Na cestách, kdy bylo potřeba cestovat rychle (například na válečných, loveckých nebo loupežných výpravách) a pokud možno i utajeně s sebou indiáni nemohli brát svá týpí, protože jejich logistická přeprava byla náročná a pomalá. Jelikož indiáni většinou odmítají spát pod širým nebem (z duchovních spíše než z praktických důvodů), potřebovali mít nad sebou alespoň něco, nějakou plachtu, deku či plášť.
Stavěli proto často různé provizorní přístřešky, které je zároveň chránily před deštěm či před sluncem. Přístešky se vyráběly ze všeho, co bylo zrovna po ruce, z větví, kmínků, klacků a podobně. Přikrývaly se dekami, kůžemi, bizoními plášti nebo lněnými či bavlněnými plachtami nebo čímkoliv, co bylo zrovna po ruce.
V letních měsících se v indiánských táborech stavěly stínící přístřešky. Na dobových fotografiích je jich vidět dost. Jejich účelem bylo chránit lidi před slunečním žárem. V těchto příbytcích lidé odpočívali, bavili se nebo rokovali. Bylo pod nimi příjemněji, než v týpí, kde byl v letních pařácích těžký vzduch (zejména v těch kožených).
Stínící přístřešek zajišťoval stín, ale zároveň byl člověk na čerstvém vzduchu.
Takové přístřešky se vyráběly často z týpiových tyčí, přes které se napnul starý, vysloužilý týpiový plášť, nebo jeho část, či jiná plachta, nebo se prostě na několik klacků připevněných do země napnulo několik dek, bizoních plášťů, nějaká stará vozová plachta, hromada větví, nebo cokoliv jiného.
Fantazii se meze nekladly a jako konstrukce i samotné stínidlo se použilo cokoliv, co bylo zrovna k dispozici.
Stínítka se také využívaly při výrobě surové kůže. Ve fázi, kdy se surovina malovala bylo potřeba, aby schnula pomalu a právě k tomu se stínítka výborně hodila.
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
