Menu
Košík je prázdný.

Šípy indiánů Velkých plání

Šípy indiánů Velkých plání - NMNH.
Šípy indiánů Velkých plání - NMNH.

Charakteristika

Šípy indiánů Velkých plání byly kratší a méně precizně zpracované, než šípy lesních indiánů z východu, nebo naopak indiánů ze západního pobřeží.

Jejich délka byla plně přizpůsobena krátkým, jezdeckým lukům. Jelikož indiáni plání lovili a válčili na mnohem menší vzdálenosti, než například indiáni lesů, kteří lovili a bojovali pěšky, nebyly na jejich šípy kladeny takové požadavky na přesnost.

Sada šípů kmene Lakota. NMNH.
Sada šípů kmene Lakota. NMNH.

Dřík

Materiál

Naprostá většina šípů byla vyrobena z výhonků svídy krvavé nebo svídy výběžkaté, méně častěji pak růže jehličkové, růže viržinské nebo střemchy viržinské. Zejména výhonky svídy poskytují kvalitní, velmi tvrdý a pevný materiál pro výrobu šípů, který se dobře rovná a výborně drží tvar.

Rozměry

Dřík měřil cca 55 – 65 cm na délku, dalších cca 4 – 12 cm měřil hrot, takže celková délka pláňového šípu dosahovala cca 60 – 77 cm. V průměru měřily dříky cca 8 mm. Většina dříků byla bikonických, tedy zužovala se mírně k oběma koncům.

Končík

Typickým atributem  šípů z Velkých plání je rozšiřující se končík se zářezem pro tětivu. Ten slouží ke snadnějšímu úchopu šípu. Končík má většinou větší průměr než je průměr šípu a současně se před ním dřík zužuje.

Končík originálního šípu. Končík se vždy rozšiřoval, jeho účelem byl lepší úchop šípu při střelbě. Soukromá sbírka.
Končík originálního šípu. Končík se vždy rozšiřoval, jeho účelem byl lepší úchop šípu při střelbě. Soukromá sbírka.

Drážky

Téměř všechny šípy mají po své délce jednu, dvě nebo tři mělké drážky. Ty mohou být někdy klikaté, jindy rovné, nebo mohou tvořit vlnovky. Význam drážek je čistě praktický, šíp s drážkami po vyrovnání lépe drží rovný tvar, což je potvrzeno z praxe.

Teorie o mystickém významu drážek, nebo o tom, že slouží ke zvýšení odvodu krve patří spíše do říše fantazie, než reality.

Drážka originálního šípu. Díky drážkám šípy daleko lépe drží rovný tvar, než šípy, které drážky nemají. Jiný význam drážky nemají. Soukromá sbírka.
Drážka originálního šípu. Díky drážkám šípy daleko lépe drží rovný tvar, než šípy, které drážky nemají. Jiný význam drážky nemají. Soukromá sbírka.

Výroba dříku

Těžba

Dřevo na dříky se řezalo vždy v zimě, protože v něm není míza. Dřík má tak lepší vlastnosti. V zimě, kdy není na keřích či stromech listí, se také lépe vybírají vhodné pruty. Pruty se řezaly silnější, než jaký byl finální průměr, někdy i silné jako palec. Indiáni se snažili vybírat co nejrovnější pruty, protože si pak ušetřili práci s rovnáním.

Sušení a kalibrace

Nařezané výhonky se svázaly do svazků a nechaly se po nějakou dobu vyschnout. Pak se zbavily kůry a kalibrovaly se. Ke kalibrování používali indiáni kusy kostí, rohů nebo parohů s dírou požadovaného průměru. Dřík se postupně seřezával nožem, nebo piloval rašpí či pilníkem tak, aby prošel celý dírou kalibru, kromě konce, kde se nechal přebytečný materiál na výrobu rozšířeného končíku.

Kalibrovací nástroj vyrobený z kosti. NMNH.
Kalibrovací nástroj vyrobený z kosti. NMNH.
Kalibr na šípy vyrobený z rohu tlustorohé ovce.
Kalibr na šípy vyrobený z rohu tlustorohé ovce.
Sada rašplí na úběr materiálu dříku během kalibrace. Rašple si indián vyrobil svépomocí tak, že prorazil řadu dírek do obyčejného plechu. Rašple pochází od kmene Kajova. NMNH.
Sada rašplí na úběr materiálu dříku během kalibrace. Rašple si indián vyrobil svépomocí tak, že prorazil řadu dírek do obyčejného plechu. Rašple pochází od kmene Kajova. NMNH.

Poté se dříky opět svázaly do svazků a nechaly se dále doschnout. Někdy je indiáni mohli zavěsit do týpí, vysoko nad ohniště, aby lépe proschly v teplém kouři.

Hrubé vyhlazení povrchu

Když byly dříky dostatečně suché, přikročilo se k hrubému vyhlazení povrchu. Na to se nejlépe hodil kus pískovce nebo třeba i skleněný střep. V této fázi se také vybrousily konusy na obě strany dříku (směrem k hrotu a ke končíku) a také se dokončil tvar končíku, včetně zářezu na tětivu.

Dva kusy pískovce s drážkou sloužily k vyhlazení dříku. Nástroj pochází z celé sady na výrobu šípů kmene Kajova. NMNH.
Dva kusy pískovce s drážkou sloužily k vyhlazení dříku. Nástroj pochází z celé sady na výrobu šípů kmene Kajova. NMNH.

Výroba drážek

Další prací byla výroba drážek. Drážkování pomáhá rovnání dříku a díky drážkám si šípy snáze zachovají rovný tvar. Drážkování indiáni prováděli pomocí čepele nože vybroušené do speciálního tvaru (viz obrázek). 

Nástrojem se přejíždělo po dříku pod tlakem. Pokud výrobce se šípem navíc otáčel, mohla mít drážka vlnkový či klikatý tvar. Každý šíp mohl mít jednu, dvě nebo i tři drážky.

Nástroj na výrobu drážek vyrobený z čepele nože. Nástroj má dva drážkovací žlaby vedle sebe. Nástroj pochází od výrobce šípů kmene Kajova. NMNH.
Nástroj na výrobu drážek vyrobený z čepele nože. Nástroj má dva drážkovací žlaby vedle sebe. Nástroj pochází od výrobce šípů kmene Kajova. NMNH.

Rovnání dříků

Následovalo rovnání dříku. Křivá místa se nahřívala nad ohněm. Když se dřevo dostatečně prohřeje, tak změkne a je možné jej rovnat. Rovnaná místa se potírala tukem, aby se dřevo nespálilo. Když dřevo vychladne, ponechá si vyrovnaný tvar. Takto lze postupně vyrovnat celý dřík. Rovnání dříku se mohlo několikrát zopakovat, aby se zajistilo, že si šíp ponechá rovný tvar.

Sada šípů kmene Arapaho. NMNH.
Sada šípů kmene Arapaho. NMNH.

Finální vyhlazení

Následovalo finální vyhlazení dříku, nejčastěji jemným pískovcem.

Obarvení

Některé dříky mohly být barvené, nejčastěji v oblasti opeření. Často se dělaly sady šípů po deseti kusech, které měly shodné barvení. To sloužilo jako označení výrobní série šípů, nebo jako identifikační znak majitele. Podle barevných značek na šípech se pak po lovu či boji dalo rozeznat, kdo zastřelil to či ono zvíře nebo nepřítele. Barvení dříků se provádělo pomocí hlinek rozmíchaných v klihu, později pomocí komerčních barviv získaných od bělochů.

Jako poslední krok se mohl dřík potřít tukem, aby byl odolnější proti vzdušné vlhkosti.

 Detaily končíků a opeření
Detail končíků a identifikačních barevných značek. Tyto šípy evidentně pocházejí ze stejné série nebo patřily stejnému majiteli.

Hrot

Následovalo připevnění hrotu. V předkontaktní době používali indiáni hroty vyštípané z pazourku nebo z obsidiánu. V 19. století již byly běžně dostupné komerční hroty vyráběné bělochy. Naprostá většina hrotů na indiánských originálech z 19. století má ocelové hroty profesionálně vykované bělochy za účelem obchodu s indiány. Použití ocelových hrotů vyrobených indiány je zcela marginální. Většinou se jedná o hroty vypilované pilníkem z nějakého kusu plechu, většinou nevalné kvality a symetrie.

Prehistorické indiánské hroty na šípy vyrobené z pazourku.

Komerční bělošské hroty se lišily co do délky a tvaru. Délka mohla kolísat od cca 4 do 12 cm. Šířka hrotů se pohybovala od cca 10 do 15 mm. Každý hrot měl nějaký řáp, většinou ne delší než 1 cm. Některé řápy mohly obsahovat zářezy, aby lépe držely v dříku. Síla materiálu se pohybovala kolem 1-2 mm. Hroty se na krajích zužovaly do břitu.

Indiáni hroty připevňovali k dříkům pomocí zvířecí šlachy. Nejprve vyřezali do dříku zářez na sílu hrotu. Hrot pak do dříku zasadili a konec v délce cca 3-5 cm pevně omotali šlachou s klihem. Šlacha byla většinou velmi plochá, aby nevytvářela na dříku zbytečnou vrstvu. Stažení šlachy muselo být velmi pevné, aby se hrot neuvolnil.

Detail komerčního hrotu vyrobeného bělochy. Hrot byl usazen do dříku a připevněn zvířecí šlachou.
Detail komerčního hrotu vyrobeného bělochy. Hrot byl usazen do dříku a připevněn zvířecí šlachou.
 Profesionální komerční hrot vykovaný bělochy pro obchod s indiány.
 Profesionální komerční hrot vykovaný bělochy pro obchod s indiány.

Opeření

Na opeření se používala pera všemožných dravců, včetně orla skalního, ale s výjimkou sovích per, která jsou příliš měkká. Oblíbený byl také divoký krocan nebo tetřívek prériový. Opeření šípů z Velkých plání bylo velmi dlouhé, mnohem delší, než například u lesních indiánů. Délka mohla kolísat od cca 12 do 20 cm. Délka opeření tak zabrala jednu třetinučtvrtinu délky šípu.

Sada šípů z Velkých plání. NMNH.
Sada šípů z Velkých plání. NMNH.

Každý šíp obsahoval vždy tři letky. Každá letka se vyrobila rozštípnutím brku a jeho seřezáním či sbroušením na minimální velikost. Letky se připevňovaly k dříku přilepením klihem a vepředu a vzadu i pomocí šlach omotaných přes část brku, ze které se odstranil prapor. Letky musely být rozmístěny na šípu rovnoměrně.

Šlachy které držely letky musely být omotány velmi pevně a musely být velmi ploché. Jedna letka stála vždy kolmo k zářezu na tětivu a další dvě pak v odpovídajících třetinách. U hotových letek se pak zastřihnul prapor, většinou nebyl vyšší než cca 1,5 cm. U některých šípů se prapor letek snižoval směrem k hrotu.

Opeření na originálních dobových šípech.
Opeření na originálních dobových šípech.

Výroba a cena

Výroba kvalitního šípu je mnohem náročnější, než se může zdát. K takové práci je třeba celá řada nástrojů a zkušeností. Proto šípy vyráběli vždy specializovaní výrobci. Každý kmen měl několik takových specialistů. Ostatní válečníci a lovci mohli sadu šípů získat výměnným obchodem

Výrobce šípů z kmene Vran při práci. Fotografie Richard Throssel. Výroba luků i šípů bylo specializované řemeslo, kterým se v každém kmeni zabývali odborníci. Ostatní si jejich výrobky museli koupit.
Výrobce šípů z kmene Vran při práci. Fotografie Richard Throssel. Výroba luků i šípů bylo specializované řemeslo, kterým se v každém kmeni zabývali odborníci. Ostatní si jejich výrobky museli koupit.

Ceny byly u různých kmenů rozdílné, nicméně běžně mohla mít sada deseti šípů hodnotu dobrého koně. Někomu se může zdát, že taková cena je příliš vysoká, ale je třeba zvážit, že výroba jednoho šípu může trvat až několik dní, nemluvě o dlouhé době potřebné na schnutí prutů a také náročnost jejich těžby. To jsou všechno faktory, které se promítají do finální ceny.

Každý jeden šíp tak byl cenným artiklem s poměrně vysokou hodnotou, v žádném případě nešlo o spotřebný materiál, který je možné snadno nahradit. Indián si tak musel rozmyslet každý výstřel, protože ztracený šíp znamenal ztrátu vysoké hodnoty.  Indiáni se proto snažili vystřelené šípy znovu najít, pokud to bylo jenom trochu možné. 

Šípy kmene Lakotů. NMNH

Dobové obrazy

Válečník kmene Hidatsů Periska Ruhpa na obrazu Karla Bodmera. V ruce drží luk vyrobený z parohu jelena Wapiti. Ten stejný luk získal německý šlechtic Prinz Maxmillian z Wiedu a nyní se nachází ve sbírkách Linden musea ve Stuttgartu.
Bojovník kmene Hidatsů Periska Ruhpa se svým lukem a šípy. Kresba Karl Bodmer.
Lov bizonů na obraze Georga Catlina ze 30. let 19. století.
Lov bizonů na obraze Georga Catlina ze 30. let 19. století.
Trénink lukostřelby na obraze A. J. Millera z roku 1837.
Trénink lukostřelby na obraze A. J. Millera z roku 1837.
Pónyjský náčelník Bizoní býk na obraze Georga Catlina z roku 1832.
Pónyjský náčelník Bizoní býk na obraze Georga Catlina z roku 1832.
Válečník kmene Vran na fotografii Edwarda Curtise.
Válečník kmene Vran na fotografii Edwarda Curtise.
Lov bizonů na obraze A. J. Millera.

Autor

Mohlo by vás také zajímat

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *