Search

Dýmky indiánů Velkých plání – význam

Print Friendly, PDF & Email
Za starých bizoních dob byla pro indiány plání dýmka posvátná. Kouření dýmky bylo důležitou společenskou, náboženskou a politickou událostí a do určité míry je tomu tak dodnes. Prostřednictvím dýmky byly uzavírány smlouvy a mírové dohody, byla ujednávána spojenectví, dýmkou byly oddávány mladé páry, stvrzovány sliby nebo udělována nová jména.

Význam dýmky

Za starých bizoních dob byla pro indiány plání dýmka posvátná. Kouření dýmky bylo důležitou společenskou, náboženskou a politickou událostí a do určité míry je tomu tak dodnes.

Nádherná dýmka ze severních nebo centrálních plání. Hlavička je vyrobena z catlinitu. Jasanová troubel je ozdoebná omotávkou z ursoních ostnů.
Nádherná dýmka ze severních nebo centrálních plání. Hlavička je vyrobena z catlinitu. Jasanová troubel je ozdoebná omotávkou z ursoních ostnů.

Kouření „na něco“ mělo pro indiány stejnou váhu, jako pro bělochy podpis smlouvy za přítomnosti notáře. Prostřednictvím dýmky byly uzavírány smlouvy a mírové dohody (odtud “dýmka míru”), byla ujednávána spojenectví, dýmkou byly oddávány mladé páry, stvrzovány sliby nebo udělována nová jména.

Obřadní kouření dýmky s Ćernonožci před nebo po obřadu potní chýše. Počátek 20. století.
Obřadní kouření dýmky s Ćernonožci před nebo po obřadu potní chýše. Počátek 20. století.
Obřadní kouření dýmky na fotografii Edwarda Curtise.
Obřadní kouření dýmky na fotografii Edwarda Curtise.

Kouření dýmky dávalo všem aktům posvátný a závazný ráz. Dohody, posvěcené dýmkou nemohly být porušeny, protože byly posvěceny Velkým duchem. Kdo by porušil slib stvrzený dýmkou, přivolal by na sebe pohromu od vyšších sil, nemoc či dokonce v některých případech smrt.

Vyjednávání ve Fort Laramie v roce 1868 mezi americkou vládou a indiánskými kmeny, zejména kmeny Lakotů vedlo k uzavření smlouvy, která byla mimo jiné stvrzena kouřením obřadní dýmky.
Vyjednávání ve Fort Laramie v roce 1868 mezi americkou vládou a indiánskými kmeny, zejména kmeny Lakotů vedlo k uzavření smlouvy, která byla mimo jiné stvrzena kouřením obřadní dýmky.
Kouření dýmky míru mezi armádními důstojníky a náčelníky kmene Arapahů na dobové kresbě Theodora Davise.

Obřady

Obřadní kouření dýmky hrálo hlavní roli při otevírání medicinových vaků a při většině náboženských obřadů, jako například při obřadu potní chýše, hledání vize nebo Tance slunce.

Obřadní tanec kmene Černonožců namaloval v roce 1848 malíř Paul Kane. Tanečníci drží v ruce troubele od posvátných medicinových dýmek.
Obřadní tanec kmene Černonožců namaloval v roce 1848 malíř Paul Kane. Tanečníci drží v ruce troubele od posvátných medicinových dýmek.
Tanec slunce u Lakotů.

Ochrana před zlem

Pomocí dýmky mohly být od kmene odvraceny pohromy a útoky zlých sil. Například součástí obřadu Okipa (nejposvátnější obřad Mandanů, který trval několik dní) byla scéna, kdy se nečistý duch (démon), reprezentovaný hrozivě vypadajícím mužem pomalovaným na černo, s rohy a s velkým dřevěným penisem chystal zaútočit na ženu. Obřadník nečistého ducha zahnal silou posvátné dýmky tím, že ji na ducha namířil.

Zlý duch (démon) v mandanském obřadu Okipa. Obřadník ducha zahnal tím, že na něj namířil dýmku.
Mandanský obřad Okipa byl obdobou slunečního tance u jiných kmenů z Velkých plání. I v tomto obřadu podstupovali bojovníci sebetrýznění.
Mandanský obřad Okipa byl obdobou slunečního tance u jiných kmenů z Velkých plání. I v tomto obřadu podstupovali bojovníci sebetrýznění.

Svědectví

Pokud nějaký indián vydával ostatním svědectví, kouřil předtím dýmku, aby potvrdil, že jeho svědectví je pravé. Pokud bylo pochyb o něčí pravdomluvnosti, byl vyzván, ať přísahá na dýmku.

