|
|||
VyhledáváníMenuČlánky, informaceUživatelPřístupyReklama
|
Činění usní a kožešin mozkemČinění usní a kožešin pomocí zvířecího mozku je prastará, tradiční, přírodní metoda. Nebyla vlastní pouze indiánským národům severní a jižní Ameriky, ale využívali ji kdysi předkové všech dnešních lidí celého světa, naše předky nevyjímaje. Například oblečení známeho muže z ledovce, Otziho, který zemřel v době před asi 5300 lety v Alpách na dnešní Rakousko-Italské hranici bylo vyrobeno z kůží a kožšein, vydělaných zvířecím mozkem. V době, než se k severoamerickým indiánským kmenům dostaly bělochy vyráběné látky, vyráběli indiáni většinu oblečení a velkou část předmětů denní potřeby ze zvířecích kůží a kožešin. MízdřeníKůže z uloveného zvířete se stáhla a vymízdřila (odstanila se veškerá podkožní tkáň, zbytky masa a tuku). Mízdření se mohlo provádět různými způsoby, podle dostupných nástrojů a velikosti kůže. Menší kůže se mízdřily na dřevěných špalcích. Jako nástroj sloužilo nejčastěji žebro většího savce, například bizona. Větší kůže, jako třeba bizoní, losí nebo z jelena Wapiti se vypnuly pomocí dřevěných kolíků, kterými se po obvodě kůže přikolíkovala k zemi. Mízdření pak probíhalo pomocí škrabky se zubatým ostřím, vyrobené z kosti z jeleního běhu, později z oceli. Taková škrabka velmi efektivně trhala a odstraňovala podkožní tkáně, kterých má například bizoní kůže velké množství. 
Odstranění chlupůPokud se činí kůže na useň (kůže bez chlupů), je třeba odstranit chlupy, epidermis a papilární vrstvu kůže. Toho lze docílit dvěma odlišnými způsoby. Škrábáním za mokra nebo za sucha. Indiáni předezervačních dob používali prokazatelně obě metody. Žádná z metod není lepší nebo horší, každá má výhody i nevýhody, záleží vždy na kontextu, zejména na druhu a velikosti činěné kůže. Na činění menších a slabších kůží, jako je třeba jelenec, srnec, daněk, muflon nebo malý jelen se hodí škárbání za mokra, na jeleny, losy a bizony pak škrábání za sucha. Škrábání za mokra, jak se zdá, u většiny indiánských kmenů převažovalo. Chlupová strana mokré či čerstvě stažené kůže se škrábe na dřevěném trámku pomocí stejného nástroje, jako u mízdření, tedy například naostřeného bizoního žebra, jehož konce byly omotány kůží nebo látkou pro snadnější úchop. Oškrábat kůží tímto způsobem je poměrně vyčerpávající práce a je u ní zapotřebí intenzívní fyzické síly. Škrábání za sucha vyžaduje nejdříve kůži usušit ve vypnutém stavu. Toho je možné docílit jejím vypletením do rámu, nebo přikolíkováním k zemi pomocí dřevěných kolíků. Když kůže uschne, tak výrazně ztvrdne. Chlupy a horní vrstvy kůže je pak možné odstranit ostrou škrabkou s ocelovou nebo pazdourkovou či obsidiánovou čepelí. 
Indiánské škrabkyIndiánské dobové škrabky (přinejmenším z oblasti plání) jsou vyrobeny z jeleního parohu s čepelí z uhlíkové oceli, připevněné k držadlu pomocí provázku ze surové kůže. Obrázky originálních pazourkových škrabek jsem nikde nenašel, nicméně mám potvrzeno od přítele, že lze vyrobit pazourkovou škrabku a v pohodě s ní oškrábat kůži, stejně jako s ocelovou. Škrabka musí být u suchého škrábání ostrá jako břitva a musí z kůže odebírat špony. Je třeba odstranit chlupy i horní vrstvy kůže, konkrétně epidermis a papilární vrstvu. Indiánky některé větší kůže, jako třeba bizoní, vytenčovaly, aby se snáze činily a nebyly příliš těžké. 
