Samotný termín “transmontánní” pochází ze slov “trans”, tedy “přes” a “mountains”, hory. Termín je samovysvětlující a znamená, že jde o kulturní a umělecký styl rozšířený ve Skalistých horách a na obou jejich stranách. Geograficky pokrývá jižní část Montany a severní Wyoming, většinu Idaha a část států Oregon a Washington, až téměř k Tichému oceánu.
Mezi jeho hlavní protagonisty patří z východní strany Skalistých hor především kmen Vran, ze Skalistých hor pak kmeny Šošonů a Ploskohlavců a z Kolumbijské plošiny, tedy ze západní strany od Skalistých hor kmeny Nez perces, Umatilla, Yakima, Cayuse, Salish, konfederace kmenů Warm Springs a další menší kmeny.
V užším kontextu lze do transmontánního stylu zahrnout zejména předměty ozdobené korálkovou výšivkou ze seed beads, v širším kontextu do něj lze zahrnout i předměty zdobené ostny nebo pund beads, stejně jako další kulturní prvky, jako například výrobky ze surové kůže, styly účesu, použití různých ozdob a podobně.
Těžištěm transmontánního stylu jsou výšivky nebo pásy vyšité plošným nebo vraním stehem, kde je schéma vzoru tvořeno kombinací panelů různých geometrických tvarů, zejména obdélníků, trojúhelníků, diamantů, nebo přesýpacích hodin. Barevné schema je navrženo tak, aby sousedící panely obsahovaly vzájemně kontrastní barvy. Často se objevuje oddělení jednotlivých panelů jednoduchou linkou korálků, nejčastěji bílou, která dále podtrhuje vzájemný kontrast panelů.
Na rozdíl od typických výšivek z centrálních plání, vyvedených řadovým stehem, kde je jako barva podkladu použita bílá, angažuje transmontánní styl jako barvu pro hlavní plochy zejména růžovou a světle modrou, méně pak světle zelenou nebo žlutou.
Základní myšlenkou transmontánního stylu je vzájemná vyváženost proporcí samotného výrobku, figury výšivky a jejího barevného schématu. Zapojení barev se u transmontánního stylu řídí následujícím pravidlem: čím je barva korálků výraznější, tím menší plochu budou korálky pokrývat a samozřejmě obráceně. Čím je barva korálků nenápadnější a jemnější, tím větší plochu pokrývá. Právě proto jsou na největší plochy využity barvy růžová a světle modrá. Naopak výrazné barvy, jako například noční modrá, tmavomodrá, červená, tmavě zelená nebo bílá se pro svou výraznost používají jen na menší plochy.
Vývoj transmontánního stylu lze vystopovat až do počátku 19. století. V této době převládaly na poli korálků hrubé a primitivní výšivky z pound beads. Korálky byly velké a hamatné s velmi úzkou škálou barev, což neposkytovalo příliš mnoho prostoru pro kreativitu a rozvíjení individuálních kmenových stylů.
Podklad výšivek byl povětšinou bílý a na bílé ploše se začaly objevovat barevné „figury“ geometrických tvarů, které byly zpočátku vykorálkovány také pound beads alternativních barev (nejčastěji červená, černá, kukuřičná žlutá nebo lahvová zelená).
Později někoho napadlo u malých korálkových figur nahradit barevné pound beads menšími seed beads, zatímco větší bílé plochy byly stále vyvedeny pound beads. Tato kombinace je pro ranný transmontánní styl charakteristická.
Následně došlo k nahrazování podkladových pound beads menšími korálky seed beads, i když podkladová barva zůstala stále bílá. Ještě později došlo k nahrazování bílého podkladu podkladem růžovým nebo světle modrým, případně i zeleným či žlutým. Tato změna barevného schématu mohla nastat zřejmě někdy v 60. letech 19. století. V této fázi zřejmě nastal největší rozmach transmontánního stylu a přišla jeho zlatá éra.
Ještě v 2. polovině 20. století se obecně transmontánní styl nazýval „Vraní styl“, protože si většina lidí myslela, že jde o styl, který je typický výhradně pro Vraní indiány. Teprve později (na konci 20. a na počátku 21. století), po hlubším zkoumání se začalo více ukazovat, že identický styl se objevuje i u jiných kmenů, zejména z kmenů Kolumbijské plošiny.
Dokonce se objevila řada odborníků, kteří tvrdili, že se původně nejedná o vraní styl, ale o styl, který vznikl na Kolumbijské plošině a že Vrány tento styl později převzaly. Tento názor podporuje i řada důkazů, včetně dochovaných dobových fotografií.
V roce 1983 napsala Barbara Loeb dizertační práci s názvem „Classic Intermontane Beadwork Art of the Crow and Plateau Tribes“, kde se snaží celou problematiku uchopit vědecky. Práce obsahuje celou řadu tabulek, dat a vyčerpávajících srovnání, ale definitivní rozuzlení celého problému nepřináší.
Původ transmontánního stylu je tak dodnes nejasný a odborníci o něm stále vedou spory. Jedna skupina věří, že vznikl u Vran a od nich ho převzaly kmeny z Kolumbijské plošiny a ze Skalistých hor a druhá část věří, že vznikl na Kolumbijské plošině a naopak ho převzaly Vrány.
Výšivky transmontánního stehu byly vypracovány převážně plošným stehem (overlay stitch) a částečně také vraním stehem (crow stitch), zejména v případě starších, pound beadových výšivek.
U některých výšivek může být součástí transmontánního stylu i řadový steh (líný steh), který vytšinou lemuje vnější okraj výšiky, nejčastěji v nějaké kontrastní barvě vzhledem k podkladu.
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