Válečník kmene Propíchnutých nosů kouřící dýmku na dobové fotografii.
Šílený medvěd z kmene Janktonaiských Sůú se svou krásně zdobenou dýmkou na fotografii Alexandra Gardnera z roku 1872.
Válečník kmene Propíchnutých nosů kouřící dýmku na dobové fotografii.
Válečník kmene Propíchnutých nosů kouřící dýmku na dobové fotografii.

Porady

Dýmku kouřili náčelníci během porad, kdy měli učinit závažné rozhodnutí. Kouřením přivolávali pomoc vyšších sil, které jim k tomu měly pomoci.

Poradní koncil náčelníků na dobové fotografii.
Poradní koncil náčelníků na dobové fotografii.

Návštěvy

Tomu, kdo přišel na návštěvu do týpí, nabídl majitel dýmku na kouření. Tím vyjadřoval dobrou vůli, že si přeje, aby vzájemné vztahy byly dobré a přímé, bez postranních úmyslů. Kouření dýmky tak posilovalo sociální vazby. Řada cestovatelů, dobrodruhů a traperů, kteří popisovali indiánský život za starých dob se shoduje v tom, že kde se sešlo více mužů dohromady, kolovala dýmka „z ruky do ruky“.

Horal na návštěvě týpí. Majitel mu nabídl dýmku ke kouření, byla to tradice a dobrý mrav. Malba A.J.Miller.
Horal na návštěvě týpí. Majitel mu nabídl dýmku ke kouření, byla to tradice a dobrý mrav. Malba A.J.Miller.

Obchodování

Kouřením dýmky se stvrzovaly obchody. Když za starých dob přijeli indiáni do obchodní stanice nebo k sousednímu kmeni obchodovat, nebo ať šlo třeba o výměnu zboží v rámci kmene, vždy se před samotným obchodem kouřila dýmka s protistranou, aby obchod byl dobrý, čestný a spravedlivý. Kouření dýmky pak následovalo i po uzavření obchodu.

Míšenec (metis) obchoduje s Lakoty. Obraz Johna Clymera. Před a po obchodním jednání se vždy kouřila dýmka. Byl to prastarý indiánský zvyk.
Míšenec (metis) obchoduje s Lakoty. Obraz Johna Clymera. Před a po obchodním jednání se vždy kouřila dýmka. Byl to prastarý indiánský zvyk.

Žádost o pomoc

Pokud některý indián žádal od jiného nějakou pomoc či službu, poslal k němu posla s dýmkou, aby tlumočil jeho požadavek. Pokud tento dýmku kouřil, znamenalo to symbolicky, že žádost přijímá. Pokud odmítl a dýmku nekouřil, znamenalo to, že odmítá i požadavek.

Dýmka kmene Lakota. Hlavička je vyrobena z catlinitu a vylévaná cínem.
Dýmka kmene Lakota. Hlavička je vyrobena z catlinitu a vylévaná cínem.

Řešení sporů

Dýmkou byly řešeny spory. Francis Parkman v knize Oregonská stezka popisuje roztržku, ke které došlo mezi oglalskými Lakoty. Dva muži se dostali do vzájemného sporu, který hrozil přerůst v hromadou bitku, protože za každého muže se postavil jeho klan. Příslušníci válečného spolku (táborové policie) spor odvrátili tím, že mezi oba znesvářené muže vložili posvátnou dýmku.

Válečná medicina

Dýmky nebyly spojeny výhradně pouze s mírem a pozitivními okolnostmi, ale do určité míry i s negativními. Dýmky byly součástí válečné mediciny.

Kouření dýmky během válečné výpravy. Obraz od Howarda Terpninga.
Kouření dýmky během válečné výpravy. Obraz od Howarda Terpninga.

George Catlin popisuje běžný zvyk indiánů Velkých plání, když se některý náčelník rozhodl uspořádat válečnou výpravu, vzal posvátnou dýmku, jejíž troubel nabarvil červenou hlinkou, která byla barvou války a krve a poslal ji s poslem po celém táboře. Posel chodil s dýmkou od týpí k týpí a který válečník dýmku kouřil se tím zavázal, že se společně s náčelníkem zúčastní válečné výpravy.

Náčelník, který výpravu svolal měl pak tutéž dýmku během celé válečné výpravy u sebe. Byl nazýván “nositelem dýmky” a v rámci válečné výpravy byl považován za autoritu. Pokud se potřeboval rozhodnout jak dál, kouřil dýmku, aby získal inspiraci od vyšších sil. Po ukončení výpravy, pokud tato byla úspěšná, měl právo si na svou válečnou košili či leginy namalovat symbol dýmky. Počet dýmek pak symbolizoval počet válečných výprav, které vedl.

Vůdce válečené výpravy byl současně nositelem dýmky. Pokud byla výprava úspěšná, mohl si na legíny nebo válečnou halenu namalovat symbol dýmky. Počet dýmek symbolizoval počet vedených výprav.
Vůdce válečené výpravy byl současně nositelem dýmky. Pokud byla výprava úspěšná, mohl si na legíny nebo válečnou halenu namalovat symbol dýmky. Počet dýmek symbolizoval počet vedených výprav.
Symboly dýmek namalované na válečnou halenu. Každá dýmka symbolizuje vedení jedné válečné výpravy. Hlavy nad nimi zřejmě symbolizují zabité nepřátele.
Symboly dýmek namalované na válečnou halenu. Každá dýmka symbolizuje vedení jedné válečné výpravy. Hlavy nad nimi zřejmě symbolizují zabité nepřátele.

Dýmky

Dýmky byly mezi indiány považovány většinou za velmi posvátné předměty. Míra posvátnosti a “autority” různých dýmek se mohla lišit od velice vysoké, až po žádnou. Obecně platí pravidlo, že významnější událost vyžaduje kouření významnější dýmky. Není ovšem pravda, že pokud je kouřena méně významná dýmka, je i daný slib méně platný. Pouze v případě kouření významnější dýmky nese ten, který slib dal, horší následky při jeho porušení.

Lakotský svatý muž Pomalý býk se modlí k Velkému duchu se svou dýmkou.
Lakotský svatý muž Pomalý býk se modlí k Velkému duchu se svou dýmkou.
Šonka - Pes, náčelník tlupy Zlých šípových hrotů hunkpapských Lakotů. V ruce má nádhernou dýmku zdobenou orlími pery.
Šonka - Pes, náčelník tlupy Zlých šípových hrotů hunkpapských Lakotů. V ruce má nádhernou dýmku zdobenou orlími pery.

Celokmenové dýmky

Nejvyšší autoritu měly nejposvátnější dýmky, které byly chápány jako vlastnictví celého kmene. Často se věřilo, že nejsou dílem lidských rukou, ale darem vyšších sil. Takové dýmky byly většinou součástí medicinových vaků a byly používány jen při nejvýznamnějších příležitostech, jako například při celokmenových obřadech (Tanec slunce, Okipa) nebo při stvrzování smluv, které měly dopad na celý kmen. Otevírání vaků s kmenovými dýmkami předcházely často dlouhé a složité obřady.

Strážci dýmek

Takovéto vysoce posvátné dýmky byly přechovávány zvláštními osobami, kterým se říkalo „strážci dýmek“. Jednalo se o velmi čestnou funkci, kterou mohli vykonávat pouze lidé s vysokým morálním kreditem, kteří vynikali ve kmeni svojí moudrostí, obětavostí, znalostí duchovních záležitostí a tradic kmene, všeobecným uznáním i autoritou.

Opatrování dýmky dotyčného člověka velmi zavazovalo, jelikož nesměl lhát, podvádět, ani se chovat jinak nečestně. Nečestné jednání nositele nebo držitele posvátné dýmky tuto dýmku znesvěcuje, což s sebou přináší nevyhnutelné následky. Medicinové vaky s posvátnými dýmkami byly uchovávány v medicinových týpí či medicinových polozemnicích. Týpí strážců dýmek byla většinou pomalovaná magickými symboly a v táborech stávala na čestných místech.

Níže stály medicinové dýmky spolkové, rodinné nebo osobní. Ty se často dědily, takže měly svoji historii, některé mohly mít i svá jména.

Náčelník Kríjů "Ten, který vydává válečný pokřik" byl strážcem kmenové medicinové dýmky. Její troubel byla zdobena bohatě orlí hlavou a orlími pery. V roce 1864 jej v jedné z obchodních stanic Hudsons Bay company namalovat Paul Kane.
Náčelník Kríjů "Ten, který vydává válečný pokřik" byl strážcem kmenové medicinové dýmky. Její troubel byla zdobena bohatě orlí hlavou a orlími pery. V roce 1864 jej v jedné z obchodních stanic Hudsons Bay company namalovat Paul Kane.
Medicinové malované týpí kmene Jižních Šajenů na dobové fotografii z roku 1867. Zřejmě jde o týpí strážce kmenového medicinového vaku. Medicinová týpí stávala v táborech na čestném místě a těšila se zvláštní úctě.
Medicinové malované týpí kmene Jižních Šajenů na dobové fotografii z roku 1867. Zřejmě jde o týpí strážce kmenového medicinového vaku. Medicinová týpí stávala v táborech na čestném místě a těšila se zvláštní úctě.

Kouřilky

Nejníže pak stály dýmky, které byly používány k běžnému kouření pro potěchu. Takové neměly žádnou spojitost s vyššími silami ani s duchovním světem. Téměř každý indiánský muž a některé ženy vlastnili obyčejné dýmky “kouřilky”.

Tak například I strážce posvátné dýmky mohl vlastnit ještě další obyčejnou, kterou kouřil jenom tak pro radost.

Černý mokasín, bývalý náčelník Hidatsů na kresbě George Catlina kouří přenádherně zdobenou lakotskou dýmku.
Indián (vlevo) na malbě Alfreda Jacoba Millera z roku 1837 odpočívá a kouří dýmku pro potěchu, zatímco jeho ženy pracují.
Indián (vlevo) na malbě Alfreda Jacoba Millera z roku 1837 odpočívá a kouří dýmku pro potěchu, zatímco jeho ženy pracují.

Chlapci začínali s kouřením dýmek někdy kolem patnáctého roku věku, většinou když se začínali účastnit válečných výprav. Někteří starší je od přílišného kouření odrazovali s tím, že budou mít “krátký dech”.

Někteří muži kouřili pro potěchu často, jiní méně a někteří nekouřili pro potěchu vůbec, pouze při posvátných obřadech. Dívky nekouřily vůbec, vdané ženy většinou jenom občas a některé staré ženy kouřily poměrně často.

Stará žena Rudý korálek kouří dýmku. Fotografie George Grinnell.
Stará žena Rudý korálek kouří dýmku. Fotografie George Grinnell.

Dýmky “kouřilky” určené pro běžné pokouření byly většinou spíše menší a obyčejnější a nebyly tak bohatě zdobené jako dýmky obřadní, ovšem neplatí to stoprocentně, jelikož existuje řada příkladů, kdy tomu bylo právě obráceně.

Například některé nejstarší a nejposvátnější černonožské dýmky mohly být tubulární, malé a prakticky nezdobené, zatímco veliké a bohatě zdobené lakotské kalumety, které černonožci získali obchodem, nikdy nepoužívali k obřadům, ale vždy pouze k obyčejnému pokouření.

Obřad dýmky

Obřadní kouření dýmky bylo často doprovázeno specifickými rituály. Ty se lišily v závislosti na kmeni, nebo na okolnostech, za kterých byly vykonávány. Obřad zahajoval většinou strážce dýmky, který za vyslovení modliteb vyjmul dýmku z dýmkového vaku.

U některých kmenů se vyjmutí třikrát naznačilo a teprve počtvrté provedlo. Pak se obřadně spojila hlavička dýmky s troubelí. Potom nacpal obřadník hlavičku dýmky kouřící směsí, přičemž každou špetku požehnal modlitbou.

Lakotský "svatý muž" se modlí se svou dýmkou. Fotografie E.Curtis.
Lakotský "svatý muž" se modlí se svou dýmkou. Fotografie E.Curtis.
Obřad dýmky na obrazu Howarda Terpninga.
Obřad dýmky na obrazu Howarda Terpninga.

Někteří obřadníci, zejména ve starých dobách, přidávali ještě na vrchol komínku při zapalování kouřící směsi kousek suchého bizoníhu trusu, který pomáhal udržovat směs žhavou.

Dýmka se většinou držela v levé ruce, jelikož levá je blíže k srdci. Po zapálení tabáku je dýmka nabídnuta čtyřem větrům (směrům), Matce zemi a Velkému duchu. Při kouření dýmky byly postupně uvolňovány modlitby, které prostřednictvím kouře stoupaly vzhůru, k Velkému duchu, stvořiteli.

Dýmka kolovala od jednoho k druhému, vždy však po směru Slunce. Muži většinou při kouření seděli v kruhu a kouření dýmky je tak spojovalo do pomyslné jednoty, kdy nikdo nebyl více než ostatní.

U Lakotů každý účastník obřadu při předávání dýmky svému sousedovi po levici řekne “mitakuye oyasin”, což znamená “všichni moji příbuzní”, nebo “všichni jsme příbuzní”.

Kuřák dýmky na obraze Alfreda Jacoba Millera z roku 1838.
Kuřák dýmky na obraze Alfreda Jacoba Millera z roku 1838.
Válečník kmene Vran jménem "Krásný na kopci" kouří dýmku na dobové fotografii Richarda Throssela.
Válečník kmene Vran jménem "Krásný na kopci" kouří dýmku na dobové fotografii Richarda Throssela.

Pokud se kouřila dýmka v týpí, nikdy nepřecházela přes vchod, ale vracela se bez kouření přes celý kruh proti směru Slunce. Všechen tabák v dýmce musel být vykouřen, aby byly uvolněny z dýmky všechny modlitby.

Až se dostala prázdná dýmka opět až k jejímu strážci, ten rozdělil opět za modliteb troubel a hlavičku. Hlavička byla poté strážcem dýmky vyčištěna a uložena do dýmkového vaku. Za posvátný byl považován i popel z dýmky, který obřadník zahrabal do země nebo uschoval do zvláštního váčku.

Mohlo by vás také zajímat