Menu
Košík je prázdný.

Kinikinik – kouřící směs indiánů Velkých plání

Print Friendly, PDF & Email

V bizoních dobách byl na Velkých pláních klasický tabák z velké části stále neznámý. Místní indiáni proto používali ke kouření speciální směs, připravenou ze sušených a rozdrcených listů, vnitřní kůry nebo kořenů vhodných rostlin.

Kouřící směs kinikinik, nadrcená a smíchaná a připravená na použití.
Kouřící směs kinikinik, nadrcená a smíchaná a připravená na použití.

Nejčastěji šlo o svídu krvavou, svídu modroplodou, svídu výběžkatou nebo svídu kanadskou (ve všech případech šlo o vnitřní kůru), medvědici lékařskou (listy), škumpu lysou (listy), hvězdnici novoanglickou (kořen) a puškvorec obecný (kořen).

Listy, kořeny či kůra se vysušily, rozdrtily na jemné kousky a smíchaly v požadovaném poměru.

Svída krvavá. Vnitřní kůra z tohoto keře se používala jako jedna z hlavních ingrediencí do směsi kinikinik.
Svída krvavá. Vnitřní kůra z tohoto keře se používala jako jedna z hlavních ingrediencí do směsi kinikinik.
Medvědice lékařská. Listy z tohoto keře se používaly jako jedna z hlavních ingrediencí do směsi kinikinik.
Medvědice lékařská. Listy z tohoto keře se používaly jako jedna z hlavních ingrediencí do směsi kinikinik.

Tabák

Tabák je rostlina, která přirozeně roste v jižní a střední Americe. Místní indiáni poznali její účinky a domestikovali ji již před tisíci lety. Na Velkých pláních byl však tabák původně neznámý, i když sem začal během 19. století postupně a v omezeném rozsahu pronikat z Východních lesů a začal se do kouřící směsi přimíchávali také.

Sušení listů tabáku.
Sušení listů tabáku.
Vysušené a smotané listy tabáku. V této podobě se tabák distribuoval.
Vysušené a smotané listy tabáku. V této podobě se tabák distribuoval.

Název

Mezi bílými kolonisty se pro indiánskou kouřící směs široce rozšířil název “kinikinik”, který pochází z východoalgonkinského jazyka kmene Lenapů a znamená “míchat” či “mísit”. Každý kmen však měl pro kouřící směs svůj vlastní název.

Lakotsky například se kouřící směs řekne “čhaŋšáša”.

Receptura

Složení a poměr jednotlivých ingrediencí kouřící směsi se mohl lišit kmen od kmene nebo i člověk od člověka, dle chuti jednotlivých indiánských kuřáků, kteří si směs připravovali většinou sami.

Černý mokasín, bývalý náčelník Hidatsů na malbě George Catlina. Kouří nádherně zdobenou dýmku. Hlavička dýmky je naplněna kouřící směsí kinikinik. Většina kuřáků si míchala vlastní směs.

Prkénka

K drcení, sekání a mísení listů, kořenů a vnitřní kůry či samotného tabáku se používala speciální prkénka k tomu určená. Mohla mít kulatý či hranatý nebo jiný tvar a mohla měřit asi kolem 30 centimetrů a vysoká byla asi jeden až dva centimetry.

Některá prkýnka moha být nádherně zdobená mosaznými cvočky nebo obarvením dřeva. V takovém případě se jako podklad většinou používala opačná strana, než na které bylo zdobení. Dochovaná prkýnka nesou vždy stopy častého používání. Po čase se prkýnko rozpadlo a bylo třeba vyrobit nové.  

Prkénko na drcení, řezání a mísení kouřící směsi. Zdobené je mosaznými cvočky.
Prkénko na drcení, řezání a mísení kouřící směsi. Zdobené je mosaznými cvočky.
Prkénko na drcení, řezání a mísení kouřící směsi. Zdobené je mosaznými cvočky.
Prkénko na drcení, řezání a mísení kouřící směsi. Zdobené je mosaznými cvočky.
Prkénko na drcení, řezání a mísení kouřící směsi. Zdobené je mosaznými cvočky.
Prkénko na drcení, řezání a mísení kouřící směsi. Zdobené je mosaznými cvočky.
Prkénko na drcení, řezání a mísení kouřící směsi. Zdobené je mosaznými cvočky.
Prkénko na drcení, řezání a mísení kouřící směsi. Zdobené je mosaznými cvočky.

Uchovávání

Kouřící směs se většinou uchovávala ve speciálních dýmkových vacích, společně s hlavičkou dýmky. Dřevěné troubele pak byly uchovávaný zvlášť.

Dýmkový vak kmene Šajenů. Kouřící směsi se uchovávaly v těchto vacích, společně s dýmkovou hlavičkou.
Dýmkový vak kmene Šajenů. Kouřící směsi se uchovávaly v těchto vacích, společně s dýmkovou hlavičkou.

Kinikinik dnes

Kinikinik se často v dýmkách kouří ještě dnes. Nikdy nebyly používány žádné drogy a není tomu tak většinou ani v současnosti. V původním náboženství indiánských kmenů z Velkých plání byly halucinogeny neznámé, ty se začaly rozšiřovat na Velké pláně až v rezervačním období, a to především z jihu, z Mexika. Někteří tradiční indiáni považují například nacpání marihuany do catlinitové dýmky za nepřípustné a za znesvěcení dýmky i indiánské tradice.

Lakotský svatý muž Pomalý býk se modlí k Velkému duchu se svou dýmkou.
Lakotský svatý muž Pomalý býk se modlí k Velkému duchu se svou dýmkou.

Autor

Mohlo by vás také zajímat

Jeden Komentář

  • S tím tabákem je to trochu složitější. Zkusím to tedy malinko poopravit: Dnes nejrozšířenější tabák viržinský (Nicotiana tabacum) se skutečně do Severní Ameriky (a následně celého světa) dostal z Ameriky Jižní prostřednictvím Evropanů. Kromě něj ovšem existoval ještě jeden domestikovaný druh – tabák selský (N. rustica). Ten se pěstoval v části J. Ameriky, Mexiku a východní části SA.
    Kromě těchto domestikovaných existovalo ještě několik divokých druhů (N. bigelovii, N. quadrivalvis, N. attenuata,…) užívaných na Pláních, Plateau, Velké pánvi,… jak dle místa přirozeného výskytu, tak šířené mezikmenovým obchodem.
    Divoké tabáky se prakticky vždy používaly ve směsi s jinými bylinami.

    Odpovědět

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *