Menu

Polštářová sedla indiánů Velkých plání

Print Friendly, PDF & Email

Polštářová sedla, jak již název napovídá jsou měkká, lehká a elastická sedla, vyrobená z vydělané kůže a vycpaná měkkou vycpávkou, takže připomínají polštář. Používali je výhradně indiánští muži v “aktivním věku”, tedy aktivní lovci a bojovníci. Polštářová sedla nezatěžovala koně a nepřekážela jezdci v pohybu a v rychlém manévrování. Ideálně se proto hodila k lovu, boji, dostihům nebo krocení koní, tedy k aktivitám, kde jezdec potřebuje maximální volnost a flexibilitu pohybu.

Svým způsobem tvoří polštářová sedla protipól k sedlům s pevnou a stabilní dřevěnou rámovou konstrukcí (ženská dřevěná sedla a tetřívková sedla), která jsou naopak konstruována spíše ke klidnému cestování a převážení nákladu na koních.

Nádherně zdobené polštářové sedlo ze severních plání. Pravděpodobně jde o práci kríjských métisů (míšenců bělochů a indiánů) z 2. poloviny 19. století. NMAI.
Nádherně zdobené polštářové sedlo ze severních plání. Pravděpodobně jde o práci kríjských métisů (míšenců bělochů a indiánů) z 2. poloviny 19. století. NMAI.
Polštářové sedlo kmene Černonožců. Zdobené je florálními vzory vykorálkovanými korálky seed beads. AMNH.
Polštářové sedlo kmene Černonožců. Zdobené je florálními vzory vykorálkovanými korálky seed beads. AMNH.

Výroba a vlastnictví sedla

Polštářová sedla vyráběly ženy, které se na tento typ řemesla specializovaly a sedla pak prodávaly zájemcům. Polštářové sedlo mělo cenu zhruba jednoho dobrého koně, jednalo se tak o nemalé vlastnictví. Některé kmeny se na výrobu polštářových sedel přímo zaměřovaly a vyráběly je ve velkém množství a pak je dále prodávaly okolním kmenům, které je pak mohly distribuovat ještě dále.

Každý mladý muž, pokud nebyl úplný budižkničemu, se snažil alespoň jedno takové sedlo vlastnit. Bez něj by ani nemohl pořádně bojovat nebo lovit. Indiáni sice uměli jezdit na koni i bez sedla, ale to je velmi nepohodlné, jak pro jezdce tak i pro koně. Vlastnictví polštářového sedla tak byla pro každého lovce a bojovníka nutností.

Polštářové sedlo kmene Kríů. Jeho rohy jsou zdobeny korálkovou výšivkou s květinovým motivem. Taková sedla vyráběli i Odžibwejové, ovšem ti většinou používali, na rozdíl od Kríů jako podklad korálky bílé barvy. Sbírka NMNH.
Polštářové sedlo kmene Kríů. Jeho rohy jsou zdobeny korálkovou výšivkou s květinovým motivem. Taková sedla vyráběli i Odžibwejové, ovšem ti většinou používali, na rozdíl od Kríů jako podklad korálky bílé barvy. Sbírka NMNH.

Sedlání koně

Podsedlové deky

Indiáni používali polštářová sedla většinou v kombinaci s obyčejnými, nezdobenými podsedlovými dekami, nejčastěji z vydělané bizoní kožešiny. Tu nejprve přehodili koni přes hřbet (většinou chlupem dolů, nebo přeloženou na půl, chlupem ven), na ni položili polštářové sedlo a dotáhli a upevnili podbřišník.

Polštářové sedlo je možné připevnit na koně i bez podsedlové deky, jelikož je samo o sobě měkké a koně netlačí, ale v takovém případě dojde rychle k jeho zašpinění a degradaci kůže, protože kůň se hodně potí. Proto bylo použití podseldové deky žádoucí a indiáni, když měli nějakou k dispozici, jistě ji použili.

Polštářové sedlo a podsedlová deka (kus bizoní kožešiny). Jedná se o současnou repliku.
Polštářové sedlo vypodložené podsedlovou dekou z bizoní kožešiny.
Malba švýcarského malíře Friedricha Kurze z období kolem roku 1850 zobrazuje tábor Assiniboinů. Kůň v popředí nese polštářové sedlo vypodložené podsedlovou dekou z bizoní kožešiny. Sedlo je navíc zajištěno podocasníkem s bohatým třásněním.
Malba švýcarského malíře Friedricha Kurze z období kolem roku 1850 zobrazuje tábor Assiniboinů. Kůň v popředí nese polštářové sedlo vypodložené podsedlovou dekou z bizoní kožešiny. Sedlo je navíc zajištěno podocasníkem s bohatým třásněním.

Podocasníky a martingaly

V některých případech mohla být polštářová sedla použita v kombinaci s podocasníkem, martingalem nebo obojím, stejně jako tomu bylo i u ženského nebo tetřívkového sedla.

Podocasník je pruh nejčastěji surové či polovydělané kůže, který se podstrčí koni pod ocasem a připevní se řemínkem k zadní části sedla. Cílem podocasníku je zamezit posunu sedla směrem dopředu.

Polštářové sedlo kmene Černonožců vyfocené zespodu. Všimněte si otvoru v přední i zadní části středového plochého pruhu. Přední otvor slouží k upevnění martingalu a zadní k upevnění podocasníku. AMNH.
Polštářové sedlo kmene Černonožců vyfocené zespodu. Všimněte si otvoru v přední i zadní části středového plochého pruhu. Přední otvor slouží k upevnění martingalu a zadní k upevnění podocasníku. AMNH.
Obyčejný a nezdobený podocasník z polovydělné či surové bizoní kůže. Zachytil se koni pod ocas a přivázal k zadní části sedla, aby sedlo nesjíždělo dopředu, koni na krk. Některé podocasníky mohly být nádherně zdobené. Obyčejné martingaly vypadaly podobně jako podocasníky. NMNH.
Obyčejný a nezdobený podocasník z polovydělné či surové bizoní kůže. Zachytil se koni pod ocas a přivázal k zadní části sedla, aby sedlo nesjíždělo dopředu, koni na krk. Některé podocasníky mohly být nádherně zdobené. Obyčejné martingaly vypadaly podobně jako podocasníky. NMNH.

Martingal funguje právě opačně, jde prakticky o stejný pruh kůže jako u podocasníku. Rozdíl je v tom, že probíhá koni kolem krku a uváže se řemeny k přední části sedla. Martingal tak zamezuje posunu sedla směrem dozadu.

Podocasníky a martingaly se vyplatí použít zejména v horském či výrazně kopcovitém terénu, kdy jezdec často jezdí do kopce či z kopce a sedlo by se tak mohlo posunovat vpřed nebo vzad. V rovinatém či mírně kopcovitém terénu se podocasníky a martingaly nepoužívaly.

Polštářové sedlo, pravděpodobně Černonožské nebo Kríjské, z období kolem roku 1830, v kompletu s nádherně zdobeným podocasníkem. Podocasník je připevněn k otvoru ve střední, ploché části sedla. Ve skutečnosti je tento otvor určen pro martingal, protože se nachází v přední, užší části sedla. Sedlo je tedy vzhledem k podocasníku otočeno o 180 stupňů. Omyl zřejmě způsobila nevědomost pracovníků muzea Pitt rivers, kde se sedlo i podocasník nachází.
Polštářové sedlo, pravděpodobně Černonožské nebo Kríjské, z období kolem roku 1830, v kompletu s nádherně zdobeným podocasníkem. Podocasník je připevněn k otvoru ve střední, ploché části sedla. Ve skutečnosti je tento otvor určen pro martingal, protože se nachází v přední, užší části sedla. Sedlo je tedy vzhledem k podocasníku otočeno o 180 stupňů. Omyl zřejmě způsobila nevědomost pracovníků muzea Pitt rivers, kde se sedlo i podocasník nachází.

