Menu
Během kolonizace severoamerického kontinentu Evropany docházelo již od prvních kontaktů s domorodci k výměnnému obchodu nejrůznějšího zboží. Indiáni nabízeli zejména vydělané i nevydělané kůže a kožešiny všeho druhu, ale také například maso, ryby, pemmikan, nebo dokonce mokasíny či jiné rukodělné výrobky. Evropané naopak nabízeli pušky, nože, kotlíky, jehly, šídla, nitě, alkohol, ale především vlněné deky – přikrývky, které si indiáni velmi oblíbili, jelikož byly praktičtější, než do té doby používané kožešiny (například hřály, i když byly mokré).
Podle historiků hrály vlněné deky v obchodu s indiány hlavní roli, na objemu obchodovaného evropského zboží se podílely asi šedesáti procenty. Jako první začali indiánům prodávat vlněné deky Francouzi (cca od roku 1534), později také Holanďané a Angličané. Anglické deky platily za nejkvalitnější, svou kvalitou předčily deky francouzské výroby. Anglie v této době platila za světový hegemon co se týče produkce vlny a vlněných tkanin, co do objemu, tak i kvality.
Deky byly v evropských manufakturách vyráběny v široké škále velikostí a gramáží, což vnášelo do obchodu určitý nepořádek. Během 17.století se francouzští obchodníci snažili tento nedostatek vyřešit sjednocením a klasifikací jednotlivých rozměrů a gramáží zavedením tzv. „points“, neboli „bodů“, u nás známých také jako „čárky“.
Jde o úzké proužky vlněného vlákna obarveného indigem (tmavě modrá) nebo na černo, dlouhé asi 10-14cm, vetkaných do okraje deky. Počet čárek určuje velikost a gramáž deky. Kromě celých „points“, čárek, existovaly také čárky poloviční délky. Velkou výhodou čárek bylo, že bylo možné poznat velikost deky i v případě, že byla složená (za předpokladu, že čárky byly viditelné).
Myšlenku se Francouzům povedlo realizovat jen částečně, k dokonalosti ji nakonec dotáhli Angličané, zejména tedy Angličany vlastněná Společnost Hudsonova zálivu (Hudson’s Bay Company, dále HBC).
HBC byla založena roku 1670 jako anglická akciová společnost, zabývající se obchodem s kožešinami. Společnost sehrála zásadní úlohu při kolonizaci Kanady a Spojených států Amerických. Zabývala se zejména budováním obchodních stanic, obchodováním s indiány, od kterých vykupovala kožešiny, které dále prodávala na evropský trh jako surovinu. Indiánům naopak společnost prodávala potřebné evropské zboží, jako například pušky, kotlíky, jehly, nitě, hroty na šípy, nože a deky. Zboží společnost nevyráběla sama, ale jejich výrobu zadávala manufakturním výrobcům v Anglii. Časem se HBC stala dominantní silou v oblasti kožešinového obchodu a obchodu s indiány. Spolčenost existuje dodnes a v Kanadě vlastní síť obchodních domů.
Společnost dodávala deky indiánům od svého založení v roce 1670, nicméně její deky nijak nevyčnívaly mezi dekami konkurenčních dodavatelů. V roce 1779 se společnost rozhodla zkonsolidovat trh s vlněnými dekami. Od Francouzů převzala systém „points“, čárek, které určovaly přesnou velikost a gramáž deky. Hlavní novinkou však bylo zavedení svérázného designu, širokých pruhů alternativní barvy, většinou jednoho na každém okraji. Takto vznikly ikonické Hudsons bay deky (dále jen HB deky), známé také pod počeštěným názvem „hadsnbejky“.
Mezi nejstarší barevné varianty patří bílé deky s černým, modrým nebo šarlatovým pásem na každém okraji, následovaly deky indigově modré, zelené a červené s černým pruhem u každého okraje. Bílé deky byly během 19.století jednoznačně nejrozšířenější, pravděpodobně díky tomu, že byly nejméně náročné na výrobu (bílou vlnu není třeba barvit).
Mezi nejznámější HB deky však patří bílé se čtyřmi barevnými pruhy na každé straně, červeným, černým, zeleným a žlutým. Tyto deky jsou u nás známé pod názvem „rainbow“ neboli „duhovky“. Poprvé se objevily v roce 1798, tehdy však neexistoval standard pro šířku pruhů ani pro pořadí barev, to bylo ponecháno na libovůli výrobce. Až v 2.polovině 19.století došlo ke standardizaci šířky, rozestupů a barevné posloupnosti jednotlivých barevných pruhů.
Kromě jednotlivých points, čárek existovaly i čárky poloviční. Během 19.století tak existovaly deky jednočárkové, jedanapůlčárkové, dvoučárkové, dvouapůlčárkové, tříapůlčárkové a čtyřčárkové deky. Během 20.století se objevily i deky šesti a osmičárkové. Standardy jednotlivých čárek se mohly během doby do určité míry měnit, nicméně přibližně odpovídaly rozměry a gramáže dek těmto hodnotám:
Společnost vždy dbala na vysokou kvalitu dek, vlna pocházela vždy z ovcí z Anglie nebo Nového Zélandu a barvila se po spředení vláken, před samotným tkaním.
Mezi hlavní dodavatele HBC patřili angličtí výrobci z města Whitney v Oxfordshire, z nichž nejznámější byla manufaktura Thomase Emptona (založena 1669), která dodávala společnosti deky až do roku 2004, kdy ukončila výrobu. Kolem roku 1850 se poptávka po dekách tak zvýšila, že společnost byla nucena hledat další dodavatele, zejména v oblasti Yorkshire.
HB deky prodává společnost dodnes. Deky jsou stále vyráběny v Anglii. Cena 4 čárkové deky se pohybuje mezi 300-350 americkými dolary, což odpovídá ceně asi šesti až sedmi tisíc českých korun.
HB deky se nepoužívaly pouze jako přikrývky, ale vyráběly se z nich různé další výrobky. Velice oblíbené byly dekové kabáty, nazývané „kapote“. Vymysleli je zřejmě Francouzi, někdy během 17.století. Indiáni si také šili z HB dek kabáty, od bělošských se lišily pouze střihem, ten indiánský byl primitivní a hranatý, zatímco evropský střih byl krejčovský a sofistikovaný.
Mezi další indiánské výrobky z HB dek patřily zejména legíny, košile nebo bederní roušky.
WWW.INDIANI.CZ
Lukáš Navrátil
Potocká 26
62300 Brno
Česká republika
