Menu
Košík je prázdný.

Jak na autentické indiánské vzory

Jaký mám použít vzor? A kde ho mám sehnat? To jsou nejčastější otázky začátečníků, kteří si chtějí vyrobit nějaký indiánský výrobek, ať již vyšitý korálky nebo ostny. Nebo třeba nějakou malovanou parfleš.

Především je nutné si ujasnit, jaký předmět vyrábím (vyšívám) a co od něj očekávám. Chci si vyšít pás na deku, nebo pouzdro na pušku? Jde mi o dobovou autenticitu, nebo ne? Odpovědi na tyto otázky jsou zcela zásadní, protože se dotýkají toho podstatného v každém člověku.

Začátečníci si většinou chtějí vyrobit něco hezkého v “indiánském stylu” a nezáleží jim na nějakém období, kmeni nebo dobové autenticitě. Většinou proto, že tyto parametry nechtějí studovat, nerozumějí jim, nebo vůbec netuší, že existují rozdíly v designu jednotlivých kmenů a období.

Pokročilejší se snaží jít do hloubky a vytvořit něco skutečně hodnotného a krásného. Studují staré indiánské reálie, aby pochopili rozdíly mezi kmenovými kulturními styly a různými obdobími.

Tento článek je určen všem, kteří chtějí, aby jejich indiánské výrobky měly hlavu a patu, aby odpovídaly dobovým předlohám a aby nešlo o nějaký výkřik do tmy. Pokud vám na dobové autenticitě nezáleží, nemusíte číst dál.

Toulec kmene Vran.
Toulec kmene Vran v transmontánním stylu. Každý designový prvek má svá přesná pravidla, která se vyvíjela desítky let.
Týpí taška kmene Lakotů. Každý desgnový prvek zde má své místo a je součástí širší kmenové tradice.

Jak je to s originály?

Konzistence kmenových vzorů

Dobové indiánské originály vykazují poměrně konzistentní design i architekturu. Indiánské vzory nevznikaly náhodně, na základě nějakých momentálních hnutí mysli, jak se mnozí domnívají, ale byly vždy součástí stylu tlupy nebo kmene. Ten byl zase součástí stylu té které kulturní oblasti.

Je to logické, protože žádný člověk není ostrov sám pro sebe, ale vždy je součástí nějaké kultury a jejích stereotypů, které jej zásadně ovlivňují. U indiánů tomu nebylo jinak. Právě proto vykazuje většina indiánských výrobků rysy typické pro daný kmen a období.

Každý kmen měl vyvinutý specifický design, kterým se více či méně odlišoval od kmenů ostatních. Tento design se navíc měnil s dobou, tak jak se měnila móda a trendy.

Kmenový či oblastní styl respektoval proporce výrobku, materiály a v neposlední řadě i vzory. Ve většině kmenů starší ženy radily těm mladším, vedly je a učily, jaké navrhovat, vyšívat či malovat vzory a jakým způsobem, aby byla zachována kmenová tradice.

Vaky na dýmku kmene Šajen. Vysoká konzistence vzorů je vidět na první pohled.
Vaky na dýmku kmene Šajen. Vysoká konzistence vzorů je vidět na první pohled.

Řemeslné spolky

U některých algonkinských kmenů, jako například u Šajenů existovaly společnosti vyšívaček a výrobců parfleší, jakési řemeslné cechy, které dohlížely nad kompaktností, konzistencí a stylovou čistotu vzorů. Například bylo určeno, které barvy se smí kombinovat se kterými a podobně. Ženy, které nebyly členky vyšívacího spolku vůbec nesměly žádné vlastní výšivky nebo parfleše vyrábět.

Posvátnost vzorů

Některé typy vzorů, či kombinace barev byly indiány považovány za posvátné s tím, že pocházejí od vyšších duchovních sil a mohou lidem či rodinám, které je vlastní přinést požehnání. I to byl důvod, že nebylo zcela možné pouštět si při výrobě fantazii na špacír.