Polštářové sedlo v praxi

Polštářové sedlo se výborně hodí pro akci na koni (lov, boj, dostihy, …) ale nehodí se příliš na cestování na delší vzdálenosti. Pro takové účely používali aktivní muži spíše pevná rámová tetřívková sedla. Pokud indiáni jeli na delší vzdálenost, kde očekávali boj nebo lov bizonů, jeli často na obyčejném cestovním koni s tetřívkovým sedlem a bojového či bizoního koně, speciálně vycvičeného pro tento typ akce a osedlaného polštářovým sedlem vedli na provaze za sebou.

Když mělo přijít na samotnou akci, přesedli na čerstvého bizoního či válečnického koně, který měl potřebné schopnosti a výcvik a také sedlo vhodné pro bojovou akci či lov.

Skicy švýcarského malíře Rudolpha Kurze z období kolem roku 1850 vyobrazují dva případy použití polštářového sedla. V prvním případě je sedlo vypodloženo bizoní kožešinou, v druhém případě Hudsons Bay dekou. U obrázku napravo si všimněte připojeného zdobeného podocasníku.
Skicy švýcarského malíře Rudolpha Kurze z období kolem roku 1850 vyobrazují dva případy použití polštářového sedla. V prvním případě je sedlo vypodloženo bizoní kožešinou, v druhém případě Hudsons Bay dekou. U obrázku napravo si všimněte připojeného zdobeného podocasníku.

Konstrukce

Korpus

Konstrukce polštářového sedla není složitá. Základ tvoří dva stejné kusy vydělané kůže (preferovaný byl bizon) tvaru přesýpacích hodin. Oba kusy se nejprve přiložily k sobě, hrana k hraně a střední část obou kusů se prošila podélně a uprostřed dvěma jelenicovými řemínky nebo šlachami probíhajícími paralelně ve vzdálenosti asi 10 cm. Tím vznikla uprostřed sedla plocha, která nebyla vycpána. Pak se oba kusy sešily k sobě po krajích, přičemž se ponechaly malé otvory, kterými se vnitřní část sedla vycpala vycpávkou.

Jako nejlepší materiál na vycpání polštářových sedel se indiánkám osvědčily chlupy z vidloroha, protože si “nesedají” a nezmenšují časem svůj objem. Občas se používaly i bizoní chlupy nebo suchá tráva, ale ty časem a používáním “sedají”, takže je nutné dodatečně “docpat”. Po vycpání sedla se švy došily do konce.

Základ sedla byl hotový. Polštářové sedlo tak vlastně sestává ze dvou krajních “polštářových” ploch, přičemž střed sedla je plochý. U některých sedel rozděluje střední část obě krajní vycpané plochy zcela, na jiných sedlech jsou tyto plochy spojené vepředu a vzadu. Vycpaná polštářová část tak tvoří jakýsi obvod sedla.

Polštářové sedlo klasické konstrukce je tvořeno dvěma "polštáři" po stranách, středová část je plochá. Černonožci nebo Kríové. BBHC.
Polštářové sedlo klasické konstrukce je tvořeno dvěma "polštáři" po stranách, středová část je plochá. Černonožci nebo Kríové. BBHC.

Některá polštářová sedla jsou osově symetrická, jiná mají jeden konec širší a druhý užší. V takovém případě patří širší konec vždy dozadu a užší konec dopředu.

Délka polštářových sedel se pohybuje mezi 50 až 65 cm a šířka (v nejširším bodě) je o něco menší, než 40 cm.

Polštářové sedlo s muzejní sbírky NMNH. Pohled ze spodu. Sedlo je asymetrické, zadní část je širší než přední. Některá sedla byla symetrická, jiná asymetrická.
Polštářové sedlo s muzejní sbírky NMNH. Pohled ze spodu. Sedlo je asymetrické, zadní část je širší než přední. Některá sedla byla symetrická, jiná asymetrická.

Podbřišník

Podstatnou součástí polštářového sedla je podbřišník, pás nebo řemen, který probíhá koni pod břichem, aby sedlo nesklouzlo. Podbřišník je vlastně pruh nejčastěji surové nebo vydělané kůže (v ojedinělých případech i komerční hověziny) široký asi 5-10 cm, který je na jedné straně připevněn k sedlu většinou napevno a k druhé straně sedla se pevně dotáhl a přivázal poté, co byl podstrčen koni pod břichem. Některé podbřišníky se zavazovaly koni pod břichem, většina však na boku.

Upevnění podbřišníku k sedlu se provádělo různými způsoby a lišilo se v závislosti na kmeni a době vzniku. U některých sedel byly do jejich švů po stranách a přesně v polovině sedla všity dva kusy jelenice nebo surové kůže ve tvaru písmene “U”, s dírou či okem uprostřed. Jeden konec podbřišníku se připevnil k jednomu oku na jedné straně napevno a na druhé straně se podbřišník přivazoval k oku pomocí jelenicových řemenů. V některých případech byl podbřišník k sedlu přišit na jedné straně napevno a na druhé straně se přivazoval k oku.

Podbřišník černonožského polštářového sedla ze "staré doby". Vyroben je z polovydělané kůže a na jedné straně je připevněn k sedlu na pevno, na druhé straně se přivazoval k oku ze jelenice nebo surové kůže.
Podbřišník černonožského polštářového sedla ze "staré doby". Vyroben je z polovydělané kůže a na jedné straně je připevněn k sedlu na pevno, na druhé straně se přivazoval k oku ze jelenice nebo surové kůže.

V pozdějších dobách, asi po roce 1850 bylo možné od bílých obchodníků nakoupit kovové kruhy o průměru asi 5-8 cm, které běloši běžně používali na výrobu vlastních podbřišníků. Kruhy indiáni připevňovali k bokům polštářových sedel pomocí jelenicových obdélníků všívaných do bočních hran sedla. Princip byl stejný jako u předchozího typu, podbřišník se připevnil k jednomu oku napevno a k druhému během sedlání koně.

Ve stejné době se začaly používat i další bělošské materiály a součásti výstroje, jako například popruhy, pásky a řemeny z komerční hověziny (na podbřišníky i zavěšení třmenů), pásy tkané látky (podbřišníky) nebo kovové přezky.

Podbřišník polštářového sedla novější konstrukce. Podbřišník je vyroben z polovydělané kůže a na jedné straně je připevněn k sedlu na pevno, na druhé straně se přivazoval k ocelovému oku. Ocelová oka prodávali indiánům bílí obchodníci. Šlo o stejná oka, která používali na svých sedlech běloši.
Podbřišník polštářového sedla novější konstrukce. Podbřišník je vyroben z polovydělané kůže a na jedné straně je připevněn k sedlu na pevno, na druhé straně se přivazoval k ocelovému oku. Ocelová oka prodávali indiánům bílí obchodníci. Šlo o stejná oka, která používali na svých sedlech běloši.
Podbřišník u tohto sedla je vyroben z komerční hověziny. K jeho sepnutí jsou použita komerční ocelová oka. Řemen je vybaven i ocelovými bělošskými přezkami. I třmeny jsou pověšeny na komerční hovězině. Po roce 1850 bylo použití těchto bělošských materiálů na sedlech běžné.
Podbřišník u tohto sedla je vyroben z komerční hověziny. K jeho sepnutí jsou použita komerční ocelová oka. Řemen je vybaven i ocelovými bělošskými přezkami. I třmeny jsou pověšeny na komerční hovězině. Po roce 1850 bylo použití těchto bělošských materiálů na sedlech běžné.

Součástí většiny polštářových sedel mohly být ještě dodatečné kousky jelenice, vlněné látky, či dokonce suroviny obdélníkového nebo podobného podlouhlého tvaru, které se připevňovaly k horní části sedla jakoby napříč a které přečnívaly na obě strany a tak zakrývaly podbřišníková oka. Jejich význam byl pravděpodobně estetický, i když u některých sedel to mohly být právě tyto kousky jelenice či suroviny, ke kterým byly připevňovány podbřišníky či dokonce třmeny.

Polštářové sedlo získané od kmene dakotských Janktonů. Pravděpodobně je ale prací severnějších kmenů. Příčný obdélník jelenice zde má estetický význam. NMNH.
Polštářové sedlo získané od kmene dakotských Janktonů. Pravděpodobně je ale prací severnějších kmenů. Příčný obdélník jelenice zde má estetický význam. NMNH.
Polštářové sedlo získané od kmene lakotských Hunkpapů. Pravděpodobně jde o práci Dakotských nebo kríských metisů. Na sedlo je našitý příčný "obdélník" šarlatové látky. NMNH.
Polštářové sedlo získané od kmene lakotských Hunkpapů. Pravděpodobně jde o práci Dakotských nebo kríských metisů. Na sedlo je našitý příčný "obdélník" šarlatové látky. NMNH.

Třmeny

Některá polštářová sedla mohla mít třmeny, jiná je neměla. Pokud tomu tak bylo, připevňovaly se řemeny třmenů buď do stejných ok či kovových kruhů jako podbřišník, nebo bylo sedlo opatřeno ještě jedním párem jelenicových ok či kovových kruhů, které sloužily pouze k upevnění třmenů. V takovém případě se třmeny se vždy připevňovaly před podbřišník, nikdy za něj.

Indiánské třmeny byly stejné pro všechny typy sedel, tedy i pro polštářová sedla. Většina byla vyrobena z jednoho kusu nejčastěji topolového dřeva (horní část třmenu se nahřívala nad párou a ohýbala). Celý třmen pak byl zašit do mokré surové kůže, která se po seschnutí srazila a celou kostrukci výrazně zpevnila. Třmeny se k sedlu připevňovaly nejčastěji pomocí řemenů z polovydělané nebo surové kůže.
Indiánské třmeny byly stejné pro všechny typy sedel, tedy i pro polštářová sedla. Většina byla vyrobena z jednoho kusu nejčastěji topolového dřeva (horní část třmenu se nahřívala nad párou a ohýbala). Celý třmen pak byl zašit do mokré surové kůže, která se po seschnutí srazila a celou kostrukci výrazně zpevnila. Třmeny se k sedlu připevňovaly nejčastěji pomocí řemenů z polovydělané nebo surové kůže.

Doba a oblast rozšíření

Polštářová sedla, dle dochovaných záznamů, byla na Velkých pláních rozšířena již v roce 1750. Je však možné, že jsou ve skutečnosti ještě starší. V 1. polovině 19. století byla polštářová sedla běžně rozšířena na severních a centrálních pláních. Hojně je používaly kmeny Černonožců, Kriů, Odžibwejů, Assiniboinů, Šošonů, Vran, Lakotů, Šajenů, Mandanů, Hidatsů, Arikarů, Pónyjů a mnohé další. Na jižních pláních se v 19. století tato sedla nevyskytovala, nicméně některé záznamy naznačují, že dříve (v 18. století) tomu tak bylo. Proč polštářová sedla z jižních plání později vymizela není zcela jasné.

U kterého kmene nebo v které oblasti se polštářová sedla vyvinula se nedá zjistit, vzhledem k nedostatku informací.

Polštářové sedlo, které prokazatelně patřilo Sedícímu býkovi, náčelníkovi hunkpapských Lakotů. Sedlo je však velmi pravděpodobně dílem Odžibwejů.
Polštářové sedlo, které prokazatelně patřilo Sedícímu býkovi, náčelníkovi hunkpapských Lakotů. Sedlo je však velmi pravděpodobně dílem Odžibwejů.
Polštářové sedlo z období kolem roku 1850 označené jako Metis Cree.
Polštářové sedlo z období kolem roku 1850 označené jako Metis Cree.

Zdobení a kmenové styly

Většina polštářových sedel byla bohatě zdobená, i když existují i exempláře nezdobené. Ve staré době  převládaly výšivky z ursoních ostnů, později z korálků. Základem bylo zdobení čtyř rohových částí sedla. Kromě toho se na většinu sedel našívaly do rohů čtyři jelenicové obdélníky, či jiné tvary vystřižené z kůže, které byly také zdobené ursoními ostny nebo korálky. Běžné bylo také zdobení třásněmi, které mohly být často omotány quillem, dále různou komerční bižuterií, kornoutky z vypálených plechovek a podobně.

Zdá se, že polštářová sedla ze severních plání jsou mnohem více designově propracovaná, než sedla z centrálních plání. Mnoho sedel, získaných například u Lakotů vykazuje známky severního stylu zdobení a pravděpodobně jde o zboží získané obchodem, darem nebo krádeží.

Ne všechna polštářová sedla byla zdobená. Mnoho jich bylo také obyčejných, prostých a nezdobených, jako tyto, které pocházejí z American Museum of Natural History.

Sedla ze severních plání

Jsou si stylem velice podobná, ať již se jedná o výrobky kmenů prérijních Odžibwejů, Kríů nebo Černonožců. Ve staré době (před rokem 1850) byla tato sedla zdobena převážně ursoními ostny. Nejčastější jsou čtyři quillové rozety a kosočtverce našité do rohů a dále pak rohové závěsy z třásní omotanými ursoními ostny.

Pozdější sedla byla vyšívaná spíše korálky seed beads, a to ve dvou možných stylech. Prvním stylem jsou klasické výšivky ze severních plání, vyvedené plošným stehem (Černonožci, Kríové) nebo panely s florálním vzorem (Odžibwejové, Kríové a částečně i Černonožci). V obou případech byly vyšity celé rohy sedla a také rohové obdélníkové závěsy.

Kríové

Polštářové sedlo kmene Krí z období před rokem 1850. Zdobené je jen ursoními ostny. Soukromá sbírka Masco.
Polštářové sedlo kmene Krí z období před rokem 1850. Zdobené je jen ursoními ostny. Soukromá sbírka Masco.
Polštářové sedlo kmene Krí nebo kríských métisů (míšenců) z období kolem roku 1850.
Polštářové sedlo kmene Krí nebo kríských métisů (míšenců) z období kolem roku 1850.
Polštářové sedlo kmene Krí z období kolem roku 1875. Soukromá sbírka Masco.
Polštářové sedlo kmene Krí z období kolem roku 1875. Soukromá sbírka Masco.
Polštářové sedlo kmene Krí z období kolem roku 1875. Květinové motivy.
Polštářové sedlo kmene Krí z období kolem roku 1875. Květinové motivy.
Polštářové sedlo, které patřilo lakotskému náčelníkovi Dešti ve tváří, který bojoval v bitvě na Little Bighornu. Sedlo je ale téměř jistě výrobek kmene Kríů.
Polštářové sedlo, které patřilo lakotskému náčelníkovi Dešti ve tváří, který bojoval v bitvě na Little Bighornu. Sedlo je ale téměř jistě výrobek kmene Kríů.
Polštářové sedlo, které patřilo náčelníkovi Prérijních Kríů Poundmakerovi. Sedlo je prací žen jeho vlastního kmene.
Polštářové sedlo, které patřilo náčelníkovi Prérijních Kríů Poundmakerovi. Sedlo je prací žen jeho vlastního kmene.
Náčelník Prérijních Kríů Poundmaker. Jeho jméno je odvozeno od jeho magické schopnosti vyrábět ohrady pro lov bizonů, které vždy zaručovaly úspěšný lov. Byl majitelem sedla na obrázku vlevo.
Náčelník Prérijních Kríů Poundmaker. Jeho jméno je odvozeno od jeho magické schopnosti vyrábět ohrady pro lov bizonů, které vždy zaručovaly úspěšný lov. Byl majitelem sedla na obrázku vlevo.

Černonožci

Polštářové sedlo kmene Černonožců, získané před rokem 1850. Rohy jsou zdobené rozetami a kosočtverci vyšitými ursoními ostny, což je pro ranná černonožská sedla typické.
Polštářové sedlo kmene Černonožců, získané před rokem 1850. Rohy jsou zdobené rozetami a kosočtverci vyšitými ursoními ostny, což je pro ranná černonožská sedla typické.
Polštářové sedlo z Musée Du Quai Branly v Paříži. Je velice staré a téměř jistě černonožské.
Polštářové sedlo z Musée Du Quai Branly v Paříži. Je velice staré a téměř jistě černonožské.
Polštářové sedlo kmene Černonožců, získané před rokem 1850. Rohy jsou zdobené rozetami a kosočtverci vyšitými ursoními ostny, což je pro ranná černonožská sedla typické. NMNH.
Polštářové sedlo kmene Černonožců, získané před rokem 1850. Rohy jsou zdobené rozetami a kosočtverci vyšitými ursoními ostny, což je pro ranná černonožská sedla typické. NMNH.
Polštářové sedlo kmene Černonožců novějšího stylu, cca 1880. Soukromá sbírka Masco.
Polštářové sedlo kmene Černonožců novějšího stylu, cca 1880. Soukromá sbírka Masco.
Sedlo kmene Černonožců s florálním motivem je novějším stylem, který se vyvinul po roce 1850. AMNH.
Sedlo kmene Černonožců s florálním motivem je novějším stylem, který se vyvinul po roce 1850. AMNH.

Odžibwejové

Polštářové sedlo kmene Odžibwejů. Pro tato sedla jsou typické korálkové květinové výšivky v rozích sedla. Výšivky většinou mají bílý podklad. Pennsylvania museum.
Polštářové sedlo kmene Odžibwejů. Pro tato sedla jsou typické korálkové květinové výšivky v rozích sedla. Výšivky většinou mají bílý podklad. Pennsylvania museum.
Polštářové sedlo kmene Odžibwejů. Pro tato sedla jsou typické korálkové květinové výšivky v rozích sedla. Výšivky většinou mají bílý podklad. Soukromá sbírka Masco.
Polštářové sedlo kmene Odžibwejů. Pro tato sedla jsou typické korálkové květinové výšivky v rozích sedla. Výšivky většinou mají bílý podklad. Soukromá sbírka Masco.
Polštářové sedlo, získané v roce 1869 od Siouxů, ovšem zřejmě jde o výrobek kmene Odžibwejů, získaný obchodem, krádeží nebo loupeží. Sbírka NMNH.
Polštářové sedlo, získané v roce 1869 od Siouxů, ovšem zřejmě jde o výrobek kmene Odžibwejů, získaný obchodem, krádeží nebo loupeží. Sbírka NMNH.

Sedla z centrálních plání

Nejsou ve sbírkách příliš častá a většinou jsou zdobená jenom lehce, často jenom jednou řadou korálkového řadového stehu kolem obvodu, případně vyšitými ornamenty orlích per v rozích. Některá sedla získaná od Lakotů jsou zdobena florálními motivy v rozích a pravděpodobně jde o díla dakotských Metisů.

Polštářové sedlo kmene Lakotů patří k nejstarším kusům ve sbírkách vůbec. Datuje se do období kolem roku 1825. Soukromá sbírka Masco.
Polštářové sedlo kmene Lakotů patří k nejstarším kusům ve sbírkách vůbec. Datuje se do období kolem roku 1825. Soukromá sbírka Masco.
Polštářové sedlo kmene Lakotů z 2. poloviny 19. století. Zdobené je řadovým stehem korálek seed beads kolem obvodu a vyšívanými symboly orlích per v rozích
Polštářové sedlo kmene Lakotů z 2. poloviny 19. století. Zdobené je řadovým stehem korálek seed beads kolem obvodu a vyšívanými symboly orlích per v rozích

Zajímavost

Určitou variaci polštářových sedel používaly kmeny Pimů a Papagů, žijících v Arizonské poušti. Sedla sestávaly ze svou svazků suché trávy, potažených kůží.

Sedla z arizonské pouště jsou dílem kmenů Pima a Papago. Kontrukcí připomínají polštářová sedla ze severních a centrálních plání.
Sedla z arizonské pouště jsou dílem kmenů Pima a Papago. Kontrukcí připomínají polštářová sedla ze severních a centrálních plání.

Autor

Mohlo by vás také zajímat

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *