průměrné a podprůměrné. Ideální replika je nejen zcela autentická, ale také designově vybalancovaná. To vždy záleží míře estetického cítění autora.
Slabý a nevýrazný nebo naopak příliš výrazný design není sice technicky vzato chybou, protože takové mohou být i dobové originály, ovšem vyvážený a vyciselovaný design je vždy velkou výhodou, která svědčí o estetické vyzrálosti tvůrce.
Celkový vzhled, autenticita a kvalita indiánské repliky závisí na kombinaci mnoha faktorů. Na autenticitě architektury, na dodržení dobových a kmenových rámců, na dodržení rozměrů a poměrů jednotlivých designových prvků, na použití autentických materiálů, na technické zdatnosti umělce, na jeho schopnosti aplikovat citlivě patinu, na vyzrálosti jeho estetického cítění a na dalších faktorech.
Výčet chyb samozřejmě není kompletní, vyjmenované jsou jenom ty nejzávažnější. Pokud se jim dokážete vyhnout, nebo se z nich alespoň poučit, jenom dobře pro vás.
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
