Menu

Bederní rouška indiánů Velkých plání

Print Friendly, PDF & Email

Bederní rouška je klasickým základním mužským prvkem oblečení z doby kamenné. Měl ji na sobě i známý Ötzi, muž z ledovce, který zemřel v italských Alpách před pěti a půl tisíci lety. Před příchodem Evropanů na americký kontinent indiáni neznali kalhoty, a proto na zakrývání intimních partií používali bederní roušku. V chladném počasí mohli použít I legíny, dvě samostatné nohavice, které se nahoře připevňovaly ke stejnému pásku, který držel I bederní roušku.

Popis

Bederní rouška je dlouhý, obdélníkový kus kůže nebo látky, který se protáhne mezi stehny a vepředu i vzadu se provleče přes řemen zavázaný okolo pasu. Průměrná šířka bederky u indiánů plání byla cca 25-30 cm, někdy i více, nebo méně. Délka bederky se měnila podle kmene a oblasti. Některé kmeny preferovaly bederky velmi krátké, takže jejich konce sotva přesahovaly pásek, u jiných kmenů jsou naopak vidět bederky sahající až k zemi. V průměru bederka sahala vepředu i vzadu asi ke kolenům. Celková délka takové bederky odpovídá zhruba výšce svého nositele.

Pásek
Neoddělitelnou součástí bederky je i pásek, který bederku drží. V předkontaktních dobách spočíval v obyčejném jelenicovém řemínku nebo širším proužku jelenice, který se zavázal na kličku. V pokontaktních dobách začali indiáni používat bělošské pásky vyrobené z komerční hověziny. Zavazovat je mohli jelenicovými řemínky nebo tak jako běloši, pomocí kovových spon.

Jelenicová bederní rouška s páskem tvoří jeden celek.
Jelenicová bederní rouška s páskem tvoří jeden celek.
Válečníci kmene Vran na fotografii Edwarda Curtise. Muž vlevo má oblečenou bederní roušku a legíny, dvě samostatné nohavice připevněné k opasku. Takový oděv je pro indiány Velkých plání typický.
Válečníci kmene Vran na fotografii Edwarda Curtise. Muž vlevo má oblečenou bederní roušku a legíny, dvě samostatné nohavice připevněné k opasku. Takový oděv je pro indiány Velkých plání typický.

Použité materiály

Jelenice

V předkontaktních dobách se používala k výrobě bederek pouze do měkka vydělaná tenká kůže z vysoké zvěře. Aby byla bederka dost dlouhá, muselo se sešít několik kůží k sobě. Kožené bederky jsou běžně viditelné na obrazech Karla Bodmera nebo George Catlina a dalších dobových malířů, stejně jako na dobových fotografiích. Konce kožených bederek nemusí být nutně rovné, ale mohou být vlnité, nebo jinak nerovné, prostě mají přirozeně nepravditelný tvar kůže, jak to můžete vidět na přiložených obrázcích. Je to velice indiánské a přirozené a vypadá to divoce.

Skica kožené bederní roušky.
Skica kožené bederky. Nepravidelné okraje vypadají přirozeně, divoce, indiánsky a efektně.
Válečník kmene Hidatsů, příslušních Psích vojáků Periška Ruhpa na kresbě Karla Bodmera.
Válečník kmene Hidatsů, příslušních Psích vojáků Periška Ruhpa na kresbě Karla Bodmera. Na sobě má oblečenu koženou bederní roušku.

Vlněná látka

V pokontaktní době byly kožené bederky postupně nahrazovány látkovými. Nejoblíbenější bylo klasické červené a modré vlněné sukno s bílými, neobarvenými okraji. Bílý neobarvený pruh tvořil na bederce významný designový prvek. Indiáni bederku střihli vždy tak, aby bílé proužky byly na obou koncích, tedy vepředu i vzadu. Takové bederky jsou běžně k vidění na dobových fotografiích, ale i na piktogramech.

Samozřejmě se vyskytovaly i bederky z vlněné látky bez bílých okrajů. Na dobových fotografiích je to občas vidět, ovšem bederky s bílými proužky jsou mnohem častější.

Hladovějící jelen-válečník kmene Šajenů.
Hladovějící jelen-válečník kmene Šajenů. Jeho bederní rouška je vyrobena z vlněného sukna s bílým neobarveným okrajem na konci.
Válečníci kmene Vran.
Válečníci kmene Vran. Všichni mají bederní roušky z vlněného sukna s bílými neobarvenými okraji.
Kresba neznámého šajenského válečníka z Brooklynského muzea.
Kresba neznámého šajenského válečníka z Brooklynského muzea. Na kresbě je vyobrazen válečný záznam usmrcení bělocha. Válečníkova bederka je vyrobena z červeného vlněného sukna s bílými neobarvenými okraji.
Kresba lakotského válčeníka Červeného psa. Na kresbě je patrně on sám. Jeho bederka je vyrobena z červeného vlněného sukna s bílými neobarvenými okraji. Ocas koně je zavázán tím stejným materiálem.
Kresba lakotského válčeníka Červeného psa. Na kresbě je patrně on sám. Jeho bederka je vyrobena z červeného vlněného sukna s bílými neobarvenými okraji. Ocas koně je zavázán tím stejným materiálem.

Hudsons Bay deky

Některé bederky mohly být vyrobeny z Hudsons Bay dek nebo z jiných druhů dek. Vyskytovaly se spíše okrajově, jelikož takový materiál dost “kouše”.

Bederka z Hudsons Bay deky - skica.
Bederka z Hudsons Bay deky - skica.
Dva indiáni z kmene Šošonů.
Šošoni na fotografii z roku 1867. Chlapec vpravo má bederku z Hudsons bay deky.
Neidentifikovaný indiánský pár.
Neidentifikovaný indiánský pár. Muž vpravo má bederku z Hudsons Bay deky.
Sedí uprostřed země, náčelník kmene Vran. Jeho bederka je vyrobena z vlněné deky (ne Hudsons Bay). Fotografie Williama Jacksona z roku 1871.
Sedí uprostřed země, náčelník kmene Vran. Jeho bederka je vyrobena z vlněné deky (ne Hudsons Bay). Fotografie Williama Jacksona z roku 1871.

Bavlněná látka

Celá řada bederk byla vyrobena i z obyčejné lehké bavlněné látky, ať již jednobarevné “praporoviny” nebo látky s potiskem různého druhu. 

Delegace Vraních indiánů. 1873
Delegace Vraních indiánů v roce 1873. Náčelník "Sedí uprostřed země" je uprostřed, má na sobě bederní roušku z obyčejné jednobarevné bavlněné látky.
Curly-zvěd kmene Vran, který se zúčastnil bitvy na Little Bighornu jako zvěd G.A.Custera.
Curly-zvěd kmene Vran, který se zúčastnil bitvy na Little Bighornu jako zvěd G.A.Custera. Jeho bedrka je vyrobena z potištěné bavlněné látky.
Stará vrána, indián kmene Vran na fotografii z roku 1881.
Stará vrána, indián kmene Vran na fotografii z roku 1881. Jeho bederka je vyrobena z potištěné bavlněné látky.

Ostatní materiály

Okrajově existovaly i bederní roušky z jiných, než výše uvedených materiálů. Na některých dobových fotografiích jsou vidět například bederky z vlněných plédů s třásněmi, zejména v oblasti kmenů Plató. Na některých starých obrazech je vidět třeba i bederky z kůží celých zvířat sažených i s hlavou a tlapami. Zdá se, že takové bederky mohli nosit šamani během svých obřadů. Výčet samozřejmě není kompletní, rozsah článku neumožňuje pokrýt všechny možnosti, pouze ty nejběžnější.

Zdobení

Zdobení bederek bylo zřídkavé, většina byla obyčejná. Na jižních pláních (Šajeni, Arapahové) se někdy obšívaly boky bederky bavlněnou lemovkou v alternativní barvě. Jindy mohly být na bederky našity pruhy kontrastní látky nebo i hedvábné stuhy. Objevovaly se i korálkové nebo ostnové výšivky, většinou však jen v ojedinělých případech. Některé speciálně zdobené bederky jsou vidět na kresbách Georga Catlina.

Rady k výrobě

  • Při rekonstrukci dobové bederky je vhodné přesně dodržet parametry typické pro danou oblast a kmen, podle příslušných materiálů (obrazy, fotografie, piktogramy, psané záznamy, …)
  • Bederní roušku doporučuji vyrobit buďto z jelenice nebo z vlněného sukna. Bederka z jelenice je univerzální, lze ji použít jak pro starší, tak i mladší dobu. Látková bederka je vhodnější spíše pro mladší dobu, řekněme po roce 1850.
  • Bederka by měla vepředu i vzadu sahat asi do výše kolen nebo mírně nad ně. Platí úměra, že délka roušky zhruba odpovídá výšce postavy. Tedy pokud měříte řekněme 180cm, stejně dlouhá bude i vaše bederka. Šířka bederky by měla být cca 25-30cm u dospělého muže, u dítěte nebo adolescenta o něco méně.
  • Pokud budete vyrábět bederku z jelenice, vyberte co nejjemnější a nejtenčí kůži, se silnou nebo tuhou budete mít problémy. Jelikož neexistuje tak velká kůže, abyste vyrobili bederku z jednoho kusu, budete ji muset sešít z několika dílů. K sešití použijte ideálně zvířecí šlachu, alternativně lněnou nit. Ideální jelenice je mozkem činěná kůže, chemická kůže znamená snižování laťky. Konce bederky ponechte “přirozené”, tedy nerovnoměrné, jako by pocházely z kraje kůže. Rovný konec kožené bederky vypadá “sterilně” a neindiánsky.
  • Velmi dobré a stylové jsou i bederky z vlněného sukna. Může mít červenou nebo tmavě modrou barvu. Jiné barvy se vyskytovaly jenom velmi okrajově. Sukno by mělo být 100% vlněné. Nejlepší variantou je sukno s bílým, neobarveným pruhem na konci. Bederka může být z jednoho kusu, nebo sešitá z více kusů, ale vždy tak, aby bílé okraje byly na obou spodních koncích. Také je dobré sukno nestříhat, ale jen nastřihnout a “trhat”, hrany bederky pak budou roztřepené, ale přesně takto to indiáni měli. Vlněnou bederku doporučuji spíše nezdobit a nechat ji tak jak je.
  • Sehnat 100% vlněné sukno není zcela jednoduché, ale není to nemožné. Mnohem těžší je sehnat sukno s bílými neobarvenými okraji, vyrábí je jenom několik málo lidí na světě právě pro potřeby indiánských hobbystů. Takové je pak velmi drahé.
  • Alternativně je možné vyrobit bederku i z jednobarevné bavlněné látky, tzv. “praporoviny”, je to ale již hodně kompromis. Zkušenější hobbysté mohou zkusit použít i nějaký vlněný pléd či vlněnou látku se vzorem, ovšem takový typ bederky je vhodný jen pro některé kmeny a období.
  • Důležitou součástí bederky je i pásek. Nejjednodušší je použít nějaký silnější jelenicový řemen a zavázat jej na kličku nebo uzel, ale není to příliš praktické. Praktičtější je použití řemene z komerční hověziny. Řemínek nemusí být silný, stačí kolem 2cm. Přezka by měla být dobová, tedy mosazná nebo ocelová. Jiné materiály se v 19.století většinou nevyskytovaly.
Bederní roušky jelenicová, látková a pásek.
Bederní roušky autora článku, vlevlo je bederka z vlněného sukna s bílými okraji, vpravo je bederka z mozkem činěné jelenice. Pásek je z komerční hověziny s ocelovou přezkou s válečkem. 
Pásek na bederku z komerční hověziny. Přezka je ocelová s válečkem.
Dobový indiánský pásek (možná i na bederku) s ocelovou přezkou s válečkem (pro snadnější protahování pásku).

Autor

Mohlo by vás také zajímat

2 komentáře

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *