Menu
Košík je prázdný.

Karabina Springfield Trapdoor 1873

Karabina Springield Trapdoor 1873.
Karabina Springield Trapdoor 1873.
Karabiny Springfield Trapdoor patří společně s puškami typu Winchester, Sharps, Spencer a Rolling Block k typickým zbraním, které zasáhly do epizody dobývání amerického západu, zejména do oblasti indiánských válek na Velkých pláních. Byly to právě karabiny Springfield Trapdoor 1873, se kterými bojovali vojáci Sedmé kavalérie v bitvě u Little Big Hornu v roce 1876.
Obraz Custerova posledního vzdoru na Little Bighornu. Obraz (olej na plátně) Edgara Samuela Paxsona z roku 1899 vyobrazuje bojující Sedmou kavalérii s jejím velitelem proti přesile indiánů. Všichni kavaléristé jsou vyzbrojení jednorannými karabinami Springfield Trapdoor.
Obraz Custerova posledního vzdoru na Little Bighornu. Obraz (olej na plátně) Edgara Samuela Paxsona z roku 1899 vyobrazuje bojující Sedmou kavalérii s jejím velitelem proti přesile indiánů. Všichni kavaléristé jsou vyzbrojení jednorannými karabinami Springfield Trapdoor.
Indiánský piktografický záznam z potyčky na Little Bighornu vyobrazuje souboj mezi kavaleristou a lakotským nebo šajenským válečníkem. Karabina vojákovi spadla na zem a tak se brání jenom krátkou ruční zbraní (asi Colt 1873). Indián si na něm započítává úder lukem.
Indiánský piktografický záznam z potyčky na Little Bighornu vyobrazuje souboj mezi kavaleristou a lakotským nebo šajenským válečníkem. Karabina vojákovi spadla na zem a tak se brání jenom krátkou ruční zbraní (asi Colt 1873). Indián si na něm započítává úder lukem.

Výzbroj US Army

Až do roku 1873 neexistovala v americké armádě jednotná výzbroj. Vojáci byli vybaveni směsicí nejrůznějších pušek, revolverů a pistolí. U kavalérie to byly zejména karabiny Sharps, Spencer a také starší pušky Springfield, různé modely revolverů a pistolí Colt a Remington. Různé modely zbraní měly různé ráže, což výrazně komplikovalo zásobování municí.

Opakovací karabina Spencer. Touto zbraní byly vybaveny některé jednotky amerického jezdectva (kavalerie) v období válek na Velkých pláních.

Výběrové řízení na jednotnou výzbroj

Velení americké armády se rozhodlo tento zmatek vyřešit zavedením jednotné výzbroje. V roce 1872 bylo vypsáno výběrové řízení na novou armádní pušku a revolver, vše na jednotný náboj. Specifikace na pušku i revolver zněla tak, aby měly zbraně velmi vysoký výkon, dostatečně velkou ráži a efektivní dostřel , aby byly spolehlivé a snesly i zátěž nepříznivých podmínek (vlhko, prach, bláto) a relativně špatného zacházení.
Do soutěže se přihlásila většina renomovaných výrobců. Testovány byly pušky Winchester, Sharps, Spencer, Remington, Springfield a dokonce i některé anglické značky.
Originální jednoranná karabina Sharps v konkurzu propadla. U civilistů ale byla oblíbená a platila za přesnou a kvalitní zbraň. Pro armádu byla pravděpodobně příliš drahá.
Originální jednoranná karabina Sharps v konkurzu propadla. U civilistů ale byla oblíbená a platila za přesnou a kvalitní zbraň. Pro armádu byla pravděpodobně příliš drahá.
Originální opakovací karabina Winchester 1873 v konkurzu propadla. Pro armádu byla příliš drahá, citlivá na hrubé zacházení, měla nevýkonný náboj a rychlostřelba byla pro obyčejné vojáky nežádnoucí, protože by příliš plýtvali municí.
Originální opakovací karabina Winchester 1873 v konkurzu propadla. Pro armádu byla příliš drahá, citlivá na hrubé zacházení, měla nevýkonný náboj a rychlostřelba byla pro obyčejné vojáky nežádnoucí, protože by příliš plýtvali municí.