Parfleše kmene Šajen. Všimněte si podobnosti vzoru. Parfleše mohly u Šajenů vyrábět pouze ženy, které byly členkami výrobního spolku.
Parfleše kmene Šajen. Všimněte si podobnosti vzoru. Parfleše mohly u Šajenů vyrábět pouze ženy, které byly členkami výrobního spolku.

Kulturní ovlivňování

Samozřejmě docházelo k tomu, že se kmeny v určitých ohledech vzájemně kulturně ovlivňovaly a vzory a proporce přebíral jeden od druhého. Navíc docházelo k mezikmenovým obchodům, zboží měnilo majitele. Docházelo k mezikmenovým sňatkům, takže žena, která se vdala do jiného kmene mohla částečně smíchat vzory, které znala ze svého kmene se vzory kmene nového.

Přesto všechno jsou dobové indiánské vzory a proporce výrobků poměrně vysoce konzistentní, díky čemuž můžeme dnes více, či méně přesně identifikovat, na základě proporcí, použitých materiálů a vzorů, od kterého kmene nebo oblasti a ze kterého období pochází ten či onen předmět. 

Ploché tašky (parfleše). Taška vlevo a uprostřed jsou Šajenské, taška vpravo Arapažská, což se pozná podle třásní. Šajeni nikdy naplikovali na ploché tašky třásně. Všimněte si podobnosti vzorů způsobeného mezikmenovým ovlivňováním.
Ploché tašky (parfleše). Taška vlevo a uprostřed jsou Šajenské, taška vpravo Arapažská, což se pozná podle třásní. Šajeni nikdy naplikovali na ploché tašky třásně. Všimněte si podobnosti vzorů způsobeného mezikmenovým ovlivňováním.

Návrh vzoru

Při návrhu vzoru na indiánskou repliku je možné jít v podstatě třemi cestami, přičemž dvě z nich jsou krajnostmi a třetí je zlatou střední cestou, která je kombinací obou předchozích.

1) Výroba přesné kopie

První krajností je výroba přesné kopie nějakého originálu. Pro takové řešení se většinou rozhodují lidé, kteří chtějí být styloví za každou cenu, ovšem bojí se využít vlastní kreativitu, aby například něco nepokazili či neudělali špatně. Nebo nechtějí vydávat energii na vlastní výtvor.

Mnoho lidí výrobu přesných kopií kritizuje a odsuzuje z různých důvodů, i například z toho, že se na táboření potká více lidí se stejným výrobkem. Další námitky jsou etické.

Osobně se domnívám, že na kopírování originálních předmětů není nic špatného, pokud jde o obyčejné výšivky, ne magické malby pocházejících z vizí, například ze štítů medicinových vaků, a podobně.

Ani se za to na vás nesnese hněv indiánky, která původní vzor vymyslela a vyšila, ani vás nebude chodit po nocích strašit, ani na vás Velký duch za to nesešle zákeřnou nemoc. Jediné, co při kopírování riskujete je možnost, že se na táboření potkáte s někým, kdo bude mít například úplně stejné leginy jako vy, vyrobené podle stejné předlohy. V Čechách je taková pravděpodobnost malá, nicméně v Německu, kde jsou tisíce indianhobbystů není výjimkou potkat třeba čtyři lidi s tou samou košilí.

I při kopírování vzoru určitého výrobku 1:1 lze udělat zásadní chybu, která spočívá v pokřivení proporcí či změně velikosti výrobku. Mám na mysli případ, kdy například originální pouzdro na nůž měří 30 cm ale jeho přesná replika jenom 20 cm. Nebo když má originální výrobek poměr stran 1:3 a replika 2:3.

Jinými slovy, pokud již kopíruji nějaký výrobek, tak i v originální velikosti a s původními proporcemi.

Střelecká taška (zřejmě kmene Vran), vlevo originál, vpravo přesná kopie autora článku.

2) Vzor dle vlastní fantazie

Druhou krajností je příliš mnoho kreativity a originality či dokonce bezuzdné fantazírování. Tato varianta je v praxi častější než ta první. Většina lidí, kteří jdou toto cestou netuší, že design indiánských kmenů měl svá poměrně přísná pravidla. Jiní to tuší, ale nemají mentální, umělecké či jiné kapacity tyto vzorce nastudovat, nebo nemají dost informačních zdrojů, ze kterých by mohli čerpat.

Tak si vymýšlí, co je právě napadne, ovšem odborníci a znalci jejich fantazírování poznají na první pohled, stejně jako nízkou úroveň jejich znalostí indiánských vzorů a reálií.

Příznivci této cesty často argumentují, že vyjadřují své “já”, vyrábějí věci, jak to “cítí”. Na tom jistě není špatného, ovšem pak již nelze mluvit o indiánských replikách jako spíše o vlastních kreacích, které s původními indiánskými reáliemi nemají mnoho společného.

Pouzdra na nože vyrobené výrobci, kteří nemají tušení o dobovém autentickém indiánském designu. Veškeré jsou vzory jsou vyfantazírované a nemají žádnou vazbu na dobové reálie. Odborník to pozná na první pohled. Někteří chytráci se je dokonce pokoušeli prodat jako originály, ve skutečnosti jde o výrobky, které se mírou autenticity hodí spíše jako hračky na pionýrský nebo skautský tábor.
Pouzdra na nože vyrobené výrobci, kteří nemají tušení o dobovém autentickém indiánském designu. Veškeré jsou vzory jsou vyfantazírované a nemají žádnou vazbu na dobové reálie. Odborník to pozná na první pohled. Někteří chytráci se je dokonce pokoušeli prodat jako originály, ve skutečnosti jde o výrobky, které se mírou autenticity hodí spíše jako hračky na pionýrský nebo skautský tábor.

3) Autentický a originální vzor

Třetí cesta vede zlatým středem, v podstatě v sobě zahrnuje plně obě předchozí cesty, tedy vlastní kreativitu, stejně jako respektování dobových i kmenových rámců. V podstatě jde o variantu, kdy člověk navrhne vlastní, unikátní a individuální vzor, ovšem současně respektuje rámce dané doby a kmene.

Znalost dobových rámců

Tehdy je ovšem nutné tyto rámce dobře znát a k tomu je potřeba mít k dispozici  obrázky co nejvíce dochovaných originálů od daného období a kmene.

Pokud si například chci vyrobit pouzdro na nůž, musím si nejdříve rozmyslet, jaký má představovat kmen a jaké období. Má to být pouzdro kmene Vran? Nebo Lakotů? Nebo šajenské? V tom je zásadní rozdíl. Pokud si například vyberu pouzdro Vran, musím si dále rozmyslet, jestli jde o pouzdro z roku 1830 nebo 1870, protože každé bude vypadat zcela jinak.

Vydří toulec kmene Vran.
Toulec kmene Vran vyrobený autorem článku. Jde o vlastní originální návrh autora, ovšem provedený na základě pečlivého studia dochovaných originálů, plně respektující kmenové tradice.

Shromáždění potřebných materiálů

Pokud se již rozhodnu pro daný kmen a období, je třeba získat z tohoto období a kmene fotky co nejvíce dochovaných originálů. To může být někdy problém, protože od některých kmenů či období existuje originálů jenom velmi málo, naopak pro jiná období jich zase může být přehršel. Obecně platí, že čím mladší doba, tím více dochovaných věcí.

Pouzdra na nůž kmene Vran z období kolem roku 1870. Vysoká kompaktnost proporcí a vzorů je viditelná na první pohled.
Pouzdra na nůž kmene Vran z období kolem roku 1870. Vysoká kompaktnost proporcí a vzorů je viditelná na první pohled.

Kde sehnat databáze obrázků?

Dnes již existuje poměrně hodně webů, jak muzejních, tak i u soukromých sbírek, které obsahují digitální databáze fotografií dobových indiánských výrobků. Databázi webových stránek, kde je možné originály nalézt najdete zde. Alternativně je možné najít obrázky v knihách a katalozích. 

Další možností je členství v různých diskusních skupinách, například na Facebooku, či jinde, kde nadšenci sdílí mnoho fotografií. Pokud nevím, stačí položit dotaz v nějaké vhodné skupině a člověk většinou najde dost ochotných lidí, kteří poradí a pomohou.

Pokud již shromáždím dostatek vhodných předloh, je třeba je všechny pozorně projít a zjistit, jaké mají společné prvky, co je spojuje. Většinou lze rychle najít společné rysy a od nich se pak odrazit při vývoji vlastního vzoru. Náš vzor by měl vypadat tak, aby zapadl mezi originály, ze kterých jsme vycházeli.

Tvorba vlastního vzoru

Vzory daného výrobku daného kmene a období lze vzájemně kombinovat, jemně upravovat, vyměňovat barvy, ale vždy s citem. Ideálně bychom měli vytvořit takový vzor, který je sice originální, ale když jej vmísíme mezi originální výrobky dané doby a kmene, neměl by vybočovat z řady, ale měl by zapadnout mezi ostatní podobné výrobky.

Platí pravidlo, že bychom měli dělat to, co bylo typické pro daný kmen a dobu, ne to, co bylo teoreticky možné. Měli bychom se vyhnout všem výstřelkům, i když i tyto se někdy mohly vyskytovat.

Je třeba si uvědomit, že roli hrají celkové proporce výrobku, proporce vzoru, kombinace barev, tvar vzoru a další parametry, které je třeba dodržet.

Návrh pouzdra na nůž kmene Šajen. Vpravo je papírový vzory ve velikosti 1:1, vlevo je hotová replika.
Návrh pouzdra na nůž kmene Šajen. Vpravo je papírový vzory ve velikosti 1:1, vlevo je hotová replika.

Pro kreativce

Někteří kreativci se nesmíří s lecjakým vzorem, ale snaží se se vzory laborovat až k hranici dokonalosti. Zkouší kombinace různých barev a tvarů, hledají, která bude nejvhodnější. K tomu je možné použít i moderní technologie.

Vektorový editor

Jednou možností je použití vektorového editoru. Výhodou takového programu je, že lze snadno testovat kombinaci různých vzorů, pomocí pár kliknutí lze prohazovat barvy a podobně. Mezi nejznámější patří Adobe Ilustrator, Corel Draw, Affinity Designer (všechny placené), nejznámější editor, který je zdarma je Inkscape.

Nevýhodou je, že se člověk musí s vektorovým editorem naučit pracovat, což může být pro mnohé složité.

Různé návrhy pouzdra na nůž kmene Vran na papíře. Nejdříve byly však zpracovány ve vektorovém editoru.
Návrh pouzdra na nůž ve vektorovém editoru Inkscape.
Návrh pouzdra na nůž ve vektorovém editoru Inkscape.

Kopírovací zařízení

Jednodušší možností je využití obyčejného kopírovacího zařízení. Taková jsou již dnes běžná ve většině domácností. Většinou jde o tzv. multifunkční zařízení, kombinace scanneru a tiskárny, ať již inkoustové nebo laserové.

Celý proces funguje tak, že si narýsujete pravítkem nebo kružítkem obrysy vzoru a na kopírce si natisknete potřebné množství kopií. Jednotlivé plochy pak můžete vybarvit pastelkami nebo fixami a zkoušet tak různé kombinace barev.

Je to jednoduché a velice efektivní. Tímto způsobem je možné navrhnout rychle velké množství vzorů a barevných kombinací a z nich pak vybrat tu nejpovedenější.

Návrh pouzdra na zrdcátko kmene Vran. Původní šablona se kopírovala skrze kopírovací zařízení a různé vzory jsou vybarveny pastelkami.
Návrh pouzdra na zrdcátko kmene Vran. Původní šablona se kopírovala skrze kopírovací zařízení a různé vzory jsou vybarveny pastelkami.

Tipy

  • Dobrý nápad je použití milimetrového papíru. Pokud vyšíváte seed beads, počítejte na šířku jedné řady korálků 2 mm. Většinou to vychází přesně. Na pony beads počítejte dvojnásobek, tedy asi 4 mm. U vyšívání ostny se na šířku jednoho ostnu počítají také 2 mm jako u seed beads.
  • Se vzory doporučuji pracovat vždy ve velikosti 1:1, budou se tak snáze přenášet na výrobek.
Příklad použití milimetrového papíru.
Příklad použití milimetrového papíru.

Autor

Mohlo by vás také zajímat

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *