Když v 1921 projížděl rančer Adam N. Keith údolím řeky Powder River asi 20 mil na západ od města Kaycee, zaujal jeho pozornost kus týpiové tyče, čouhající z hromady kamení. Když pak s přivolanými pomocníky kamení odházel, nalezl perfektně zachovanou mumii šajenského bojovníka s bohatou pohřební výbavou. Dotyčný byl později identifikován jako prominentní válečník High Backed Wolf (jedná se o jinou osobu než na portrétu G. Catlina), který, jak už tomu u těchto lidí bývá, přišel 25. července 1865 vcelku nesmyslně o život, když po jedovaté poznámce soukmenovce musel za každou cenu pyšně dokázat svoji neohroženost, načež byl zastřelen vojáky opevněnými u Platte River Bridge. Součástí bohaté pohřební výbavy byla kromě hromady bizoních plášťů, mokasínů, lasa, medicinového vaku, henryovky a dalších předmětů životně důležitých pro a cestu k Mléčné dráze také lenoška z vrbových prutů.
Je zjevné, že lenoška byla považována za skromný luxus, který byl tak nějak výsadou oceňovaných, respektive starších osob. Jak hojné bylo ve skutečnosti používání lenošek a zda se v bizoních dobách jednalo o nedílnou součást interiéru týpí nebo spíš o výjimečný prostředek pohodlí, je dnes již velmi těžké s jistotou říci, neboť veškeré vybavení indiánů bylo vojáky obvykle systematicky likvidováno a pamětníci zlaté éry, jako třeba Francis Parkman, který se detailně věnuje popisu interiéru týpí Oglalů, aniž by lenošky jednou jedinkrát zmínil, nebo Frederika Bremerová, která přesně popsala interiér dakotského týpí beze slova zmínky o lenoškách, jsou v tomto směru poměrně na slovo skoupí, neboť soustřeďují pozornost hlavně na jiná témata. Kdyby bylo používání lenošek rozšířené tak jako později v rezervačních dobách, jistě by to na svých obrazech zaznamenal George Catlin. Jedinou lenošku zobrazil ve svém výjevu z interiéru mandanského domu z počátku 30. let 19. století Carl Bodmer:
Pokud bychom měli usuzovat čistě dle počtů dochovaných lenošek v muzejních a soukromých sbírkách, největšími povaleči byli Černonožci a v těsném závěsu za nimi Šajeni, s velkým odstupem následují Kiowové, Assiniboini, Kríové, Arapahové a Siouxové. Drtivá většina dochovaných lenošek je však již z rezervačního období, kdy prérijní indiáni už doslova „seděli na zadku“ a nevěnovali se nomádismu tak jako dříve. Jak se zvětšila velikost týpí, přibylo i nábytku, takže v týpí mohly být až tři páry lenošek. Vyskytovaly se i celé postele z prutů, hlavně u Šajenů a Arapahů, u Lakotů zřídka.
Lze usoudit, že užití lenošek v předrezervačním období nebylo zdaleka tak běžné, neboť se jednalo o zbytnou věc, která jen zvětšovala objem transportu, takže záleželo na bohatství rodiny a počtu koní, a vzhledem k menší velikosti týpí musely i lenošky být menší. Zatím nedořešenou otázkou je rozšíření lenošek u usedlých tzv. říčních kmenů (angl. river tribes: Mandan, Hidatsa, Arikara) a kmenů východních prérií.
Lenošky se transportovaly smotané od širšího konce nahoru, buďto přivázané k sedlu nebo umístěné jako plošina na travois.
Při porovnání dochovaných lenošek je zřejmé, že existovaly tribální styly, kde hrají roli především charakteristické proporce lichoběžníkového tvaru a zdobení okrajů, úchytů a malba prutů, případně zdobení trojnohy. Je zajímavé, že typické proporce lichoběžníku mají svoji paralelu v proporcích, které vzniknou mezi tyčemi při stavbě teepee na trojnohu, respektive na čtyřnohu: vysoké a široké lenošky se obyčejně vyskytují u kmenů, které stavěly týpí na čtyřnohu a používaly více tyčí (Černonožci, Absarokové), naopak širší lenošky u kmenů, které stavěly týpí na trojnohu a s menším počtem tyčí (Sioux, Šajen). Je-li tato paralela čistě náhodná, nebo jde o vyjádření skupinového estetického cítění, či existuje nějaká věcná souvislost s oporou ve faktech, je otázka zatím otevřená.
Kánonem Kiowů je vcelku krátký a spíše široký, téměř obdélníkový tvar, zužující se směrem nahoru jen nepatrně. Typické je poměrně široké lemování boků, které jsou zašité do pruhu jelenice a vyšité typickými Kiowskými vzory. Díky šířce není výjimkou až sedm řad otvorů v v prutech, skrze které jsou provlečené šlachy, jež drží lenošku pohromadě.
Lenošky (lakotsky čan kazuntapi, dřevo navlečené jedno vedle druhého) šajenského či lakotského typu měly všeobecně překvapivě podobné rozměry a proporce. Byly vyrobené ze 150-200 oloupaných vrbových prutů, existují však i lenošky ze svídy krvavé. Průměr prutů je ca 1-1,5cm. Každý prut byl na 4 místech propíchnutý šídlem a skrz otvory byly provlečené provázky ze šlach, zakončené jednoduchými uzly. Navlékání začínalo od nejtlustšího prutu. Pruty byly orientovány vždy na střídačku silnějším a tenčím koncem. Některé pruty byly nabarvené práškovým pigmentem smíchaným s tukem nebo klihem, obvykle 6-7 pruhů po 7-8 prutech (viz obr. níže).
Trojnoha sestávala ze tří tyček asi 3cm v průměru, na dolním konci zašpičatělých. Asi 10-20cm pod horním koncem byl otvor o průměru 6-8mm, skrz který byl provlečený řemínek. Opěrka se na trojnohu zavěsila za úchytku, která byla jen částečně zdobena výšivkou.
Kontrastem k lenoškám Kiowů jsou lenošky indiánů severních plání, jako jsou Černonožci nebo Kríové. Kánon severních plání je vysoká, protáhlá opěrka, úzká na horním konci. Lenošky transmontánních kmenů jako Crow (Absaroka) a Nez Percé mají podobné protáhlé proporce. Mimořádně vysoké a protáhlé lenošky jsou spíše pozdější evoluční typ; u starších lenošek tyto proporce zřejmě nebyly tolik výrazné.
Podobně protáhlé jsou dochované lenošky Absaroků a Kríů, snad o něco méně lenošky Assiniboinů. Na severních pláních bylo zvykem okraje opěrek obšívat látkou, nejčastěji červenou vlnou, případně i v dvojbarevné kombinaci. Typické je také ozdobné provlékání proužků látky mezi pruty. Pruty bývají na několika místech propíchnuty a navlečeny na šlachu, uprostřed či ve svislé ose pruty bývají zpravidla provázány v jedné nebo ve dvou liniích. V horní části je široká zdobená úchytka nebo panel. Trojnoha je často bohatě vyřezávaná a pomalovaná.
Téma, které má s lenoškami zajímavou souvislost, jsou bannery přivolávačů bizonů. Jedná se zvláštní závěsy vyrobené z bizoních kůží, které mají quillovými či korálkovými výšivkami zdobené a pokryté oči a uši a zvláštní vyšívaný panel nahoře. Tyto bannery vesměs pocházejí od jihovýchodních prérijních Kríů a byly používány přivolávači bizonů k rituálnímu lovu. Podle jednoho dobového informátora byl takový banner umístěn na tyči uprostřed corralu, aby přilákal pozornost bizoního stáda a přivedl ho do pasti. Přivolávač bizonů byl starší muž, zasloužilý bojovník (okítčitawak – z lakotského akičita, člen válečnického spolku) a šaman, který lov řídil. Banner měl potom pověšený na své vysoké lenošce v týpí bojovníků, kde často vysedával a pokuřoval z dýmky. Jednalo se o určité privilegium. Výšivky na bannerech obvykle zobrazují corral a tématiku rituálního lovu – osobu šamana a bizony nebo lovecké koně.
Podobné rituální lovy byly běžně rozšířenou praxí a analogicky zdobených bizoních kůží je dochováno několik, zda se však i u jiných kmenů, jako u Siouxů nebo Šajenů, jejichž bizoní kůže pro rituální lov známe, používaly i jako přehoz přes opěrku přivolávače bizonů, můžeme jen spekulovat.
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