Vítěz

V soutěži nakonec zvítězila mezi dlouhými zbraněmi jednoranná puška Springfield Trapdoor vzor 1873. Hlavními důvody byla její nízká cena, celková robustnost (pažbu bylo možné použít jako kyj), odolnost vůči polním podmínkám (prach, bláto, písek, vlhkost) a špatnému zacházení (prostí vojáci nebyli žádní jemní intelektuálové) a v neposlední řadě velmi výkonný náboj 45-70 Government.
Konkurenční pušky, jako například opakovací „winčesterovky“ byly armádou odmítnuty kvůli příliš subtilní stavbě (obyčejný voják by ji rozbil), málo výkonné munici, vysoké citlivosti na polní podmínky a také díky vysoké ceně (cena nakonec rozhoduje vždy). 
Velení americké armády zkrátka pohlíželo na obyčejné vojáky jako na “primitivní kanónfutr”, který potřebuje robustní, levnou, jednoduchou a výkonnou jednorannou zbraň, která je snadná na obsluhu, nedá se hned tak pokazit a vydrží i hrubé zacházení. Podle vrchního velení americké armády by s rychlopalnými „winčestrovkami“ vojáci zbytečně plýtvali drahou municí a nesnažili by se tak dobře mířit, jako u jednoranných zbraní.
Origiální jednoranná karabina Springfield Trapdoor 1873, která zvítězila v konkurzu na dodávky zbraní pro americkou armádu.
Puška Springfield Trapdoor 1873 vydržela ve výzbroji americké armády až do roku 1892 kdy byla nahrazena puškami Springfield Model 1892.

Springfield Trapdoor 1873 a jeho varianty

Pušky Springfield Trapdoor vzor 1873 se vyráběly celkem ve dvou provedeních, karabina a puška. Puška měla hlaveň dlouhou 32 palců (829 mm), karabina 22 palců (560 mm). Puška byla určena pro pěchotu, karabina pro kavalérii.
Pěchota americké armády s dlouhými puškami Springfield Trapdoor. Oproti karabinám určeným pro kavalerii byly pušky delší a určené pro pěchotu.
Pěchota americké armády s dlouhými puškami Springfield Trapdoor. Oproti karabinám určeným pro kavalerii byly pušky delší a určené pro pěchotu.

Vývoj

Pušky a karabiny Springfield Trapdoor 1873 nebyly “výkřikem do tmy”, ale byly přirozeným pokračováním úspěšné řady stejnojmenných pušek, které se vyvinuly z drážkovaných vojenských mušket používaných v Americké občanské válce. Po skončení občanské války již bylo jasné, že doba předovek se chýlí ke svému konci a že nastává doba zadovek používajících jednotný náboj. Zrychlené nabíjení umožňovalo běžnému vojákovi pálit více než dvojnásobnou kadencí, než tomu bylo u předovek.
První zadovky se začaly vyrábět v roce 1865 konverzí již vyrobených drážkovaných vojenských mušket Springfield vzor 1861 a 1863 z Americké občanské války odfrézováním části hlavně a doplněním sklápěcím závěrem připomínajícím padací dveře od pasti (odtud Trapdoor). K dalším vylepšením systému Trapdoor došlo v letech 1866, 1868, 1869, a 1870. Springfield Trapdoor 1873 tak byl již šesým Trapdoorem v sérii.

Náboje

Ráže pušky i karabiny vzor 1873 je 45-70. Někdy se uvádí i značení 45-70 Government. To znamená kalibr 0.45 palce se 70 grainy černého prachu. Originální olověná střela měla váhu 405 grainů. Pro potřeby kavalerie byly vyráběny i náboje s nižší laborací černého prachu – 55 grainů. To bylo kvůli snížení zpětného rázu při střelbě z lehčích karabin.
Náboj byl vyvinut v roce 1873 speciálně podle požadavků americké armády (odtud příležitostné označení Government) a speciálně pro pušky a karabiny Springfield Trapdoor 1873. Později byl tento náboj převzat i dalšími výrobci palných zbraní, jako například Marlin, Winchester nebo Sharps.
Náboje 45-70 se původně vyráběly s měděnou nábojnicí a se středovým zapalováním. Měděné nábojnice měly ale tendenci se při výstřelu nafukovat a po zahřátí komory se v ní mohly zasekávat, což mohlo mít nepříznivé následky v boji. Po bitvě na Little Big Hornu se proto začaly vyrábět nábojnice mosazné, které se takto vyrábějí dodnes.
riginální náboje do pušky i karabiny Springfield Trapdoor ráže 45-70 Government. Všechny mají měděný plášť a jsou vyrobeny před bitvou na Little Bighornu, tedy před rokem 1876. Později se nábojnice vyráběly z mosazi.
riginální náboje do pušky i karabiny Springfield Trapdoor ráže 45-70 Government. Všechny mají měděný plášť a jsou vyrobeny před bitvou na Little Bighornu, tedy před rokem 1876. Později se nábojnice vyráběly z mosazi.

Popis

Karabina Springfield trapdoor vyfocená z levé strany.
Karabina Springfield trapdoor vyfocená z levé strany.
Karabina Springfield Trapdoor 1873 je dlouhá 1049 cm a váží 3,3 kg. Hlaveň je dlouhá 22 palců (560 mm) a je komorovaná na náboj 45-70. Závěr se odklápí směrem nahoru, pomocí zatažení za páčku závěru, která odklopí aretační blok. Současně s otevřením závěru dojde k vyhození vystřelené nábojnice ven z komory, pomocí pružiny vyhazovače. Kohout má dvě polohy, první bezpečnostní, kdy lze otevřít závěr, ale nelze odpálit ránu a druhou plnou na odpálení rány.
Karabina Springfield trapdoor s otevřeným závěrem. Závěr se otevírá směrem nahoru, podobně jako dveře od pasti, odtud název "trapdoor", což v překladu znamená právě "dveře od pasti".
Karabina Springfield trapdoor s otevřeným závěrem. Závěr se otevírá směrem nahoru, podobně jako dveře od pasti, odtud název "trapdoor", což v překladu znamená právě "dveře od pasti".
Karabina se zavřeným závěrem.
Karabina se zavřeným závěrem.
Zadní mířidlo je výškově nastavitelné a obsahuje celkem 12 výškových poloh. Prvních šest pozic se nastavuje při ležícím mířidle, další polohy se nastavují tak, že se hledí zvedne a pohybuje se pohyblivým jezdcem.
Zadní, nastavitelné hledí odmontované z originálního kusu.
Zadní, nastavitelné hledí odmontované z originálního kusu.
Pažba je ořechová a masívní. U karabiny je hlaveň připevněna k pažbě v přední části pomocí ocelové objímky. Bodka pažby je ocelová. Na levé straně závěru je pohyblivé ocelové očko, které slouží k připevnění karabiny k řemenu (vojáci si mohli karabiny připevnit ke speciálnímu řemenu přehozenému přes rameno, aby karabina během jízdy na koni nebo v boji nevypadla z ruky).
Ocelové očko na levé straně karabiny slouží k přichycení ke koženému popruhu přes rameno, aby se nestalo, že v boji kavaleristovi vypadne puška z ruky během jízdy na koni, což mohlo mít fatální důsledky.
Ocelové očko na levé straně karabiny slouží k přichycení ke koženému popruhu přes rameno, aby se nestalo, že v boji kavaleristovi vypadne puška z ruky během jízdy na koni, což mohlo mít fatální důsledky.

Karabiny Trapdoor a indiáni

Karabiny Springfiled trapdoor 1873 byly právě ony pušky, kterými bojovala legendární 7.  kavalerie v bitvě na Little Bigornu. Po porážce modrokabátníků si Sůové a Šajeni samozřejmě vzali jejich zbraně, čímž získali minimálně 250 kusů těchto karabin.
Jejich použití indiány bylo běžné. Je docela možné, že v 70. letech 19. století byly Trapdoory nejpoužívanějšími indiánskými zadovkami. To je zdokumentováno jak na dobových fotografiích, tak i ze psaných záznamů.
Oglalský válečník Vysoký býk (Thathanka hanska) někdy zvaný také "Velký nos" na fotografii z roku 1877, tedy rok po bitvě na Little Bighornu. Jeho karabina ST 1873 pchází patrně z této bitvy jako kořist.
Oglalský válečník Vysoký býk (Thathanka hanska) někdy zvaný také "Velký nos" na fotografii z roku 1877, tedy rok po bitvě na Little Bighornu. Jeho karabina ST 1873 pchází patrně z této bitvy jako kořist.
Bílý jelenec z kmene Lakotů-Sičanguů svírá v ruce karabinu Springfield Trapdoor 1873, dost možná kořistní z bitvy na Little Bighornu.
Bílý jelenec z kmene Lakotů-Sičanguů svírá v ruce karabinu Springfield Trapdoor 1873, dost možná kořistní z bitvy na Little Bighornu.
Bojovníci kmene Jutů s karabinami Springfield trapdoor na dobové fotografii.
Bojovníci kmene Jutů s karabinami Springfield trapdoor na dobové fotografii.
Karabinami nebo i puškami Springfield Trapdoor byli běžně vybavováni i indiánští zvědové, kteří pracovali pro americkou armádu (například Vrány, Arikarové, Apači, a další.).
Kudrnáč, příslušník kmene Vran, který pracoval pro sedmou kavalerii jako zvěd a zúčastnil se bitvy na Little Bighornu na straně armády. Karabinu Trapdoor zřejmě získal legálně jako regulérní zvěd a smluvní armádní zaměstnanec.
Kudrnáč, příslušník kmene Vran, který pracoval pro sedmou kavalerii jako zvěd a zúčastnil se bitvy na Little Bighornu na straně armády. Karabinu Trapdoor zřejmě získal legálně jako regulérní zvěd a smluvní armádní zaměstnanec.
Náčelník Apačů Geronimo.
Náčelník Apačů Geronimo.
Apačský válečník nebo zvěd s karabinou Springfield Trapdoor 1873.
Apačský válečník nebo zvěd s karabinou Springfield Trapdoor 1873.
Apačský zvěd Žlutý kojot s karabinou Springfield Trapdoor 1873.
Apačský zvěd Žlutý kojot s karabinou Springfield Trapdoor 1873.
Muž známý jako "Indian Dyck", vlastním jménem Richard May (na fotografii vlevo) byl běloch, který se přiženil do početné rodiny Šošonů. Na fotografii z roku 1878 je vyfocen ve svém týpí společně se svým švagrem. Indian Dyck má v ruce karabinu Springfield trapdoor, jeho šošonský švagr zase karabinu Spencer. Oba mají dřevěné tyčky, které se používaly zkřížené jako podpora při střelbě.
Muž známý jako "Indian Dyck", vlastním jménem Richard May (na fotografii vlevo) byl běloch, který se přiženil do početné rodiny Šošonů. Na fotografii z roku 1878 je vyfocen ve svém týpí společně se svým švagrem. Indian Dyck má v ruce karabinu Springfield trapdoor, jeho šošonský švagr zase karabinu Spencer. Oba mají dřevěné tyčky, které se používaly zkřížené jako podpora při střelbě.

Současné repliky

Karabina Springfield Trapdoor 1873 je ideální puškou pro indiánský reenactment, pokud děláte vhodný kmen a vhodnou dobu (po roce 1873). Naprosto přesné a kvalitní kopie těchto karabin vyrábí italská firma Davide-Pedersoli, a to v dobové ráži 45-70. Cena se pohybuje kolem 30 tisíc korun a možné je zakoupit například v pražské firmě Zbraně Dave.
Povedená replika karabiny Springfield Trapdoor od firmy Davide Pedersoli v dobové ráži 45-70.
Povedená replika karabiny Springfield Trapdoor od firmy Davide Pedersoli v dobové ráži 45-70.

Sběratelství

Na trhu, zejména americkém, se dají koupit dobové originály karabin Trapdoor poměrně běžně. Cena se pohybuje od 1500 do 3500 amerických dolarů. V případě, že výrobní číslo spadá někam do Custerovy éry (existuje šance, že tato puška bojovala na Little Bighornu), cena může výrazně převyšovat 4000 amerických dolarů.

Videa

Autor

Mohlo by vás také zajímat

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *