Volbou č. 1 je jelenice, protože razím zásadu, že jelenice je vždy nad látku. Přemýšlel jsem jestli obyčejné nebo zdobené a zvítězila má přirozená zdobnost nad praktičností. Teď vyvstala otázka, jak to zaonačit aby bylo pouzdro stylové a autentické?
Žádná dochovaná pouzdra na pušky mountainmanů neznám. Zbývala možnost vyrobit si pouzdro indiánské. Projel jsem svoji databázi pouzder na pušky a za chvíli bylo jasno. Indiánské pouzdro ve stylu Athabaska je ideální volbou. Je jednoduché, má přesně danou architekturu, dá se jednoduše a efektně ozdobit, je hezké, praktické, stylové a nemá zbytečné masívní třásnění, jako třeba pouzdra Vran nebo jiných kmenů, což je nepraktické a “sežere” to spoustu materiálu.
Athabaských pouzder na pušky se dochovalo poměrně dost, i když většina z nich je datována do konce 19. století. Našel jsem nicméně jeden obraz Paula Kanea z přelomu let 1845/46, na němž je zachycen John Henry Lefroy, vědec a ředitel Magnetické a meteorologické observatoře v Torontu, který v zimě 1843/4 zimoval u jezera Athabasca během své výpravy, kdy hledal magnetický sever. Lefroy se na obraze opírá o svoji pušku, kterou má právě v jelenicovém pouzdře athabaského stylu. Stejné pouzdro na pušku má i jeho společník, desátník Henry v šedém kapote, který je otočen zády.
Dá se usoudit, že styl athabaského pouzdra na pušku bude starší, neboť na obraze je již jasně vyvinut. Území kmenů hovořících athabaskými jazyky se sice nachází v Kanadě, konkrétně v Albertě, což je sice více na sever, než kde se nachází území, na kterém operovali horalé, nicméně vzdálenost je poměrně malá a možnost, že se pouzdro prostřednictvím obchodu či osobních interakcí dostalo do Montany, Idaha, Oregonu či Wyomingu je značná.
Střih pouzdra je dosti jednoduchý a přímočarý, skládá se z jednoho nebo ze dvou dílů. Přední díl, kde je hlaveň je mírně konický a v oblasti kohoutku je pouzdro rozšířeno, u některých pouzder na jedné straně, u jiných na obou stranách. Existuje zřejmě vícero druhů střihů, viz přiložené obrázky.
Zdobení je zpravidla velice jednoduché a sestává ze dvou nebo tří úzkých “manžet” vyrobených z jelenice nebo z vlněného sukna obšitých látkou kontrastní barvy. Manžetky bývají většinou zdobené florální korálkovou aplikací. Jedna manžetka je pak našita do místa, kde se pouzdro rozšiřuje a druhá je připevněna na konec pouzdra, kde je pažba. Manžetky jsou někdy opatřeny krátkými třásněmi. Existují i varianty pouzder zdobené quillem.
Další zdobení je závěs vepředu u ústí hlavně a sestává nejčastěji ze dvou plácaček ve tvaru rozeklaného hadího jazyka, které jsou zdobené ve stejném stylu, jako manžetky. Plácačky jsou našity většinou tak, že když je pouzdro s puškou ve vertikální poloze, plácačky visí směrem dolů. Někdy je špička pouzdra zdobena i množstvím jelenicových řemínků omotaných quillem nebo není zdobená vůbec.
Jedním z typických ozdobných prvků jsou chomáčky silných různobarevných vlněných vláken, připevněných ke spodnímu švu pouzdra v pravidelných intervalech. Další jsou pak zpravidla připevněny k předním plácačkám. Chomáčky jsou připevněny k pouzdru pomocí krátkého jelenicového řemínku, často doplněného většími komerčními korálemi.
U některých dochovaných pouzder nicméně chomáčky vlněných vláken zcela chybí nebo jsou tam místo nich jenom řemínky omotané quillem, ozdobené komerčními korálemi.
Já jsem se rozhodl vyrobit pouzdro ze dvou kusů jelenice. Nejprve jsem si vyrobil šablonu střihu a vyzkoušel na kousku filcu. Až jsem si byl jistý, že puška do pouzdra padne jako ulitá, nastřihl jsem pouzdro z jelenice. Pouzdro se sešívá převráceno naruby a do švu se vloží proužek jelenice, tak jak je to na originálech. Sešíval jsem pravou zvířecí šlachou, což je také typické pro originály. Po sešití se pouzdro obrátí tak, aby byla lícová strana ven.
Na manžety jsem použil jako základ jelenici, na kterou jsem přišil vlněnou červenou látku, kterou jsem předtím oholil žiletkou od chlupů, aby vylezla struktura tkaní. Manžetky jsem pak olemoval modrým suknem. Stejným způsobem jsem vyrobil dvě přední plácačky ve tvaru rozeklaného hadího jazyka.
Korálkovou aplikaci jsem udělal florální, jednobarevnou a jednoduchou, což odpovídá starší době. Použil jsem staré bílé korálky seed beads. Výšivka je provedena pravou šlachou přičemž přichytávací vlákno je bavlněná nit. To je postup, který je typický u originálů.
Zdobení liniemi bílých a později barevných seed beads na podkladu z červeného nebo modrého vlněného sukna je možné spatřit na mnoha dochovaných artefaktech, na závěsech na prachovnice, na garterech, na různých taškách přes rameno a podobně. Často jde o práce Métisů nebo indiánů ovlivněných bělošským vlivem.
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