MozkováníDalší fází zpracování kůží a kožešin je mozkování. Zvířecí mozek je tvořen z větší části tukem, který v kožních vláknech působí jako lubrikant. V podstatě lze použít jakýkoliv olej či tuk, třeba i vaječný žloutek, ovšem kvalitě mozekm činěných kůží se nevyrovná nic. Mozek lze použít jak syrový, tak i vařený. Mozek je možné do kůže vpravit několika způsoby. Nejstarší a nejjednodušší způsob je mozek do kůže vtírat. U usně se vtírá z obou stran, u kožešiny pouze z masové strany. U usní je alternativně možné kůži ponořit do roztoku vody a mozku. V některých případech se mohou použít i směs mozku a jater, kde játra působí jako emulgrátor. To znamená, že napomáhají mozku lépe proniknout do kůže. Nasytit kůži mozkem je poměrně náročná práce, jelikož kůže přirozeně vzdoruje absorpci "cizích" částic, kterými mozek zajisté je. Proto je třeba mozkování opakovat tak dlouho, až je kůže zcela nasycená. U kůží škrábaných za mokra je penetrace mozkem opravdu problém, a proceduru mozkování je třeba provádět mnohokrát a velmi intenzívně. U kůží škrábaných za sucha je mozková penetrace jednodušší, jelikož semišový povrch kůže lépe přijímá mozek. 
Namáčení a měkkčeníNamáčení je dalším činícím krokem. Useň lze namočit jednoduše ponořením do potoka, nebo do nádoby s vodou. Kožeišna by se neměla máčet s chlupy, pouze řemen. Toho lze docílit přiložením mokrých látek, nebo dalších kůží. Po určité době kůže nasaje dostatek vody, jako kdyby byla namočená, ale chlup zůstane suchý. Další fází je měkkčení. Je to fyzicky poměrně náročný a namáhavý krok. Kůže se dá nejprve schnout a když je jen vlhká, přetahuje se přes lano, nebo přes ostrou dřevěnou hranu. Takto se během schnutí roztahují kožní vlákna a znemožňuje se jejich slepení a tím i ztuhnutí kůže. Roztahování kůže je třeba provádět až do úplného uschnutí kůže či kožešiny, která by měla být zcela měkká a poddajná. 
UzeníKonečnou procedurou je uzení kůže. Tato fáze je zcela nezbytná. Pokud by nedošlo k vyuzení mozkem činěné kůže, po namočení a uschnutí by ztvrdla a byla by jako plech. Při uzení vstupuje do kůže formaldehyd, který upevňuje vazby mezi kožními vlákny, vytvořené mozkem a roztahováním kůžě. Po nasycení kůže kouřem nebude tato nepropustná pro vodu, jak se někdy nesprávně tvrdí, ale bude se chovat jinak při kontaktu s vodou, než kůže nevyuzená. Zejména po namočení a uschnutí neztvrdne na plech, ale bude stále měkká, nebo změkne po promnutí mezi prsty. Vyuzenou kůži je pak dobré vyprat ve vodě, aby se zbavila většiny kouřového odéru, zesvětlala a získala stejnoměrnou barvu. 
Mnoho tváří mozkem činěné kůžeČinění kůží mozkem je řemeslo, stejně jako věda a ani pouhé zvládnutí technologie zdaleka nestačí. Výsledný produkt, tedy velikost, síla a kvalita kůže závisí na celé řadě parametrů. Zkrátka není kůže jako kůže. Jiná kůže je z biozna, jiná z jelena a zcela jiná třeba z vidloroha nebo ovce tlustorohé. Jiné jsou kůže ze zvířat ulovených v zimně a jiné v létě. Jiné jsou kůže ze samic a odlišné ze samců, velmi záleží i na věku zvířat. Tutéž kůži lze vyčinit do různých stupňů měkkosti či tvrdosti, například nedostatečným oškrábáním či promozkováním lze docílit tužšího produktu, což může být někdy žádoucí. Indiáni a indiánky vyráběly celou škálu výrobků z kůží a kožešin a na každý druh výrobku byla zapotřebí kůže jiné kvality, velikosti či tuhosti. Výrobci si na každý výrobek vybrali právě vhodnou kůži. Tak například na výrobu týpí se pláních používaly pouze kůže z mladých bizoních krav, většinou do věku maximálně tří let a které byly uloveny v létě. Na pláště se používaly kůže z bizonů, jelenů Wapiti nebo losů, většinou se používaly kůže z krav, protože se mnohem snadněji činily a byly stejnoměrněji silné, než kůže ze samců. Na severních pláních si indiáni nejvíce oblíbili na slavnostní oblečení slaboučké kůže z vidlorohů, kůže z ovce tlustorohé byly považovány za luxusní záležitost. Používaly se i kůže z jelenců. Na všednější oblečení se mohla použít i silnější kůže z jelena Wapiti. 
MýtusA zcela na závěr bych, jak už to mám ve zvyku, rád rozbořil jeden mýtus. Traduje se, že každé zvíře má dostatek mozku na vyčinění vlastní kůže. Údajně má tato moudrost pocházet od indiánů. Bohužel, praxe ukazuje, že jde zřejmě o nesmysl, který vymyslel někdo, kdo si činění mozkem v praxi moc nevyzkoušel. Například mozek z jelena by svým objemem stačil ve skutečnosti tak možná na vyčinění kůže o velikosti průměrného kapesníku, ale rozhodně ne na kůži o velikosti dva čtvereční metry. Dle mého odhadu je potřeba na kůži ze zvířete asi pěti až desetinásobný objem mozkové hmoty, než jakou má samo zvíře.
|
||
Formát pro tisk
Komentáře
Ahoj, chcel by som zistiť, či je niekto, kto by bol ochotný ma celému procesu vyučiť, aby som to vedel naozaj dobre robiť. Ďakujem
Jeste jsem se chtel zeptat,kdyz mam oskrabanou masovou sranu a za sucha chlupovou,tak mozkem potru tuhle suchou kuzi,a kdyz mam za mokra oskrabanou chlupovou stranu,tak kuzi necham uschnout a teprve pak mozkuji anebo kdyz je cerstva-mokra..?
A za sucha muzu? tupou skrabkou myslis ten zubatej skejpr?
Zdar,chtel bych se zeptat,jestli se u skrabani chlupove strany za mokra muze pouzit stejna ostra ocelova skrabka jako na masovou stranu.
Nedá, na to musíš mít speciální škrabku, například z pilníku a ta musí být tupá. Jinak kůži pořežeš.
zdar,chtěl bych se zeptat,jak u kožešiny poznám že už je správně napuštěna mozkem??
Tak, že ji vyměkkčíš do měkka. Pokud se to nepodaří, tak je třeba mozkovat znova. Jinak to asi nezjistíš.
Could we have that in English? Looks like a great article which I should have in my collection of braintanning how-to's! Can't promise when I will ever mast the most rudimentary basics of Czech!
Obrátilo se na mě pár lidí s tím, že tenhle článek je příliš stručný, než aby se podle něj dalo něco vyrobit. Je to tak, tohle není návod, spíše všeobecný přehled. Návodů na činění kůží je na Internetu více, nebo lze koupit celou řadu dobrých knih o téhle tématice, jenom namátkou Deerskins into Buckskins od Matta Richardse nebo Buckskin: The Ancient Art of Braintanning, Wilder/Edholm a mnoho dalších.
Moc pěkný článek, jako všechny od tebe.
Ten mýtus jsem četl v Setonových Dvou divoších. Ian tam cituje údajnou starou indiánskou zkušenost.
Díky Karle, za doplnění.